Pokud je nějaký filmový žánr tuzemskými vydavateli DVD důsledně ignorován, je to japonská anime - vždyť na DVD s českou titulkovou podporou si dosud šlo pořídit de facto jen tři významné kreslené filmy ze země vycházejícího slunce, Metropolis (2001) Rina Tarô, Tokijské kmotry (2003) Satoshiho Kona a Cestu do fantazie (2002) Hayao Miyazakiho. Že je to škoda, musí potvrdit každý, kdo se už s některým špičkovým reprezentantem žánru "na vlastní oči" setkal. Japonské kreslené filmy totiž mají s disneyovkami asi tolik společného jako Godzilla s Rákosníčkem a troufnu si dokonce tvrdit, že jejich originální kouzlo mnohem víc ocení poučený dospělý divák než dítě jakéhokoliv věku. Nevěříte? Zkuste se v půjčovně či v obchodě poohlédnout třeba po Cestě do fantazie (mnohem víc se mi líbí originální název filmu Sen a Chihiro duševně oddělení od sebe), mimochodem prvním animovaném filmu, který dokázal vyhrát prestižní filmový festival kategorie "A" (Zlatý medvěd na Berlinale 2002), a garantuji, že třeba obrazy z úchvatné sekvence jízdy vlaku po jezerní hladině se vám budou ještě týdny vkrádat i do snů... V těchto dnech se prostřednictvím Bontonu do prodeje v ČR na DVD dostává další japonský pozoruhodný animák, deset let připravovaný snímek Steamboy (2004), který natočila jedna z největších osobností žánru, Katsuhiro Ôtomo. Svérázný "vědeckofantastický retrofilm", odehrávající se ve viktoriánské Anglii, byl natočen za americké peníze a představuje zajímavý experiment mezi evropskou a japonskou animací - nemá v sobě sice typickou japonskou "vykolejenost" (nebo, chcete-li, "ujetost"), ale i tak zdejší odchovance barvotiskové Sněhurky ohromí svým temným laděním a precizně brutální animací. Jen ten reklamní nápis na obalu ("Báječné dobrodružství pro celou rodinu") raději berte s rezervou...

     Byla-li by níže popisovaná "časová souhra" dílem nějakého reklamního experta, svá procenta z tržby by si více než zasloužil. Takový marketingový majstrštyk, jako sladit termín pražského koncertu Boba Dylana (7.11.) s listopadovým celoevropským - a českými titulky vybaveným - DVD-vydáním filmu Martina Scorseseho No Direction Home (2005), by totiž mohlo trumfnout snad už jen vygradování série katastrofických zpráv o ptačí chřipce, řítící se na Čechy, informací o akční slevě Hitchcockových Ptáků... Co si slibovat od koncertu náladového "pana krákory" v Sazka Aréně těžko říct, nad Scorseseho filmem ovšem dylanologové uznale pokyvují hlavou. Dvěstěminutový mega-dokument, mapující Dylanův život od dětství až po zlomovou bouračku na motorce v "šestašedesátém" (po níž se zpěvák na čas stáhl do soukromí), připravoval Scorsese čtyři roky a jako vůbec první získal úplný přístup k Dylanovu osobnímu archívu. V dokumentu vystupuje řada zpěvákových "kolegů" v čele s Joan Baezovou a samozřejmě Dylan sám, součástí je i řada archivních záběrů z koncertů včetně legendárního vystoupení v Newportu (kam si Dylan nachystal svůj rockový "coming out") či z britského turné v roce 1966. Dokument No Direction Home, "zabalený" Paramountem do podoby dvojDVD ve stylovém černobílém obalu, vznikal původně pro televizi, proto je natočen (a i na DVD přepsán) ve formátu 4:3, zvuk dostal remasterovaný DD 5.1 kabát a coby třešnička na dortu bylo na disk přidáno ještě několik raritních koncertních nahrávek (mj. Mr. Tambourine Man z vystoupení v Newportu či Like a Rolling Stone z koncertu v Newcastlu v roce 1966). Ortodoxní fandy Boba Dylana každopádně ode dneška identifikujete snadno - po dočtení tohoto textu se půjdou opít a ve stavu důkladné intoxikace si nechají vytetovat logo Paramountu na předloktí...

     Bylo nebylo, ale spíš bylo, než nebylo... Naskočil-li vám při četbě první věty obrázek Jana Wericha, vykukujícího okénkem ve věžních hodinách, není třeba Jasného "pohádku" Až přijde kocour (1963) víc představovat. Kdyby někdo vypsal anketu o snímek, který nejvíc naplňuje význam slovního spojení "český film", Kocour by ji s přehledem vyhrál. Všechny nutné ingredience má pohromadě - obsahově satira (mírná, a v mezích zákona!), "laskavý" humor, ikonická tvář Jana Wericha (rozšafně vyslovujícího tzv. životní pravdy), rukodělná šikovnost při výrobě obrazových triků, ba i ten kýžený světový úspěch (v podobě Zvláštní ceny poroty z Cannes) se dostavil. Předchozí slova sice vyznívají trochu jedovatě (a jsou i tak myšlena), to ale neznamená, že bych Kocoura neměl rád a nevynechal jedinou příležitost k jeho skouknutí, už jen kvůli té úžasné Kučerově kameře. A příležitost má od 20. října každý - za lidových "třista" je Kocour ke koupi na stáncích coby DVD-příloha měsíčníku DiViDi. Disku vtiskla svůj zřetelný rukopis spolehlivá vydavatelská společnost FEX - film je přepsán v originálním širokoúhlém formátu 2,35:1 (ten dává naplno zaznít jeho promyšlené výtvarné kráse), do souvislostí snímek zasazuje úvod filmového historika Pavla Taussiga a v rozhovorech na natáčení vzpomíná režisér i herečka Emília Vášáryová. O pečlivosti, kterou tvůrci přípravě DVD věnovali, svědčí i zařazení Hanákova dokumentu 6 otázek pro Jana Wericha (1963) - tato školní práce z FAMU je sice nepříliš povedeným werichovským pajánem, obsahuje ale mimo jiné i pár unikátních záběrů z natáčení Kocoura... Původně měla být tato minirecenze DVD zakončena werichovskou parafrází "Povedlo nepovedlo, ale spíš povedlo, než nepovedlo", dochází mi ale, že vzhledem k výše napsanému by to vlastně byla pitomost - to DVD se přece povedlo. A to tak, že moc!

     Alfred Hitchcock je jediným klasikem, jehož režijní tvorba je na DVD s českou podporou zastoupena reprezentativně - čeští obdivovatelé filmů "mistra hrůzy" si už v poličkách museli vyhradit místo na 21 krabiček, mezi nimiž neschází žádné ze zásadních děl, natočených v posledních třech desetiletích jeho tvorby. Na vině je šťastná souhra okolností - Hitchcock točil své filmy od padesátých let minulého století pro velká hollywoodská studia, a tak se jejich české DVD-vydání vesměs "svezlo" s celoevropskými edicemi. Čtrnáct snímků (včetně těch učebnicově nejprofláknutějších jako Okno do dvora, Vertigo, Psycho či Ptáci) vydal loni Universal a nasadil vysokou "designovou" laťku - kromě sólových vydání totiž nabídl i dvě sedmidiskové sady (Kolekce Alfreda Hitchcocka 1+2), zabalené v nádherných černobílých kartonových pouzdrech. Druhý evropský "masovější" hitchovský vydavatel, společnost Warner, dokázal důstojně odpovědět na direkt Universalu až po ročním váhání. K již dříve vydaným filmům Cizinci ve vlaku a Na sever Severozápadní linkou sice Warneři už loni přidali další čtyři (Hrůza na jevišti, Zpovídám se, Vražda na objednávku a Nepravý muž), všech šest ale do společného "boxového" vydání spojili až teď. Této krabici, "nápaditě" pojmenované téměř stejně jako konkurenční produkt Universalu (Kolekce filmů Alfreda Hitchcocka), dává silný prodejní potenciál kuriózní důvod - DVD s jedním z nejpovedenějších režisérových filmů, bondovsky odsypávajícím majstrštykem Na sever Severozápadní linkou, je totiž už několik let z tuzemské distribuce staženo, a koupě boxu tak bude jedinou šancí k jeho získání pro ty, kdo kdysi koupi prováhali. A co si budeme povídat - Warneři zabodovali i pokud jde o stylovost. Hitchcockova fotografie, vyleptaná na víku plechové krabice, totiž vzbuzuje hrůzu už sama o sobě...

     Bylo by asi nošením dříví do lesa opakovat, že druhá polovina šedesátých let minulého století byla nejšťastnějším obdobím české kinematografie. Ti mladší, který znají filmovou historii zprostředkovanou jen skrz technologii DVD, si o tom ale mohou leda přečíst v učebnicích - z vrcholných "šedesátkových" filmů Němce, Chytilové, Jireše, Schorma, Juráčka, Vláčila či Kachyni totiž vyšel na DVD zlomek tak mizivý, že se pohybuje na hranici statistické chyby. "Viník" se ale personifikuje těžko - jde o důsledek dávného nešťastného rozhodnutí státu svěřit DVD-vydávání všech filmů z let 1965-1989 soukromé firmě, pro kterou je pochopitelně ziskovější prodávat normalizační komedie s Luďkem Sobotou než artové tituly "české nové vlny". Pod touto optikou je říjen měsícem vskutku výjimečným - na DVD během něj vychází hned 6 kmenových filmů z šedesátých let, tedy množství, které se obvykle nashromáždí za celý rok... Vávrovo Kladivo na čarodějnice (1969) říjen "načalo", werichovská "pohádka" Až přijde kocour (1963) Vojtěcha Jasného si v této rubrice brzy zaslouží samostatný text. Na sklonek měsíce je plánován Kádáro/Klosův Obchod na korze (1965), jeden z mála filmů, kvůli kterým si zaslouží Oscar přídomek "prestižní ocenění", a současně s ním Petrolejové lampy (1971) Juraje Herze, datem premiéry sice patřící do let sedmdesátých, duchem však urputně setrvávající v desetiletí předchozím. K získání zbylých dvou DVD sice potřebujete platební kartu a odvahu k nákupu na některém z britských e-shopů, protože ale nádherná smutná komedie Intimní osvětlení (Intimate Lighting, 1965) Ivana Passera a Kachyňovo trezorové Ucho (The Ear, 1970) jsou v edicích přepečlivé společnosti Second Run vybaveny českým zvukem, od "doma" vydaných filmů je odlišuje jen přebal v angličtině. Až má jeden - tváří v tvář té smršti - chuť zavést inovované přísloví "Říjen, na kamna (a před DVD) vlezem"!

     Scottův Gladiátor (2000) patří k nejnedoceněnějším snímkům posledního desetiletí - v "intelektuálních kruzích" si totiž získal pověst komerčního šuntu, od něhož je třeba se proklamativně štítivě odtáhnout a na případnou netaktní zmínku o něm v konverzaci zareagovat přezíravou poznámkou o hollywoodském kýči. (Zažil jsem i krasoducha, který po vyslovení názvu Gladiátor předstíral dávení. Vážně.) Přiznám se, že tomuto postoji nerozumím - Ridleyho Scotta považuji za jednoho z posledních žijících "císařů" filmové režie a právě v Gladiátorovi nalézám přehršel podobně silných filmařských momentů jako v jeho legendárních opusech Blade Runner či Soupeři. Příklad? Třeba kompletní scéna úvodní bitvy, proměňující se z drsně reportážního záznamu do němého zpomaleného baletu, vetkaného do struktury úžasné hudby Hanse Zimmera (a vrcholící nezapomenutelným detailem tváře Richarda Harrise), patří k nejsilnějším vizuálním sekvencím, jaké jsem kdy na plátně viděl (a toto konstatování vyslovuje člověk, který takto obvykle podkuřuje jen Andreji Tarkovskému). Právě vyšlá speciální edice filmu na třech DVD navíc "vrátila" do Gladiátora 17 minut vystřižených záběrů, které výrazně pomáhají tempu druhé poloviny snímku a zpomalují uchvátané spění k finální katarzi v kinoverzi. A DVD samo? Balení v elegantním digipacku, režisérův úvod a komentář plus dva disky s nevyčerpatelným množstvím česky otitulkovaných bonusových materiálů (včetně tříhodinového dokumentu Síla a čest), to vše činí z Gladiátora zřejmě nejexkluzivnější DVD-počin posledních let. Vzpomínku na smutnou oscarovou noc, kdy si za Gladiátora všichni ze štábu chodili pro Oscary a jen nervózní sir Ridley (jenž by si ho - za režii této své "labutí písně" - zasloužil nejvíc) ostrouhal, ale ani sebekrásnější disk zaplašit nedokáže...

     Zářijové zjevení se společnosti Filmhouse v českém DVD-rybníce je pozoruhodné už tím, jak se vymyká obvyklému fungování zavedených vydavatelských firem. Drtivá většina z nich je totiž pupeční šňůrou svázána s kinodistribucí, takže na DVD de facto jen "přeposílají" tituly odzkoušené v kinech, a část z nich se též jistí smlouvami s hollywoodskými majors, jejichž předpřipravenou produkci u nás (bez rizika) distribuují. To pražští Filmhouse prošlapávají cestu "sólového" hráče, posílajícího na DVD tituly většinou z kin neznámé, a navíc vzbuzují sympatie svým na české poměry překvapivě kultivovaným edičním plánem. Tím nemám na mysli výlučnou "artovost", ale nezakrývané zalíčení na poctivý mainstream a nenápadné "malé" filmy vybudované na zajímavých nápadech či hereckých osobnostech. Taková je právě vydaná Austerova Lulu na mostě (1998) s Harveyem Keitelem či Mametův snímek Jak zabít bizona (1986) s Dustinem Hoffmanem, stejná charakteristika ale platí i pro většinu z dvacítky ohlášených titulů, např. Zeffirelliho filmy Hamlet (1990) s Melem Gibsonem a Jane Eyerová (1996) s Annou Paquinovou, Rafelsonův snímek Krev a víno (1996) s Jackem Nicholsonem, Jonesovovo drama Jack-Dýka (1989) s Robertem De Nirem či Taylorovu "sci-fi" Tajemná záře nad Pacifikem (1980) s Kirkem Douglasem. Zvláštní pozornost si pak zaslouží řada "speciálních edic" s bohatou bonusovou výbavou a důrazem na high-endové provedení včetně DTS-zvuku - ta na podzim představí oba díly japonské originální "vyvražďovačky" Battle Royale (2000) a Battle Royale II: Requiem (2003) s Takeshim Kitanem a pro mě neočekávanější film z těch dosud oznámených, Tykwerovu energickou a filmařsky inspirativní "sprinterskou" variaci Lola běží o život (1998). Tak jen, hoši, prosím pěkně, doběhněte do cíle!

     Není většího omylu než tvrzení, že nevtipnější taneční scéna všech dob je k vidění v Pulp Fiction (1994) v provedení dua Thurmanová/Travolta. Něco takového může tvrdit jen ten, kdo nezná Formanova Černého Petra (1963) - sekvence, kdy Petr v zákoutí tancovačky soustředěně "piluje" twistové pohyby svých rachitických nohou, a kdykoli se přiblíží náhodný kolemjdoucí, začne usilovně předstírat, že za stánkem s pivem dělá cokoliv, ale ROZHODNĚ NETANČÍ, mi totiž pokaždé vlastní pubertu připomene natolik bolestně, až si podvědomě na tváři zkouším nahmatávat uhry... Formanův film na DVD poprvé vyšel před rokem v USA, tuzemská edice Černého Petra, která se právě objevila na stáncích coby DVD-příloha měsíčníku DiViDi, je ale o třídu lepší jak díky slušně provedené "očistné kůře", která zbavila obraz i zvuk věkovitého šumu a "poskoků" (známých z potrhaných kinokopií), tak i kvůli více než hodině zajímavých bonusů. Už úvod filmového historika Pavla Taussiga šokuje tím, že v 21. století je někdo schopen dvacet minut zpatra zasvěceně mluvit, aniž by se jedinkrát spletl či opakoval, další dva vzpomínkové rozhovory pak hezky ilustrují rozdíly mezi mužskou a ženskou pamětí - zatímco Pavel Sedláček (Sako) hovoří 8 minut, aniž by si z natáčení cokoli zapamatoval, Pavla Martínková (Petrova láska Pavla) si v půlhodinovém povídání dokáže po čtyřiceti letech vybavit i to, že k večeři si po natáčení v kolínském hotelu Savoy, kde byl štáb ubytovaný, vždy objednávala tresčí játra... Mimochodem, vždy jsem se nezastavitelně smál u reklamy na Sprite, ve které se o pět čísel větší oblečení a rozvázané tkaničky patřičně "nezávislého" puberťáka zapletly do eskalátoru, výsledkem čehož byl děsivý držkopád doprovázený sloganem "Nesnaž se bejt tím, čím nejseš". Divím se jen, že nějakého reklamního experta nenapadlo vytvořit ryze českou mutaci stejné reklamy a použít do ní scénu z Černého Petra, kdy jednomu ze dvou ušatých zednických učňů (v "provedení" famózní herecké dvojice Pucholt/Kulhánek) praskne ve chvíli, kdy jdou dát Petrovi "přesdržku", guma u trenýrek...

     V dnešním "mamonářském" světě je na první pohled jen stěží pochopitelné, že existují desítky DVD-titulů, které - ač mají české titulky - lze koupit jen v zahraničí. Vysvětlení je ale prosté: největšími vydavateli DVD jsou hollywoodští majors, z nichž většina nemá svou "pobočku" v ČR, a tak české titulky automaticky umístí na některou z evropských mutací disku a očekávají, že český distributor takto "naservírovaný" disk uvede do prodeje v ČR (např. disky společností MGM, Columbia a 20th Century Fox u nás prodává Bonton). Kapacita zdejšího trhu je ale omezená, a tak bohužel dochází k "vyzobávacímu efektu", kdy distributor sáhne jen po lukrativnějších titulech, a "menšinové" ponechá bez povšimnutí. A protože řada zájemců o DVD si již vyzkoušela, že internetový nákup na zahraničních e-shopech zvládne i malé dítě, připravil jsem lákavý "výcuc" těch kinofilsky nejzajímavějších DVD-titulů, běžně dostupných "všemi směry za Rozvadovem"... Americkou klasiku zastupují např. Mankiewiczovo Vše o Evě (1950), Kazanova Dohoda mezi gentlemany (1947), Caprovy snímky Ztracený obzor (1937) a Pan Smith přichází (1939), Premingerova Anatomie vraždy (1959) či Hawksova veselohra Jeho děvče Pátek (1939), hudební tituly Kellyho muzikál Hello, Dolly (1968), Fosseho All That Jazz (1979) a Rydellova "joplinovská" Růže (1979), westerny Rittův Hombre (1966) a evropský "zlatý fond" třeba Richardsonův Hamlet (1969) či Zeffirelliho filmy Zkrocení zlé ženy (1966) a Bratr Slunce a sestra Luna (1970). Na závěr si pak dovolím vypíchnout dva mé oblíbené snímky, u nichž vzdálenost od evropského vydání signalizuje (vyšly před čtyřmi lety), že se jich ve zdejších obchodech nedočkáme nikdy - roztomile úchylný animovaný muzikál Henryho Selicka a Tima Burtona The Nightmare Before Christmas (1993) a nádherný "nezávislý" film Boba Rafelsona Malé životní etudy (1970) s Jackem Nicholsonem v titulní roli (první jmenovaný disk je s českými titulky ke koupi v Německu či Austrálii, druhý na většině evropských e-shopů).

     Je příjemné vidět člověka, který coby padesátiletý točil filmy pro třicetileté, v nichž sám hrál čtyřicátníka, ač vypadal jako šedesátiletý, konečně jakžtakž srovnaného se sebou samým... Zní to neuvěřitelně, ale Woody Allen nejen že slaví sedmdesátiny, on se svými posledními filmy ke skutečnému věku i přiznává - herecky se odsunuje do vedlejších rolí a nezastírá, že nevytváří víc než svérázné remaky svých starších děl pro čirou radost z tvorby... Bohužel, z Allenova vrcholného období (70. a 80. léta, neboli Annie Hallová, Manhattan či Září) není k dispozici jediný film na DVD s českou podporou, za což by si společnost MGM (majitel celoevropských práv) právem zasloužila onálepkování coby "antihumánní organizace". Protože v MGM by si ale na tento text mohli vzpomenout, až budou zvažovat případné "východoevropské" DVD-vydání allenovských skvostů (není vyloučeno), za invektivu se raději podmíněně omlouvám a jen nenápadně firemní kalkulanty upozorňuji na existenci nemalé skupiny Čechů (s peněženkami!), kteří "svému" Woodymu rozumějí ještě víc než Wolfgangu Amadeovi. A čím tedy můžete allenovské jubileum doma oslavit, když už jste líní se na počest mistra naučit hrát na klarinet? Klasickou tvůrčí éru reprezentují columbijské DVD-edice snímků Manželé a manželky (1992) a Tajemná vražda na Manhattanu (1993), aktuální čtveřici Darebáčci (2000), Prokletí žlutozeleného škorpióna (2001), Hollywood v koncích (2002) a Cokoliv (2003) záslužně vydala společnost HCE, nejnovější Melinda a Melinda (2004) je s českými titulky zatím ke koupi jen v cizině (disk se v ČR objeví v říjnu) a chcete-li si allenovskou oslavu zorganizovat zalevno (229 Kč) a hned, stačí skáknout k nejbližšímu novinovému stánku, kde se právě objevily "poloutajené" Celebrity (1998) coby DVD-příloha měsíčníku Stereo & Video. A přípitek jubilantovi zajídejte banány, prosím!