ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD

Andrej Rublev

ZÓNA - hlavní strana
ZÓNA E-SHOP TEXTY RECENZE KONTAKT
ZÓNA - hlavní strana
Prbn.cz :: sociln s pro zpravodaje z ulice

Barva grantovho jablka - film Sergeje Paradanova - objednejte si esk DVD

ZNA :: E-SHOP - objednejte si esk DVD

TEXTY
Na této podstránce najdete "zásadní" text Duchovní film, ve kterém jsem se pokusil vymezit ryze osobní kategorii filmů a vysvětlit, co mě na nich zajímá. Vznikl v roce 1994 u příležitosti stejnojmenného cyklu na LFŠ. Texty označené Region free a DVD.RX vycházely coby sloupek v tištěné verzi týdeníku Reflex.


 
 

DVD.RX (Reflex č. 5/2008): Titulkové boogie

     Studenti filmové režie na amerických univerzitách by měli mít (pod pohrůžkou bičování) zakázáno sledování filmů Martina Scorseseho a těch, v nichž používá steadicam, obzvlášť. Proslulá několikaminutová "bezstřihová" scéna z Mafiánů (1990), zaznamenávající průchod mladého gangstera a jeho dívky (se sledující kamerou "za zády") od auta parkujícího u vchodu do nočního klubu skrz jeho útroby a nakonec přes nabitý sál až k protekčnímu stolu pod pódiem, natočená v jediném nepřerušeném záběru, se totiž adeptům režisérského řemesla natolik vryje do paměti, že se ve svých prvních filmech obvykle soustředí jen na snahu ji trumfnout.
     Paul Thomas Anderson se o to v Hříšných nocích (1997), rozdováděně vyprávěné kronice ze zákulisí pornobranže Ameriky sedmdesátých let, pokouší hned v otevírací sekvenci, aniž by si uvědomil, že to, co má v Mafiánech niterné opodstatnění (onen triumfální průchod nočním klubem věrně tlumočí úžas hrdinovy dívky z vysněné "princeznovské" role, v níž se náhle ocitla), je v jeho provedení sice virtuózní, ale přesto jen řemeslné cvičení, nespojité s vyprávěným příběhem.
     Andersonův snímek má ale naštěstí přednosti, které režisérův sklon k sebepředvádění dokáží přebít. Divákovu pozornost Hříšné noci bezproblémově udrží po celou dobu dvouapůlhodinové projekce už jen kvůli rekonstrukci interiérů, aut, oblečení, účesů i životního stylu "báječných sedmdesátých" - zpřítomnění let, kdy se žily "discopříběhy", je natolik filigránsky pečlivé, že objevit se mezi hrdiny John Travolta v kalhotách do zvonu, zfleku si Andersonův film spletu s Horečkou sobotní noci (1977). Nepsáno s ironií, ale jako hold!
     Po konstatování, že slyšet z plátna po letech písničku Sunny od Boney M doopravdy bolí (ehm, obzvlášť když se uřeknete, že kdysi byla perlou vaší domácí diskotéky), tak zbývá už jen dodat, že Hříšné noci jsou proklatě "koukatelný" film, a to říká člověk, který je na vše, co P.T. Anderson natočil po nich - manýristickou a hysterickou Magnoili obzvlášť! -, až zuřivě alergický. Požitek z jejich sledování proto nedokáže zkazit ani "kutilská" práce, odvedená při přípravě disku vydavatelem. Nebo že by se v několika desítkách překlepů a hrubek v českých titulcích skrýval rafinovaný záměr názorně gramotnému divákovi přiblížit vnitřní svět hrdinů filmu, jež jsou sice v lecčems nadmíru obdařeni, zato s intelektem na štíru?




 
seznam článků
 




































































 Optimalizováno pro IE 5.5 (800 x 600)Copyright © 2002 - 2024, Code by Haireus & Content by ZonaEngine: (pre)Bloudil