Zóna: Přiznám se, že bych fakt chtěl pochopit genialitu Promethea i Covenanta, kterou v nich spatřuješ ty. To myslím bez ironie.
Alena Prokopová vlastně nechtěně vystihla i to, proč mám s oběma filmy tak, jak byly Scottem uznány za finální, problém: \"V Prometheovi se motiv stvoření a plození ani tak nerozvíjí a neprohlubuje, jako spíš až manýristicky zvýrazňuje a zmnožuje.\" Právě oním slovem manýra trefila, proč mě nejspíš nabízené myšlenky nedokáží přesvědčit, abych bral Scottovy opusy vážně (a to neberu v potaz lobotomické - nebo spíš televizněseriálové - chování vědců/osadníků). Už i jen skutečnost, že je k pochopení velikosti díla pravděpodobně nutný výklad a film o filmu se stopáží dvojnásobnou než film samotný (viz bonusový materiál na DVD) je pro mě známkou toho, že dílo nefunguje.
Edit: Nebo jinak - ty výhrady těch kritických recenzentů se ti zdají ve srovnání s tebou viděnými klady nicotné (proč?), nebo chybné (proč?) či je tam nevidíš?
Mimochodem, Černý rytíř mě nechává naprosto klidným, existenciální dramata chlápka v kostýmu netopýra prostě nedokážu brát až zas tolik vážně... A Fontána? Jak ji mám rád a funguje na mě, vím, že je to ve skutečnosti jen naivní a formálně v podstatě jednoduše vystavěný kýč, který se dočkal jen hrubé nadinterpretace.