Leland Palmer: Asi jsem se vyjádřil špatně. Spíš bych řekl, že koukatelnost seriálu byla dána tím, že tam byl nějaký příběh ;-) Původně jsem tím měl na mysli, že kostrou byla nějaká ta soap opera, kterou Lynch uchopil a zmermomocnil. Existovaly postavy, jež měly nějaký vývoj, stejně jako byly proměnlivé vztahy mezi nimi - a samozřejmě nějaká tajemství, která se odhalovala. Byl jednoduše prostor nejenom na kávu a na koblihy, ale i na ty (ano, občas pitoreskní) figury. No a ty lynchovsky \"divné\" mysteriozní pasáže byly spíš perličkou, odměnou. TP 2017 na to jde přesně opačně. Vedlejší postavy jednoduše zahazuje, vztahy nadhodí a zastřelí. Někdejší hlavní postavy pak posouvá až do roviny naprosté grotesky. Vlastně jedinej, kdo tehdy i dnes zůstává normální, je šerif Truman. Jasně, jde jen o osobní preference. A jasně, ani jsem nečekal, že nám předloží devadesátkový seriál. Jen si nějakou konzistentnost díla udržet mohl. Podle mě je už Lynch ale jenom těžkotonážní manýrista (byť věřím i tomu, že se doma náramě baví nad tím, jak mu to někteří žerou a ještě víc nad tím, jak si jiní myslí, že na sebe s Lynchem spiklenecky mrkaj...) No, jsem zvědavý na postřehy dalších kolegů. Pro mě byl TP vlastně tím tématem, přes něž jsem se na Zónu dostal já ;)