Za osmnáct let, co Zóna denně přináší jednu novou zprávu o "netuctových filmech na DVD" (a příbuzných tematech), jsem nikdy nečinil dvojí - neobtěžoval jsem čtenáře svým soukromým životem ani nápady na její "monetizaci", například formou její přeměny ve web úplně (či i jen částečně) pro předplatitele. Samozřejmě, vzácné výjimky z uvedeného pravidla by se při důkladném pátrání asi našly, třeba v občasných zmínkách o naší rodinné veverčí záchranné stanici Pinky či o DVD vydaných a prodávaných Zónou (v éře dnes již deset let vzdálené), ale na principu to nic nemění...
Dnes (a následně vždy jednou za měsíc) ale obě pravidla poruším. Proč? Jak část čtenářů Zóny jistě ví, už 12 let s mou ženou Káťou provozujeme specializovanou záchrannou stanici pro veverčata, jedinou v republice (najdete ji tady). Stanice nežije z žádných grantů či dotací, ale z darů drobných dárců a nemalé množství peněz jsme do ní vložili "ze svého". Záchranná stanice funguje tak, že Káťa se o ni (nehonorovaně) stará na plný úvazek, a já ji pomáhám a k tomu nás oba živím. Ta "obživa" má už dlouhá léta vždy něco společného s regionálními novinami, v nichž jsem prostřídal v podstatě všechny pozice, které existují - byl jsem redaktorem, editorem, šéfredaktorem, vydavatelem, grafikem i sazečem, leckdy i v několika jmenovaných pozicích naráz. Nejnáročnější pak pro mě byly poslední tři roky, kdy jsem se po letech (napůl nechtěně) vrátil na šéfredaktorský post (kombinovaný s redaktorským a sazečským), což v součtu se záchrannou stanicí znamenalo v podstatě dva plné pracovní úvazky 52 týdnů v roce...
Tři roky jsem (i na mé zvyklosti extrémní) zátěž jakžtakž zvládal, loni v prosinci jsem se ale dostal do stavu, kdy už jsem fyzicky nemohl dál, a mé rozhodnutí šéfredaktorství "složit" nakonec vyústilo v přechod tištěného týdeníku na čistě internetovou verzi a s tím spojené výrazné snížení mého úvazku (pokud by někoho zajímaly detaily, najdete je v "textu na rozloučenou" tady).
S tím spojený výpadek příjmu (na němž jsem závislý nejen já, ale i Káťa a záchranná stanice) jsem se rozhodl kompenzovat tím, nač jsem v posledních letech neměl čas. Oživením mého vydavatelství, v němž bych chtěl postupně vydat další "veverčí knihy", které máme s Káťou vymyšlené i částečně rozpracované (před dokončením je i překlad Veveřácké kroniky do angličtiny). Zintenzivněním mých výjezdů po republice s přednáškou o divokých veverkách, takže už nebudu muset, jako v předchozích letech, zájemce odmítat (nejbližší přednášky budou příští týden v Českých Budějovicích a v březnu v Praze, Mladé Boleslavi a Plzni). A třetí způsob alespoň drobného navýšení našeho rozpočtu se týká právě Zóny.
Nechci jít ale cestou, kterou volí čím dál více webů, tedy přechodu na placenou verzi, přístupnou jen předplatitelům. Zóna existuje 18 let jako zcela "otevřený" web, nabízející kompletní obsah zdarma, a toto řešení nechci (a nebudu) měnit.
Nabízím ale čtenářům Zóny něco jiného: dobrovolné předplatné. Jste-li solventní a nacházíte-li na Zóně informace, které jsou pro vás cenné (a nechcete o ně přijít), můžete buď jednorázově či pravidelně, třeba jednou měsíčně (formou trvalého příkazu), na Zónu přispět libovolnou částkou, jejíž výší si sami pro sebe určíte, za kolik vám tento web "stojí".
Pokud jde o způsob platby, pokud se pro "dobrovolné předplatné" rozhodnete, posílejte ho na účet vydavatelství Zóna, který dobře znají ti, kdo si na e-shopu Zóny objednali nějaké DVD (č.ú. 247041314/0300) a označte platbu variabilním symbolem 666. Zaplacené částky zahrnu do příjmů vydavatelství a zdaním je. Na možnost tohoto "dobrovolného předplatného" v budoucnu upozorním vždy jednou za měsíc (příště na konci února), to už ale samozřejmě mnohem stručněji než dnes.
Nepředpokládám, že by takto nastřádaná suma byla vysoká, nelze ale samozřejmě vyloučit možnost, že se nějací "dobrovolní předplatitelé" najdou. Stane-li se tak, vynasnažím se, aby se to nějakým způsobem odrazilo i v kvalitě a rozsahu Zóny.