ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD ::: http://zona.bloudil.cz

URL článku: http://zona.bloudil.cz/index.php?id=5516

Datum vydání článku: 11.1. 2018


Valeriánův rok aneb zóní bilance roku 2017

Bilancování končícího roku se na webech obvykle odehrává v obdobích mezi Vánoci a Silvestrem, snad jsem se tedy publikací tohoto textu až málem v polovině ledna nezpozdil fatálně...
Bude-li v budoucnu rok 2017 v segmentu "domácího kina" něčím připomínán, bude to jistě masivním nástupem titulů na UHD na český trh. Z rarity se stala standardní součást nabídky tuzemských distributorů, některé tituly se podařilo i vyprodat a i jejich cena se už víceméně "znormálnila" (připomínám, že při uvedení prvních UHD na český trh v červnu 2016 se novinky prodávaly za 1.200 Kč a "katalogovky" za 1.000 Kč, momentálně jsou už standardem cenovky 800 a 700 Kč).
Přejdu-li do segmentu "netuctových" titulů na DVD a BD, rok 2017 se od předchozích dvou či tří výrazně lišil mimořádnou ediční aktivitou Národního filmového archivu. Ten totiž kromě své občasné výběrové řady (letošní DVD-edice léta odkládané Machatého Extase a Formanova Černého Petra) vydal na DVD (a ve většině případů i na BD) sérii filmů restaurovaných v rámci jednorázového (a ze zahraničních zdrojů placeného) projektu "Digitální restaurování českého filmového dědictví" (mj. Ikarie XB 1, Starci na chmelu, Postava k podpírání, Případ pro začínajícího kata, Adelheid, Adéla ještě nevečeřela), nelze ale nezdůraznit, že se tak bohužel stalo v provedení, které u části odborníků (o cinefilech nemluvě) vyvolalo rozpaky a často i hlasité (a samozřejmě marné) protesty.
Vedle Národního filmového archivu zůstala i v loňském roce jediným programovým vydavatelem "artové produkce" společnost Film Europe se svou řadou Festival 12 a jiný přísun náročnější produkce na český trh se děl jen náhodně a zcela nesystematicky občasnými edicemi čtyř zbylých velkých (či větších) vydavatelo/distributorů (MagicBox, Bonton, BMP, FEX). Databázi v ČR prodávaných klasických titulů na BD rozšířil Bonton záslužným dovozem několika titulů, které šlo léta předtím s českou podporou získat jen v zahraničí (mj. V přístavu, Stalo se jedné noci, Odtud až na věčnost, Labyrint, Major Dundee) a i v lokálně připravené ediční nabídce se objevila několik nečekaně milých překvapení (na BD mj. Kusturicův Arizona Dream či coenovské Bratříčku, kde jsi?). Nepříjemným překvapením bylo nevydání dalšího českého klasického filmu, který prošel restaurováním (po Intimním osvětlení to tentokrát odnesl Obchod na korze), naopak katalog české klasiky na BD rozšířila britská společnost Second Run o další dvě (Kladivo na čarodějnice, Spalovač mrtvol), respektive tři (bonusové Sběrné surovosti na BD se Spalovačem) co do technického provedení recenzenty velechválené položky.
A co mi z produkce loňského roku udělalo největší ryze "diváckou" radost? Nebýt mrzení kvůli technickému provedení, byl bych jistě "na větvi" z restaurovaného provedení mých dvou soukromých favoritů ze šedesátých let, Vláčilovy Adelheid (1969) a Případu pro začínajícího kata (1969) Pavla Juráčka (v případě Adelheid se ke spornému technickému provedení přidalo i absurdní rozhodnutí vydat film jen na DVD a nikoliv na BD). Z řady Festival 12 mě nadchla nádherná "ozuovská" miniatura Naše malá sestra (Umimachi Diary, 2015) Hirokazu Koreedy. Ohromil mě překrásný animák Kubo a kouzelný meč (Kubo and the Two Strings, 2016) Travise Knighta, nejen svou pozoruhodně vybalancovanou syntézou dřevní, japonské a americké animační tradice, ale i takřka duchovním příběhem s jednou z nejněžnějších titulkových sentencí všech dob, doprovozenou geniálně vybranou písničkou ("While My Guitar Gently Weeps" George Harrisona ve skvělé coververzi od Reginy Spektor). Kritiky "vypískaný" Vetřelec: Covenant (Alien: Covenant, 2017) mě potěšil tvrdošíjností, s jakou jeho tvůrce kašle na všechno, co je od něj fanoušky této ságy očekáváno a uhranul vycizelovanou režií, inscenující tuto fascinující směs "nízkého a vysokého" způsobem srovnatelným s wagnerovským gesamtkunstwerkem. Eastwoodův Sully: Zázrak na řece Hudson (Sully, 2016) ke mně niterně promluvil svou moudrou a neokázalou apoteózou ryzího mužství, tolik se vymykající dnešní vykloubené době čím dál víc zabřezlé do multikulturního, genderového, klimatického, junckerovského a tisícerého jiného šílenství. A to nejoriginálnější na konec - svou sbírku "největších diváckých potěšení" jsem důrazně vylepšil o báječný Bessonův snímek Valerian a město tisíce planet (Valérian et la Cité des mille planetes, 2017), velezábavný komiks hýřící desítkami nikdy jinde neviděných, úchvatných a dokonale provedených vizuálních nápadů, z nichž jeden každý z nich, zde trvající pár vteřin či nanejvýš minut, by vystačil tvůrcům hollywoodských blockbusterů na tříhodinový příšerně nudný film s povinným černochem či hispáncem v hlavní roli.
Když o tom tak přemýšlím, byl to kurevsky hezký rok...



Copyright © 2002 - 2018, Zóna