ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD ::: http://zona.bloudil.cz

URL článku: http://zona.bloudil.cz/index.php?id=5245

Datum vydání článku: 15.4. 2017


Dějiny čtení

"Oproti většině předchozích ročníků se letos v Krnově sešly výjimečně kvalitní kopie: posun barevného spektra směrem do červena vykazoval pouze válečný thriller Kam orli nelétají (1968), k němuž napsal scénář spisovatel Alistair MacLean. Richard Burton, Clint Eastwood a ostatní anglofonní herci byli v kopii vyrobené v Německu předabováni do němčiny, čímž získal příběh o akci spojeneckých agentů v nacistickém týlu zcela nový nádech." Report z letošní krnovské přehlídky 70mm filmů napsala pro Filmový přehled Alena Prokopová. Více tady.
"Finanční omezení moc nepociťuji. Resp. většinou se projeví jen v podružných technických záležitostech. Například na začátku snímku ´Historie násilí´ je pomalý záběr před motelem s dvěma zločinci. Normálně bychom ho natočili pomocí nákladného moderního jeřábu, který dokáže kameru sám oddalovat a přibližovat. Ale měli jsme k dispozici jen mechanický jeřáb, s nímž byla práce o dost náročnější. Aspoň to zase byla výzva." Rozhovor s britským kameramanem Peterem Suschitzkym, hostem letošního Febiofestu, vyšel v E15.cz. Více tady.
"Myšlenka na Finále se zrodila v roce 1967, první ročník se uskutečnil v říjnu roku 1968 a byl bilancí toho nejlepšího, co natočili českoslovenští filmaři v letech 1960 až 1968. Vítěz, snímek Evalda Schorma ´Každý den odvahu´, obdržel cenu Ledňáček. V následujícím roce vyhrály dva filmy: ´Všichni dobří rodáci´ Vojtěcha Jasného a ´Zbehovia a pútníci´ Juraje Jakubiska. Na třetím ročníku, v roce 1970, Ledňáček udělen nebyl a ještě mladý festival se na dlouhou dobu odmlčel. Obnoven byl až v roce 1990." Zajímavou galerii černobílých snímků Pavla Ptáka ze tří ročníků Finále z konce šedesátých let publikovala Revue Filmového přehledu. Více tady.
"Zajímavé jsou rovněž stati, zacílení na dění ve filmu. Tentokrát se nejedná o filmové pojetí každodennosti, ale o to, jak vyhlížela všední existence jak filmařů, tak publika (jmenovitě vesnického) hlavně ve složitých 50. letech. Filmoví tvůrci byli tehdy považováni ani ne tak za umělce, ale spíše za dělníky, kteří vyrábějí – podobně jako pracující v továrnách – nějaké zboží. Barrandov byl vlastně také vnímán jako továrna vyrábějící filmy. A nabídka filmů promítaných na vesnici měla jednoznačně ideologickou dikci, prosocialistickou a prosovětskou, také měly přispět k převýchově tamního obyvatelstva, násilně donuceného přijmout kolektivizaci zemědělství. Výslovně zábavné tituly tak do vesnických kin pronikaly více než váhavě, i když diváci po nich prahli." Jan Jaroš zrecenzoval pro Kulturu21 sborník editorů Ivana Klimeše a Jana Wiendla "Kultura a totalita IV – Každodennost", vydaný Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. Více tady.


Copyright © 2002 - 2017, Zóna