Opakovaně jsem zde ještě do konce května slíbil prozradit kompletní ediční plán "aerofilmo-zóní" DVD-edice Netuctové filmy pro rok 2007, a byli-li jste na jeho podobu zvědaví, hned na úvod předešlu, že coby překvapení jsem si schoval informaci, že celovečerní snímky se v něm - včetně v tomto týdnu vydávaného Solaris (Soljaris, 1972) Andreje Tarkovského - neobjeví slibované čtyři, nýbrž o jeden víc. Ale popořádku. Edice Netuctové filmy původně vznikla (kromě jiného) i za účelem postupně v ČR vydat kompletní filmografii Andreje Tarkovského, tento proces se ale v letošním roce proti tomu předchozímu zpomalí - v roce 2006 jsme vydali tři režisérovy filmy (v pořadí Stalker, Andrej Rublev, Zrcadlo), v roce letošním nabídneme dva. Vydání Solaris, pátého titulu Netuctových filmů, je na spadnutí, v září pak (coby "číslo sedm" v pořadí) vydáme Tarkovského "epitaf", ve Švédsku natočenou Oběť (Offret / Sacrificatio, 1986). Protože tento snímek autorskoprávně nepatří společnosti RUSCICO (u jejich titulů musíme převzít kompletní strukturu disků včetně bonusů), dá nám edice Oběti příležitost poprvé předvést, jak si představujeme "tarkologickou" edici připravenou podle vlastního "gusta" - kompletní podobu doprovodného dokumentárního materiálu dvojdisku ještě nemohu zcela rozkrýt, s chutí ale prozradím, že hlavním "bonusem" bude česky otitulkovaný skvělý celovečerní Tarkovského portrét (detailně zachycující i natáčení Oběti), 97minutový snímek Režie Andrej Tarkovskij (Regi: Andrej Tarkovskij / Directed by Andrei Tarkovsky, 1988) Michala Leszczylowského (tímto je i vysvětlena vstupní poznámka o nikoliv čtyřech, ale pěti vydaných celovečerních snímcích v edici Netuctové filmy v roce 2007). Před prozrazením názvu "čísla šest" edice Netuctové filmy, tedy disku, který vyjde již za měsíc (na přelomu června a července), chci podrobněji vysvětlit naši ediční "politiku" - bez ohledu na případné neblahé finanční dopady jsme se rozhodli vždy jedenkrát za rok zařadit do edičního plánu film, který je v tuzemském prostředí jen minimálně známý, jehož "andělské kvality" (abych si pomohl příměrem Petra Gajdošíka o "andělských filmech") jsou ale nezpochybnitelné, či dokonce v mém soukromém žebříčku svým významem překonávají jiné, mediálně proslulejší filmy z našeho vydavatelského plánu. V roce 2006 byl takovým snímkem Olmiho Strom na dřeváky (L´Albero degli zoccoli, 1978), letos tuto roli "mediálního outsidera" zaujme Walkabout (1971), v Austrálii vzniklý film Nicolase Roega. Obrazově fascinující a významově mnohovrstevnatá "roadmovie" o setkání dvou ztracených "bílých" sourozenců s aboriginským chlapcem uprostřed australské pouště nebyla v ČR nikdy v kinech k vidění (jednorázové projekce se dočkala pouze na LFŠ v Uherském Hradišti), a tak si "klademe za čest" snímek pro českého diváka takto "objevit" (mimochodem, Walkabout se objevil mezi vůbec prvními tituly, které do své prestižní ediční DVD-řady zařadila americká společnost Criterion). Své letošní účinkování pak řada Netuctové filmy ukončí titulem, o jehož "prokletosti" jsem zde (bez toho, abych ho jmenoval) již několikrát psal, protože jeho komplikované více než rok trvající "získávání" zapřičinilo letošní termínový zmatek (původně měl jako "číslo pět" vyjít již v březnu, tedy ve standardním čtvrtročním odstupu od Zrcadla a další čtvrtrok před - původně na červen plánovaným - Solaris). Jak vím z korespondence i diskuzních fór, nečinilo některým ze čtenářů Zóny potíže tipnout jeho název - ostatně je to v logice věci, protože jde o titul, který svým leitmotivem může být považován za svým způsobem vzorový příklad "duchovního" či "andělského" filmu. Ani netušíte s jakou úlevou, a především radostí se tedy tímto svěřuji s informací, že "číslem osm" edice Netuctové filmy bude v prosinci film věnovaný "všem bývalým andělům", nádherné Nebe nad Berlínem (Der Himmel über Berlin / Les Ailes du désir, 1987) Wima Wenderse...