"DVD tu je pro ty, kdo chtějí hlavně obsah. Pro ty, kterým moc nezáleží na kvalitě obrazu a zvuku. Filmy na DVD jsou levné a dají se stále sehnat. 4K HDR Blu-ray zase nabízí maximální kvalitu obrazu a zvuku, jakou on-line nikdy nenabídne (až na Sony Bravia Core, ta ale není pro každého). Pokud jste tedy fajnšmekr, tak sice zaplatíte více, ale dostanete pak to nejlepší – obrazově i zvukově. Ale jestli vám jde čistě o obsah, DVD bude stále stačit. Důležité je, že lisovaná optická média vydrží v normálních podmínkách dlouhé roky. U vypalovaných takovou jistotu nemáte – na uložení vlastních videí, o které nechceme přijít, jsou vhodná, z dlouhodobého hlediska jsou ale ty lisované lepší sázkou na jistou. Nebo můžete ukládat na svůj HDD a optické disky nechat jen jako zálohu." Zamyšlení nad přednostmi nosičů s filmy nazvané ´Sbírejte filmy na DVD a Blu-ray. Dokud to jde´ napsal pro AVmanii Jaromír Puk. Více tady.
"Nedílnou součástí Noir Film Festivalu jsou i speciální pocty hollywoodským hercům a herečkám, jejichž kariéra je neodmyslitelně spjatá s filmem noir. Jedna z nich bude patřit Joan Bennett (1910–1990), ta je noirovým fanouškům a fanynkám známá především jako femme fatale z amerických filmů Fritze Langa jako Žena za výlohou (1944) a Šarlatová ulice (1945). Noir Film Festival ji představí v pozdějším titulu její herecké dráhy, noiru Lehkovážný okamžik (1948), který značil její posun do rolí pečujících manželek a matek. Druhá pocta bude patřit Richardu Widmarkovi (1914–2008), který se již na začátku herecké kariéry v Hollywoodu v polovině 40. let etabloval jako představitel noirových padouchů, jako například na NFF v minulosti uváděných titulech Polibek smrti (1947) či Není cesty ven (1950). V roli agresivního záporáka, šéfa zločinecké organizace se na festivalu představí i letos, a to ve filmu Bezejmenná ulice (1948)." Organizátoři srpnového Noir Film Festivalu zveřejnili další informace o letošním ročníku. Více tady.
"Snad ještě podstatnější je trefná metafora Las Vegas jako zhmotnění toho nejhoršího z americké mentality. Město je neustále přehlcené podněty, klade důraz na peníze namísto hodnot a falešně vábí jedince na možnost poražení systému tím, že člověk třeba zázračně zbohatne v kasinu. V několika až překvapivě lucidních scénách Raoul vzpomíná na nadějeplné období v polovině 60. let či si uvědomuje bezvýchodnost přítomnosti roku 1971, navíc s neustále přítomným a vracejícím se motivem americké vlajky. Jen málokterému filmu se s odstupem času podařilo vystihnout ducha doby s takovou naléhavostí i hravostí. V několika pochvalných retro recenzích si toho všimli kritici a kritičky až v minulé dekádě, kdy mimo jiné proběhlo několik speciálních projekcí ve Velké Británii." Čtvrtstoletí od premiéry snímku Strach a hnus v Las Vegas (Fear and Loathing in Las Vegas, 1998) Terryho Gilliama připomněl v Kinoboxu Mojmír Sedláček. Více tady.
"U Disneyho se uklízí důkladně. Nejen že probíhá třetí vlna propouštění, která by prý měla být na dlouho poslední, ale platforma Disney+ oznámila, že se zbaví desítek seriálových a filmových titulů. Proč? Protože je to výhodné. Ukazuje se, že David Zaslav, který k podobným škrtům v rámci optimalizace HBO Max přistoupil už loni a dostal za to slušnou sodu, byl svým způsobem prorok. Bob Iger se nechal inspirovat a tne do živého velmi podobně. Některé z titulů se mohou objevit v rámci exkluzivních dohod u konkurence, jiné nenávratně zmizí. A právě z toho se některým předplatitelům dělá mdlo. Ve zlaté éře Netflixu bylo poselství streamovacího giganta jasné: Všechny filmy a seriály, co jste kdy chtěli. Na jednom místě. Navždy. Nejdřív se vaše oblíbené značky rozeběhly do katalogů svých majitelů, když si studia stavěla vlastní platformy. Teď nastupuje přežití nejschopnějších. Máte nějaké to guilty pleasure, nepříliš známý či oblíbený film, na který se ale chcete na VOD jednou za čas podívat? Příště už ho tam pravděpodobně nenajdete." V jubilejním dvacátém "streamovacím newsletteru" napsal Václav Rybář o aktuálním trendu eliminace nabídky streamovacích služeb. Více tady.