ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD ::: http://zona.bloudil.cz

URL článku: http://zona.bloudil.cz/index.php?id=7345

Datum vydání článku: 3.12. 2022


Dějiny čtení

"Záhrada je tretím Šulíkovým filmom, ktorým definitívne potvrdil svoju cestu autorského filmára. Nielen, že sa aj v nej podielal na tvorbe scenára, ale aj rozvinul sieť opakujúcich sa motívov a tém. V kontexte súčasnej slovenskej kinematografie má tak Záhrada hneď dvojitý význam. Šulík sa vďaka nej stal jediným debutantom 90. rokov, ktorému sa podarilo vytvoriť už v rámci tejto dekády kontinuálne dielo – jeho vrstovníci po debutoch už žiadne ďalšie šance, aspoň počas tejto dekády, nedostali. Na druhej strane, Záhradou dokázal obohatiť národnú kinematografiu o témy a postupy, aké sa v nej dovtedy a ani potom neobjavili." Tiskovou zprávu k BD-edici snímku Záhrada (1995) Martina Šulíka vydal Slovenský filmový ústav. Více tady.
"Darmo encyklopedicky vypisovat Kilarovy participace na přehršli děl světové kinematografie. Snad tedy jen tři zmínky. První a hodně zmatečná, což se tak v českých médiích občas stává, byla zpráva-nekrolog, že „v 81 letech zemřel známý polský hudební skladatel Wojciech Kilar, mimo jiné autor hudby k oscarovému snímku Pianista“. Až na fakt, že v tomhle sice výtečném filmu Romana Polanského zní pouze klavírní skladby Frederika Chopina a jen minutová citace z Kilarova Exodu. Děkujeme za zprávu a vyhráváte klíčenku, podotkl bych. Pak je tu překrásná hudba k filmu Jane Campionové ´Portrét dámy´, jiná než u valné většiny filmů, s ryze romantickým dechem. A do třetice: dle mne skladatelův génius vyvřel nejsilněji v poněkud opomíjené mafiánsko-policejní kriminálce ´Noc patří nám´ režiséra Jamese Graye. Kromě výborně dramaticky vystavěného filmu a hereckého vedení funguje Kilarova hudba jako momentum, které ve své jemnosti i hrozivosti staví protiváhu-protirytmus k akčním sekvencím, nebo naopak klidu uvnitř scén, a je mistrovským kontrastem, nikoli jen přílepkem či vatou, povyšuje film, a navíc je skvěle poslouchatelná i bez obrazu." Portrét hudebního skladatele Wojciecha Kilara napsal pro UNI Petr Procházka. Více tady.
"Krumbachová při práci na filmech pracovala s detailem, třeba excentrickým kloboukem, zvýrazněním očí či nečekaným užitím barvy, ale starala se třeba i o zakouřené prsty či zmuchlané kapesníky v kapsách postav. Také ve svých dopisech píše, že kostým je nositelem myšlenky, protože „něco rozmlží, na něco naopak upozorní“. Svojí prací se symbolickou hodnotou tak vlastně vedla příběh, pro nějž se přirozeně stávala další režisérkou, ačkoliv v titulcích takový kredit neměla. Když se třeba točily Sedmikrásky, potřebovala pro své barevné řešení zelená jablka, v té době ale byla v Československu k sehnání pouze červená. Aby její vize byla dodržena, odjela na skok do Rakouska, kde ta zelená sehnala." Nejen o pozůstalosti Ester Krumbachové napsal na webu ČT24 Jan Škoda. Více tady.
"Možná mě znáte z Moviezone, Týdeníku EURO, nejrůznějších podcastů, nebo jste si koupili některou z mých knih (o zákulisí Hollywoodu nejlépe vypráví loňská Továrna na sny). Tam všude jsem aktivní a nárazově píšu o filmech ze všech různých úhlů. Je to moje vášeň už od roku 1999, ale poptávka po systematickém reportu z byznysového zákulisí Hollywoodu, nad rámec reportů návštěvnosti amerických kin, je poměrně mizivá. Proto se zkouším vydat stejnou cestou jako řada amerických analytiků, doufajíc, že i v Česku se najde dost lidí, co chtějí o filmové ekonomice vědět víc. A protože dostat k lidem názor mimo zavedené platformy je stále těžší, zkouším se probojovat přímo do vaší e-mailové schránky." Spuštění pravidelného newsletteru oznámil na Substacku Václav Rybář. Více tady.


Copyright © 2002 - 2023, Zóna