ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD ::: http://zona.bloudil.cz

URL článku: http://zona.bloudil.cz/index.php?id=7265

Datum vydání článku: 17.9. 2022


Dějiny čtení

"Nová vlna začala v hlavách a textech mladých intelektuálů, v kinosále Cinématheque française a v roce 1960 také na chodníku na Champs-Elysées s Belmondem a Jean Seberg v ´U konce s dechem´. Svět se otevíral. Dnes se uzavírá, ale Godardovou smrtí v něm zůstává otevřená průrva naděje pro současné tvůrce, kteří chtějí filmem něco říct, kteří chtějí něco změnit. Godard celý život varioval téma smrti, až se sám rozhodl zemřít, protože byl vyčerpaný. Pamatuji si, jak před těmi třemi lety v Lausanne působil unaveně, trochu zanedbaně – stejně jako na videozáznamech z posledních let dával najevo svůj nezájem o společenské normy, zato projevoval zájem o to, co je nové, zatím nejisté. Tím, jak se vzdaloval svému egu, otevíral prostor tomu, čemu z nedostatku lepších slov říkáme autenticita. Okruh nové vlny se uzavřel." Nekrolog Jeana-Luca Godarda napsal pro Alarm ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant. Více tady.
"Godardův filmový jazyk se nepodobá žádnému jinému: vychází z myšlenky Claudea Moneta, že nemá smysl malovat to, co vidíme, poněvadž nevidíme nic; proto musíme malovat to, co nevidíme. Použitím 3D dal třiaosmdesátiletý tvůrce zřetelně najevo, že umí suverénně využívat novodobého technického pokroku: umístil třeba přímo na plátno titulek upozorňující, že následující obraz je složen z 2D a 3D. Vzápětí divák uvidí záběr ze starého černobílého filmu, a hned na to mu trojrozměrný psí čumák vjede z plátna přímo do obličeje. Ze sumy všech těchto záběrů lidských tváří v detailu i na pozadí lesa, louky, vody, ulice, kavárny, z označení jednotlivých kapitol, z citací filosofů, básníků či malířů a hlavně ze záběrů přírody, ať vcelku nebo v jednotlivých detailech větví stromů či květin, až neuvěřitelně jásavě barevných, v odkazech na dávné filmy, v tom všem nelze nečíst sdělení, že se autor loučí se světem, k němuž patřil a jemuž rozumí." Šest starších textů Evy Zaoralové, Milana Klepikova, Benjamina Slavíka, Petra Marka, Alberta Cervoniho a samotného JLG vložila do godardovského speciálu Film a doba. Více tady.
"Dopady složitého vícesměrného vyjednávání se schvalovateli, potažmo cenzory Černík demonstruje na osudech vybraných technických scénářů, které pro něj jsou coby ´komplexní dokumenty sdružující různé představy o vznikajícím filmu´ středobodem četných změn. Rostoucí frustrace tvůrčích pracovníků podle autora na konci padesátých let i v důsledku postupující decentralizace a individualizace vedla k tomu, že se filmaři ´semkli proti cenzuře a úřednickému aparátu´. Odklon od sovětského vzoru, který význam jednotlivce naopak potlačoval, byl završen." O knize Český technický scénář 1945–1962 Jana Černíka, vydané Univerzitou Palackého, napsal ve Filmovém přehledu Martin Šrajer. Více tady.
"Tříhodinová životopisná pouť slavného ruského ikonografa 15. století patří k filmům, které by měl mít každý možnost spatřit na velkém plátně. Sovětský režisér Andrej Tarkovskij rozplétá trpělivý příběh, který více než o lidské psychice a zřetelných motivacích vypovídá o zuboženém světě, jímž se protagonista s uměleckou duší plahočí. Andrej Rublev nejenže maluje nádherné černobílé scenérie, ale znázorňuje rovněž středověké období před nástupem carského režimu ve vší šokující a násilné podobě. Některé sekvence útoku tatarských skupin a mučení obyvatel se i dnes sledují s obtížemi. Pro málokterý snímek platí, že se do něj publikum musí pohroužit a zvyknout si na jeho pomalé tempo, z něhož vyplouvá mnoho velkých myšlenek o náboženství, represivním režimu či o bujaré a současně potlačované umělecké tvořivosti, která naráží na okolní nepřívětivý svět." Mezi ´Deset přehlížených filmů o středověku´ zařadil Jakub Vopelka v Kinoboxu i jeden Andreje Tarkovského. Více tady.


Copyright © 2002 - 2022, Zóna