ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD ::: http://zona.bloudil.cz

URL článku: http://zona.bloudil.cz/index.php?id=7215

Datum vydání článku: 30.7. 2022


Dějiny čtení

"Co jsem totiž Pavla Tomeška znal, byl neuvěřitelně otevřený právě k mladým lidem - a ačkoli nás leckdy považoval za exoty (mě určitě), byl ochoten riskovat, naslouchat a zkoušet nové věci. Takhle vznikl díky podnětu mého krnovského kamaráda a spolužáka Jakuba Klímy jeden z nejskvělejších filmových festivalů, co znám... přehlídka 70mm filmu v Krnově. Pavel se totiž ve spolupráci s Jaromírem Blažejovským rozhodl Kubův nápad přetavit do akce, jež byla zprvu dočista partyzánská, závislá jen na Pavlově sbírce. V sále nás ostatně sedělo toliko několik desítek, převážně studentů z našeho Ústavu filmu a audiovizuální kultury na MU. Leč s každým dalším rokem a dalšími mladými lidmi na palubě (a skvělou partou z kina i z MIKSu, zejména Marcelou Procházkovou a Martinem Bodešínským) Pavel neváhal dělat KRRR! lepší a lepší akcí." O Pavlovi Tomeškovi (1965-2022) napsal na svém blogu Radomír D. Kokeš. Více tady.
"Obvykle bývá hlavním diváckým tahákem oblíbený herec nebo slavný režisér. Kaufman se stal ojedinělým úkazem, když filmy, pod nimiž byl podepsán jako autor scénáře, zaznamenaly zvýšenou návštěvnost především díky jeho tvůrčímu vkladu. Nejzářivějšího momentu se dočkal s filmem ´Věčný svit neposkvrněné mysli´, za jehož scénář byl odměněn Oscarem. Ambiciózní projekt ´Synekdocha, New York´, při jehož realizaci usedl i na režisérkou stoličku, většinové publikum s velkým nadšením nepřijalo. Režii si vyzkoušel ještě několikrát, ale ve filmovém světě je uznávána spíše jeho tvorba scenáristická. Důvod, proč jeden z jeho nedávných počinů získal podobu knihy a nikoli filmového scénáře, je třeba hledat v nezfilmovatelnosti námětu. Kaufmanův debutový román je překvapivě obsáhlý a autor v něm čerpá především ze své profesní kariéry." Knihu Mravenci Charlieho Kaufmana, vydanou nakladatelstvím LEDA, recenzoval v Právu Miroslav Stuchlý. Více tady.
"Do extrémů zacházela produkce při tvorbě scén, které se točily kolem Kurtze a jeho podmaněné vesnice. Aby prostředí vypadalo skutečně autenticky, postaral se produkční designer Dean Tavoularis o přítomnost opravdových mrtvých těl, které měly viset ze stromů. Když to zjistil koproducent Gray Frederickson, byl vzteky bez sebe. Těla měl dovážet muž, jenž jimi obvykle zásoboval lékařské školy za účely pitev, ale nakonec se ukázalo, že šlo o vykradače hrobů." V kinech právě promítaný snímek Apokalypsa (Apocalypse Now, 1979) Francise Forda Copopoly připomněl v Kinoboxu Jakub Vopelka. Více tady.
"Taylor zpracovává taky ´Stalinovy´ muzikály, respektive hudební filmy, jejichž strukturu neanalyzuje nijak namátkově. Naopak. Jde dějem záběr po záběru! Pád Berlína (1948-1949) je příkladem toho precizního postupu. Stal se darem Mosfilmu k Stalinovým sedmdesátinám a učinil diktátora na plátně pánem bohem. Jenže Taylor měl obří lupu, takže nám předvede poměrně šokující fakt. Ruští tvůrci místy okopírovali propagandisty nacistické. V ´Pádu Berlína´ se například uchovala scéna jednoznačně inspirovaná sekvencí ´Triumfu vůle´. Jaká? Příslušníci Říšské pracovní služby zde vypočítávají (a vztyčují přitom rýče jeden po druhém), ze kterých částí země přišli. V ruské verzi jsou jména těch rodných míst vyvolávána vojáky." O nakladatelstvím Academia vydané knize Richarda Taylora Filmová propaganda. Sovětské Rusko a nacistické Německo napsal na webu Neviditelný pes Ivo Fencl. Více tady.


Copyright © 2002 - 2022, Zóna