ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD ::: http://zona.bloudil.cz

URL článku: http://zona.bloudil.cz/index.php?id=5448

Datum vydání článku: 4.11. 2017


Dějiny čtení

"Funguje to následovně - mistr zvuku vše, co považuje za vhodné, zakomponuje do klasického mixu, ať o 5.1, 7.1, nebo 9.1 kanálech. Zpravidla je to hudba a většina dialogů, potažmo i nějaké efekty, které jsou prostorově neutrálně dané. Vše ostatní, respektive to, co si to žádá, se přesune na pozici zvukového objektu. Tento objekt je tedy normální a běžný zvuk, jen s tím rozdílem, že není definovaný v prostoru jednotlivými kanály, ale metadaty, která říkají, kde se má v prostoru nacházet. Při samotné reprodukci procesor, který dekóduje tento mix, určí přesnou polohu podle parametrů, které má předvolené z počáteční kalibrace. To znamená, že sál může být jakkoliv veliký či technicky realizovaný, tento zvukový objekt bude na té pozici, jakou mistr zvukař zamýšlel." O systému Dolby Atmos, jímž je v ČR vybaveno už deset projekčních sálů, napsal na Moviezone Karel Ryška. Více tady.
"Z těch méně známých věcí mě asi nejvíc zasáhly televizní projekty Vladimíra Drhy, tři celovečerní filmy z roku 1983 ´Restaurace´, ´Chladna zrána´ a ´Radostné události´. Na nich je dobře vidět, že kdyby je v těch osmdesátých letech mohl natočit na Barrandově, staly by se mnohem významnější. Zajímavý je i opožděný debut Morise Issy ´Bizon´, který natočil se svým pedagogem z FAMU Elmarem Klosem. Tím, že debutoval až dvacet let po dokončení školy, psal víc stylem doby svého studia. Tvůrci, kteří nechtěli točit prorežimní věci, se hodně obraceli k tvorbě pro děti. ´Bizon´ je v tomto žánru výjimečný, řeší i filozofická témata. Jenže do distribuce šel až v roce 1990, kdy lidi moc do kina nechodili." Rozhovor o knize Generace normalizace. Ztracená naděje českého filmu?, vydané NFA, poskytla Filmovému přehledu jedna ze dvou spoluautorek Marie Barešová. Více tady
"V překladu Kateřiny Dejmalové čteme dlouhé, kostrbaté, květnaté věty s francouzským slovosledem, jejichž význam je pak často doslova zašifrovaný, případně jde o nepochopitelné protimluvy. Tak třeba líčení toho, jak mladý Belmondo usiloval o svou ženu Elodii: ´Ta milá tanečnice má dosti veselou povahu a dosti otevřeného ducha, aby si zadala s mravně zkaženou tlupou nočních ptáků...´ Jinde: ´Film uvrhl tuto vesnici na severu do ohně a krve, ničil jí zvukové a vizuální okolí...´ Anebo: ´Nikdy jsem se nebil bez příčiny. Ale nepožádat o souhlas a snažit se ulovit snímek z mého soukromí tvořilo nezbytný a dostatečný důvod k tomu, abych se rozčílil.´" O memoárech Jeana-Paula Belmonda Mých tisíc životů, vydaných nakladatelstvím Práh, píše v Lidovkách Jana Machalická. Více tady.
"´Hra bez pravidel´ nese některé znaky lupičského (heist) filmu, ale na rozdíl od žánrových prototypů (např. Asfaltové džungle nebo Rvačky mezi muži) je přípravě a průběhu loupeže věnován jen malý prostor (ve skutečnosti se o přípravě vůbec nic nedozvíme) a místo toho se vyprávění soustředí na její důsledky, které jsou - zde již v souladu s žánrovými postupy - pro všechny zúčastněné tragické. Snímek čerpá i z hard-boiled detektivky americké drsné školy, a to především v charakterizaci Málka, jenž se i po propuštění ze služby věnuje případu, kvůli kterému před lety přišel o místo. Bohužel tato postava trpí poněkud mdlým hereckým výkonem Svatopluka Matyáše, který rozhodně nedisponuje charismatem takového Humphreyho Bogarta nebo alespoň Dicka Powella." O "noiru" Hra bez pravidel (1967) Jindřicha Poláka, vydaném na DVD společností Bohemia Motion Pictures, píše na webu Film noir Milan Hain. Více tady.


Copyright © 2002 - 2017, Zóna