ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD ::: http://zona.bloudil.cz

URL článku: http://zona.bloudil.cz/index.php?id=5420

Datum vydání článku: 7.10. 2017


Dějiny čtení

"Je tedy Marienbad Film Festival svébytnou událostí, nebo jsou to dva festivaly odehrávající se ve stejný čas a na stejném místě? Prozatím dvě tendence, na straně jedné přilákat místní obyvatelé, na straně druhé ukázat experimentální film, spíše existují vedle sebe, než aby se spojili. Navíc sekce, které se netýkají experimentálních filmů, působí jako nástroj vábení, tedy nepřímo zahalují to, co mělo být na festivalu viděno nejjasněji. Jsou potvrzením strachu dramaturgů, který není vlastní jen této filmové přehlídce, a to že divák na jiné filmy prostě nepřijde. Problémem tuzemské experimentální kinematografie není jen malá finanční podpora či přehlížení ze všech stran, ale hlavně nedostatek odvahy u těch, kteří se již rozhodli experimentální film ukázat všem ostatním." Zamyšlení nad druhým ročníkem Marienbad Film Festivalu napsala pro Indiefilm Veronika Hanáková. Více tady.
"Řeknu vám, kdy jsem poprvé uviděl masový potenciál filmové hudby v živém provedení. Před dvanácti lety jsem ho zažil na předávání evropských filmových cen v Berlíně. Živý orchestr hrál hudbu z veleúspěšných snímků jako Život je krásný, Billy Elliot nebo Tři barvy: Modrá. Na plátně se zjevovaly momentky z oněch filmů - a já náhle pochopil, z jakého důvodu se to celé děje: aby dojetí emocionálně převálcovalo všechny ty producenty a finančníky v sále. Aby na ně dolehlo přesvědčení, že kinematografie je velká a krásná a že to nejlepší, co se dá udělat, je nadále ji podporovat. Od té doby se stalo něco, co nesvedou ani nejlepší propagační týmy: lidé koncertům filmové hudby uvěřili. Dostali možnost naživo potkat legendárního Ennia Morriconeho, skladatel Danny Elfman se představil přímo v duu se ´svým režisérem´ Timem Burtonem, hrála se u nás hudba Howarda Shorea (nejpopulárnější je ta k trilogii Pán prstenů, nejzajímavější k psychothrillerům Davida Cronenberga), a dokonce i Joea Hisaišiho - tedy témata z japonských animovaných filmů studia Ghibli, které se u nás těší značné pozornosti." O fenoménu koncertů filmové hudby napsal v Hospodářských novinách Pavel Klusák. Více tady.
"V Česku máme čtvrtletník Iluminace, jehož první letošní číslo vyšlo teprve nyní na podzim (takže čtvrtého čísla bychom se mohli dočkat třeba o příštích Vánocích). Vydává jej Národní filmový archiv (předtím Československý filmový ústav) jako již poslední, na souchotě scházející pozůstatek kdysi bohatější tiskové produkce. Už před sedmadvaceti lety byl zrušen popularizační časopis Záběr, avšak za daleko větší zakazovací svévoli považuji zastavení informačně cenného Filmového přehledu, jedinečného a jinde nedostupného zdroje úplných informací o filmech uváděných v tuzemské distribuci. Nejprve byl převeden do výhradně elektronické podoby a poté zcela ´zakousnut´. Očekávám, že budoucí generace označí rozhodování nynějšího pana ředitele Breganta - nejen v tomto ohledu - jako arogantní, ničivé a destruktivní." Jan Jaroš porovnává v Kultuře21 aktuální čísla Iluminace a slovenského Kino-ikonu. Více tady.
"K Rusku patří dualita myšlení. Jsme archaický národ, většina lidí ještě žije v době kamenné, ale využívá přitom iPhone. A pokud jde o náš systém hodnot ve vztahu k Evropě, jsme ještě v 11. a 12. století, kdy nebyla žádná buržoazie, žádné občanstvo. O tom už psal Marx. U nás například nikdy nebylo vlastnictví. Když člověk nic nevlastní, co by mohl bránit, nebo mohl prodat, potom ani nechápe, co je tržní hospodářství. Proto ani nemohou mnozí Rusové pochopit Němce a naopak: Mají jiný systém priorit. Ruský systém myšlení je navíc bipolární: Je tam buď světlo, nebo tma, černá, nebo bílá. To je jedna z příčin krizového vývoje v naší společnosti. Dialog mezi levicí a pravicí nikdy v Rusku nevede ke smíření nebo k přání o dohodě." Překlad rozhovoru, který poskytl časopisu Der Spiegel režisér Andrej Končalovskij, vyšel v Literárních novinách. Více tady.



Copyright © 2002 - 2017, Zóna