ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD ::: http://zona.bloudil.cz

URL článku: http://zona.bloudil.cz/index.php?id=5364

Datum vydání článku: 12.8. 2017


Dějiny čtení

"Můžeme si počíst, za jakých okolností a s jakými záměry vznikala díla jako Deník venkovského faráře, Kapsář, Muška, A co dále, Baltazare. Bývala mimořádně vysoko ceněna, zejména v 60. letech byl Bresson vnímán jako svého druhu kultovní režisér (přinejmenším v okruhu klubového publika). Dnes někteří mladí diváci, teprve se s režisérovým odkazem seznamující, mnohdy tvrdí, že při sledování zažívají nudu zaviněnou monotónností a rozvleklostí, přiznávají se k nezájmu, k neschopnosti s dílem komunikovat, vadí jim, že důležité okamžiky jsou mnohdy naznačovány mimo obraz. Možná by bylo zajímavé prozkoumat změny, k jakým za uplynulé půlstoletí došlo v diváckém vnímání, jinak nastavené hranice katarzně prožívaného oslovení." Jan Jaroš na webu Kultura21 recenzuje nakladatelstvím Casablanca právě vydanou knihu Bresson o Bressonovi. Rozhovory z let 1943–1983. Více tady.
"Prostředkem, kterým ´Cesta hlubokým lesem´ zcela vybočuje z klasické kinematografie, je hudba. Skladatel Zdeněk Liška vytvořil pro snímek radikálně modernistické kompozice, založené na atonalitě, repetitivnosti a zvukových experimentech. Melodie zůstává – na rozdíl od jiných Liškových soundtracků – maximálně potlačená. Za pozornost stojí vedle práce se sborovými hlasy, kterou autor později rozvinul zejména v ´Marketě Lazarové´, skladby využívající různě upravených a deformovaných ruchů. Na hranici záměrné parodie se pak dostává agitační píseň svazáků, postavená na deklamativním vokálním projevu. Rozmanitý, avšak stylově ucelený soundtrack představuje jeden z vrcholů Skalského filmu a výzvu k dalšímu, podrobnému výzkumu." Vlastně jen mimoděk upozornil ve Filmovém přehledu Jan Křipač na jednu z nejméně známých filmových hudeb Zdeňka Lišky v textu o filmu Cesta hlubokým lesem (1963) Štěpána Skalského. Více tady.
"Způsob, jakým filmový ´Křižáček´ propojuje literaturu, výtvarné umění i hudbu (pro film ji složili Irena a Vojtěch Havlovi), je pozoruhodný a v mnohém čerpá z historického konceptu renesančního divadla a tradice literárního romantismu, který vnímá jednotlivá (z latinského středověku pocházející) topoi především jako místa duchovního (vnitřního) života. Spoléhá-li Křižáček v něčem na určitý schematismus, byť proti žánrovému schematismu vystupuje celým svým zaměřením, jde právě o tuto tradiční rétorickou figuru snažící se o restituci určitého sensus communis (doslova o obnovu kolektivní paměti) v situaci zásadní historizace celého systému evropské kultury." Dosud nejobsažnější recenzi snímku Křižáček (2017) Václava Kadrnky napsal pro poslední číslo Filmu a doby Michal a Kříž. Více tady.
"Dnešní týmy seriálových producentů, režisérů, showrunnerů a scenáristů vytvářejí přepečlivá, dokonalá díla, která diváky nutí přisát se k obrazovkám a ještě mít - mnohdy oprávněný - pocit, že jde o kvalitně prožitý čas. David Lynch však není architekt, spíš alchymista. Tak jako u těchto středověkých mudrců posedlých transmutací hmoty jsou i u Lynche výkaly a zlato nebezpečně blízko u sebe. Tak jako v jednom z alchymistických snů rovněž v Twin Peaks dochází k proměně prvního v druhé. A tak jako ve spisech alchymistů jsou i zde exkrementy či zlato pouhými šiframi: pravému významu porozumí jen divák zasvěcený do mysteria." O nových dílech seriálu Městečko Twin Peaks (2017) Davida Lynche se v Hospodářských novinách rozepsal Tomáš Stejskal. Více tady.


Copyright © 2002 - 2017, Zóna