ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD ::: http://zona.bloudil.cz

URL článku: http://zona.bloudil.cz/index.php?id=5357

Datum vydání článku: 5.8. 2017


Dějiny čtení

"Mimo jiné je proto o něco bolestivější sledovat práci komparzu. I když se mu člověk nevěnuje, díky hyperrealistické prezentaci ho vnímá i ze vzdáleného zadního plánu poměrně intenzivně. Velká část filmu se odehrává na stadionu a jakmile se v záběru objeví jeviště, člověku se v hlavě rozsvítí pomyslná žárovka s upozorněním, že se tu děje něco zvláštního. Nejdříve to nejde pojmenovat, ale je to jednoduché: V záběru je tolik lidí, kteří nešikovně naznačují nějakou činnost, že celek budí dojem amatérského divadelního spolku. Každý pohyb komparsu smrdí falší. Divák v nitru pozná, že se lidé chovají dle instrukcí, že jsou v uměle vytvořeném prostředí. Zatímco 24fps takové nedostatky skryje, 60fps na ně vrhá světlo. Jakmile někdo stojí nepřirozeně, je to poznat. Jakmile někdo sedí nepřirozeně, je to poznat. Jakmile člověk nad svými pohyby přemýšlí a nedělá je intuitivně, okamžitě ho prokouknete." O technologicky pozoruhodném UHD BD, na němž je snímek Ulička slávy (Billy Lynn´s Long Halftime Walk, 2016) Anga Leeho uložen ve snímkové frekvenci 60fps (oproti obvyklým 24fps), píše v recenzi disku na Blu-space Štěpán Čermák. Více tady
"Ještě rychlejší než Mirka Spáčilová, jejíž ´festivalový´ raport se na internetu objevil 5. července v 15:54, byla její dcera Tereza, jejíž ´likvidační text´ ´Křižáček: Jediný český soutěžní film ve Varech nezachrání ani zpocený Roden´ byl zveřejněn v internetové verzi Reflexu už ve 13:10 (tedy obdivuhodných 70 minut po skončení projekce). Jakoby v souvislosti s ironickým poznatkem matčiným (´Především je však Křižáček studií chůze.´) o filmu píše, že ´od začátku až bolestně přesně víme, kam by rád - a že tam nikdy nedojde´. Jako příslušnice mladé a tedy akčnější generace pak Tereza Spáčilová uvádí, že hrdinu ´doslova tlačíme očima, aby už k tomu pečlivě aranžovanému horizontu konečně doklopýtal a my se dočkali střihu (jenž ovšem žádný posun nepřinese).´“ Alena Prokopová zveřejnila na Alenčině blogu zamyšlení nad kritckou percepcí snímku Křižáček (2017) Václava Kadrnky. Více tady.
"Pokud historie IMAXu něco značí, je to fakt, že je to společnost, která neustrne na místě a bude dál pracovat na zdokonalení diváckého zážitku. Proto dlouhá léta vyvíjela plnohodnotnou náhradu za původní 70mm projekci a na konci roku 2014 byla schopná s premiérou závěrečného Hobita tento systém představit. Možná ji k tomu popohnaly okolnosti, že se IMAXu zrodila plnohodnotná konkurence, která má sílu ve stínu slavné značky nezaniknout. Dolby Cinema je sice mladý formát a navíc sdílí s IMAXem nejeden koncept. Přesto se i díky němu spustil do ostrého provozu IMAX with Laser." Karel Přikryl napsal pro Moviezone zajímavý text o historii (i současnosti) formátu IMAX. Více tady.
"Nepatřím do generace lidí, kteří v Tarkovského poetice našli vlastní útočiště, onu příslovečnou ´zónu´, kam se schovat před okolním světem. Jim LFŠ dlouhá léta poskytovala oázu, nyní však dochází k výrazné generační obměně – přijíždějí sem ti, kteří už nezažili minulý režim a část významů Tarkovského filmů jim bude unikat. Jeho filmy nabízely lidem vyrůstajícím v reálném, notně šedivém, oprýskaném a vlastní vahou se bortícím socialismu jakési potvrzení, že život má smysl na úplném okraji, v askezi, úniku ´někam jinam´, v dobrovolném odchodu z civilizace. Do dětství, do středověku, vesmíru, tajemné zóny s jinými časoprostorovými pravidly, do exilu, opuštěného bazénu a podobně." O Tarkovském se ve Filmových listech, zpravodaji Letní filmové školy v Uherském Hradišti, rozepsal Kamil Fila (tady). Všechna vyšla čísla letošních Filmových listů si lze přečíst tady.


Copyright © 2002 - 2017, Zóna