ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD ::: http://zona.bloudil.cz

URL článku: http://zona.bloudil.cz/index.php?id=5336

Datum vydání článku: 15.7. 2017


Dějiny čtení

"Dalibor K. je produktem světa, kde selhaly všechny instituce - školy, rodina, sociální systém i stát chránící zaměstnance před otročením za nízkou mzdu. Tito lidé se chytají jakýchkoli konspiračních teorií a spřádají je do nekonzistentních výkladových sítí. Co jsem s ním měl možnost osobně mluvit, Dalibor K. nemá žádné hluboké fanatické ideologické přesvědčení. Je to tápající, nalomený člověk, který hledá, kdo by mu nabídl pomocnou ruku a vyslyšel ho. Namísto toho byl proměněn v ještě většího kašpárka, aby se mohl stát odstrašujícím, univerzálně vysmívaným příkladem." Texty Kamila Fily vycházejí už nějaký čas téměř výhradně v placené formě na jeho webu, vzácně se ale objeví i nějaký "zadarmo". Filův text o nejnovějším výplodu páně Klusáka publikovaly Hospodářské noviny. Více tady.
"Stihl konec československé nové vlny, když jako asistent kamery působil u Papouškovy miniatury Nejkrásnější věk (jejíž kameru měl na starosti Jozef Ort-Šnep) a jako druhý kameraman u Sirového Smuteční slavnosti (o jejíž syrově stylizovanou obrazovou stránku se postaral Jiří Macháně). Na normalizačním Barrandově byli preferováni kameramani se ´správným´ politickým názorem demonstrovaným členstvím v komunistické straně. Jako asistent kamery či druhý kameraman tak Vladimír Smutný působil až do roku 1982." Portrét kameramana Vladimíra Smutného napsala pro Revue Filmového přehledu Alena Prokopová. Více tady.
"O normalizačních poměrech na Barrandově pár knížek vyšlo a pamětníci už dřív promluvili. Pan Vorlíček rozhodně nebyl žádné hodné jehňátko a v nové situaci se dobře zorientoval, spolu s dalšími (Antonín Kachlík, Zbyněk Brynych) se bral za to, aby netočili Chytilová, Menzel, Jireš, Juráček a zejména aby v Praze netočil Miloš Forman. Příležitostí se samozřejmě chtěli chopit oni." Glosu k ocenění Václava Vorlíčka na karlovarském festivalu publikovala v Lidovkách Jana Machalická. Více tady.
"Očekává se, že napíšete hudbu v mnohem menším čase než před třiceti lety - a že budete schopni ji neustále měnit i během nahrávání. Skladatelé jsou zároveň snadno nahraditelní. Pokud se po první projekci v post-produkci hudba nelíbí vedení studia, jednoduše dostanete padáka a nahradí vás někdo jiný. Takhle to nebývalo. Zároveň není výjimkou, že film obsahuje sto minut hudby. To je absurdní. Někdy to funguje, někdy to film zničí. Režiséři méně věří svému materiálu a potřebují hudební berličku. Přijde mi, že dřív měli tvůrci více odvahy." Rozhovor se skladatelem Jamesem Newtonem Howardem pořídila pro Respekt Jindřiška Bláhová. Více tady.


Copyright © 2002 - 2017, Zóna