O digitalizaci (respektive: o výhradách k digitalizaci) Markety Lazarové (1967) jsem zde na Zóně v minulých týdnech napsal několik textů, jejichž důsledkem byla obsáhlá debata na zdejším diskuzním fóru i několik privátních korespondencí i rozhovorů s lidmi, kteří byli celého projektu (i premiérové projekce na karlovarském festivalu) účastni. Rád bych tedy toto téma nějak souhrněji uzavřel, především na základě své první autentické zkušenosti s digitalizovanou Marketou - včera jsme totiž s Petrem Gajdošíkem a Luďkem Hudcem na pozvání Iva Maráka, šéfa týmu, který digitalizaci prováděl, navštívili studio UPP, kde jsme na plátně viděli jak několik delších ukázek z finálního 4K-masteru, tak si prohlédli skeny zdrojových materiálů (negativ, dubpozitiv) a dostali podrobné odpovědi na vše, co nás o procesu restaurace Markety zajímalo. Protože podrobné srovnání 5 let starého pracovního tzv. Hudcova skenu z negativu (viz tady) a letos digitalizované Markety plus zamyšlení na téma samotné použité metody (restaurace vs. remastering) chystá na Nostalghii.cz Petr Gajdošík (publikováno bude jakmile získáme nutný souhlas NFA ke zveřejnění screenshotů ze 4K-masteru), já se dnes pokusím především napravit některé nepřesnosti i mystifikace, které kolem digitalizace Markety vznikly.
1. První nejasnost je už v rozporuplných informacích o použitých materiálech k digitalizaci i samotném zadání výběrového řízení. Národní filmový archiv (NFA), který zakázku zadával, určil jasné limity pro výsledný tvar digitalizace. Sken měl podle nich být proveden nikoliv z originálního negativu, ale z dubpozitivu, s tím, že nesmělo dojít k žádnému "remasteringovému" zásahu do podoby díla vyjma odstranění mechanických kazů a nečistot. Jinak řečeno - výsledný 4K-master musel podle zadání odpovídat stavu dubpozitivu, tedy de facto "kopírovat" co nejvěrněji dobovou podobu filmu v roce premiéry (1967), bez ohledu na to, že s dnešní technologií by z negativu šlo "vytáhnout" více informací i odstranit technologické limity a nedostatky filmové suroviny a jejího zpracování (včetně kameramanské práce) před čtyřiceti lety. Řečeno ještě jinak - zadaným cílem byla restaurace filmu (tedy věrný otisk dubpozitivu, s povoleným odstraněním mechanických závad typu rýh, čar, špíny, slepek, šumů ve zvuku atd.), zatímco jakékoliv remasteringové procesy (ty obsahuje výše odkazovaný Hudcův sken z negativu, kde je např. upraven kontrast atd.) byly zadáním ze strany NFA striktně zapovězeny.
2. O použité metodě (remastering vs. restaurace) lze vést nekončící diskuzi s pádnými argumenty pro oba postupy, a byť sám považuji zadání NFA za rigidní a omezující, nezpochybňuji, že jde o rozhodnutí legitimní. Chci ale důrazně upozornit, že drtivá většina ve světě probíhajících "digitalizací" filmů, ať pro uvedení v kinech (viz Gepard, Taxikář, Nebeské dny, Červené střevíčky, abych jmenoval filmy známé z uvedení na MFF v Karlových Varech) či na DVD a BD, nevzniká cestou restaurace (jako Marketa), ale cestou remasteringu, ať už za účasti tvůrců, jsou-li naživu (ideálně režisér a kameraman) či pod supervizí kompetentních "zástupných" osob, pokud již tvůrci nežijí. Metoda remasteringu je ve světě primárně volena právě proto, že citlivě provedený remastering umožňuje dobrat se působivějšího výsledku než pouhá restaurace (názorně bude rozdíl domnívám se dokladovatelný po zpřístupnění srovnávacích skenů Hudcova "remasterovaného" přepisu a "restaurované" verze NFA na Nostalghii.cz).
3. Oba předchozí body ale měly jasný důsledek pro práci týmu společnosti UPP na digitalizaci Markety - byť by jejich představa o tom, co lze ze zdrojových materiálů Markety "vytáhnout", byla sebevíce maximalistická, museli přesně dodržet zadání "restaurace" a nesměli se jakkoliv odchýlit od dobové podoby dubpozitivu (přičemž, jak je napsáno výše, tato podoba je z hlediska možné kvality výsledku limitující). Vytýkat tedy restaurátorům společnosti UPP např. "zašedlost" některých scén, jinou prokreslenost detailů či odlišné valéry černé a bílé oproti Hudcovu přepisu je nejen nespravedlivé, ale z principu nesmyslné - Hudcova práce s negativem totiž byla "remasteringová" (tedy demonstruje, co by z negativu šlo "vytáhnout" a k jakému výsledku by se dalo dopracovat), což bohužel týmu UPP bylo dle zadání zakázky striktně zapovězeno. Mám-li tedy chuť výsledek digitalizace Markety nějakým způsobem už v tomto okamžiku argumentace kritizovat (a tu chuť mám, protože přesvědčen o tom, že při remasteringu by výsledek zřetelně zajímavější byl), pak na vině není v žádném ohledu tým restaurátorů z UPP, ale ten, kdo o tomto způsobu digitalizace rozhodl (tedy zadavatel - NFA).
4. Nečekané informace jsme se dozvěděli i o samotném procesu digitalizace Markety v UPP. Až do včerejška jsem žil jednak z oficiální informace, že přepis byl - dle zadání NFA - pořízen z dubpozitivu, a druhak z pozdější neoficiální informace, že protože zvuk na dubpozitivu byl nepoužitelný, byl následně z NFA zapůjčen i negativ, z něj vyrobena nová kopie a z ní sejmut zvuk, s nímž se dále pracovalo. Skutečnost ale byla podstatně zajímavější - protože po skenu dubpozitivu neodpovídal průběžný výsledek očekávání, povolil dodatečně NFA i sken z originálního negativu, přestože to zadávací podmínky výběrového řízení vylučovaly. Obraz výsledné digitalizované Markety je tedy sestaven z částí přepsaných z negativu i z částí přepsaných z dubpozitivu, přičemž poměr je výrazně ve prospěch negativu. Nejde ale samozřejmě o přepis z negativu v "remasteringovém" smyslu, protože výsledný sken z negativu byl upraven tak, aby odpovídal stavu dubpozitivu a tím byly dodrženy podmínky NFA (laicky a velmi zjednodušeně řečeno: skenoval se tedy originální negativ, ale výsledek byl "zhoršen" tak, aby odpovídal skenu z dubpozitivu). V podobě "surových dat" tak v UPP nakonec existují dva 4K-skeny (originálního negativu a dubpozitivu) a HD-sken referenční archivní kopie z roku 1967.
5. Velkou nepříjemností (z hlediska "potence" možného výsledku) je nedochování originálního čtyřkanálového zvuku Markety Lazarové. Ten se v archivu Barrandova nenašel a v ČR nebyla nalezena ani žádná dobová kopie s magnetickým zvukem, na níž by byl čtyřkanál uložen (otázkou je, zda kopie s magnetickým zvukem náhodou neleží v některém ze zahraničních filmových archivů a jak intenzivně po ní bylo - či nebylo - pátráno). Zvuk byl tedy sejmut jen v mono-verzi, která je co do autenticity (i kvality) se čtyřkanálem nesrovnatelná.
6. Můj subjektivní dojem ze 4K-kopie Markety se nedá popsat jednorozměrně. Musím nejprve jednoznačně říct, že pocit z takto vyčištěné a restaurované Markety Lazarové je svým způsobem drtivý a kvalita výsledku nikoliv o řád, ale o několik řádů převyšuje jakoukoli verzi, v níž byl film dosud k vidění. Restaurátorský tým UPP nepředvedl jen standardní a "povinné" penzum práce, ale zcela puntičkářský (a troufnu si říct i láskyplný) výkon, kdy z filmu po pečlivém čištění desetitisíců "filmových okének" (navíc v nesmyslně zadavatelem vymezeném krátkém čase) zmizely všechny rušivé artefakty a kazy. Marketa nabízí v tomto 4K-provedení (obzvlášť v kontrastu s předchozími kopiemi či zahraničními DVD-vydáními) setkání až s jakoby jiným, neznámým filmem, s dosud "neviditelnými" detaily a s úžasnou stabilitou ("klidem") obrazu, umožňující divácké soustředění, nerušené obvyklými nedostatky projekce ze standardní filmové kopie. Svébytnou kapitolou je pak zvuková stopa, nejen dokonale vyčištěná, ale odhalující i dosud neslyšené "zvuky" v dialozích i hudbě (právě zvuková stopa pro mě byla trochu paradoxně silnějším "zážitkem" než obraz). To, co při restauraci s Marketou provedla společnost UPP, tedy zaslouží z mého (maximalistického) pohledu absolutorium, protože nic víc s ní - při dodržení limitů daných zadáním - už provést nešlo. Současně se ale musím přiznat i k pocitu zcela protichůdnému: totiž jaký mohl být výsledek, nebýt svazujícího zadání pouhé "restaurace" (navíc vztažené k dubpozitivu), kdyby se skutečně "remasterovalo" a smělo se se zdrojovými daty ze skenu z negativu volněji pracovat.
7. Dále je třeba konstatovat, že ti, kdo byli účastni na karlovarské projekci, neviděli skutečnou podobu digitalizované Markety, protože tamní projekce byla prý po technické stránce mimořádně "zprasená" a nabídla zkreslenou podobu masteru. 4K-projekce je totiž bohužel "lidským faktorem" ovlivnitelná stejně jako projekce z klasických kopií (kvalitou aparatury, nastavením, prací promítače atd.), a projekce ve Varech byla (podle svědectví hned několika přítomných profesionálů) ryze paskvilní. Nároky na adekvátní 4K-projekci Markety jsou ale bohužel takové, že jim zřejmě nedostojí drtivá většina sálů, kde by se v ČR mohla promítat.
8. Podstatnou nedomyšleností digitalizace Markety je i nedotaženost "archivačního" procesu. Logickou "tečkou" za akcí by totiž mělo být zpětné vypálení nového negativu z restaurovaného 4K-masteru, který by jednak umožnil jeho fyzickou existenci (a archivaci) na několik desetiletí (což u pouze digitálně uložených dat není nikdo schopen zaručit) a současně i následnou výrobu klasických 35mm kopií, které by mohly být promítány v kinech snáze než digitální 4K-master. S ničím takovým se ale (doufám že jen zatím) nepočítá.
9. Suma sumárum - podprahového smutku z toho, že celý projekt digitalizace Markety Lazarové nebyl vinou svazujícího zadání dotažen do ryzí dokonalosti, se nezbavím nikdy. Budete-li ale mít možnost v následujících měsících kdekoliv vidět restaurovanou 4K-Marketu v kvalitní projekci, vězte, že vás čeká ohromující zážitek.