ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD ::: http://zona.bloudil.cz

URL článku: http://zona.bloudil.cz/index.php?id=2837

Datum vydání článku: 7.10. 2010


Netuctové filmy: epizoda třináctá

Nemá smysl při každém ohlášení novinky v řadě Netuctové filmy znovu vymýšlet její "ideové zdůvodnění", obzvlášť za situace, že ani z odstupu nemám důvod nic měnit na "programové proklamaci" zveřejněné před rokem na Zóně v souvislosti s filmy Roberta Bressona. Opakuji tedy to základní. Řada Netuctové filmy byla od počátku koncipována jako výlučná "přehlídka" mimoběžníků světové kinematografie, shromažďující díla, která - a je to mé nevývratné přesvědčení - svou nadčasovou výpovědní silou přetrvají a z mnohaletého odstupu budou vnímána stejně jako třeba Bachova hudba či Leonardovy obrazy. Výstižně to popsal Andrej Tarkovskij v roce 1986, ve svém posledním rozhovoru pro tisk: "Koneckonců to byli všechno blázni. Protože vůbec nic nehledali ve své hlavě. Nefungovali hlavou... Děsí mě a zároveň inspirují. Vysvětlit jejich tvorbu je naprosto nemožné. O Bachovi, Leonardovi, Tolstém se napsalo už tisíce stran, nikomu se ale nakonec nepodařilo vysvětlit vůbec nic, nikomu se nepodařilo nalézt pravdu, dotknout se podstaty jejich tvorby. Zaplať Bůh. To znovu dokazuje, že zázraky nelze vysvětlit." Po Tarkovském, Stromu na dřeváky, Nebi nad Berlínem či bressonovské dvojici se konečně v řadě Netuctové filmy objeví film, který by za normálních okolností vyšel nikoliv až třináctý v pořadí, ale hned mezi prvními. Důvody, proč byl tolikrát "předběhnut", jsou ryze materialistické - až do letošního roku totiž neexistoval jeho master v nedegradační technické kvalitě, což bylo u snímku, který fascinuje svou obrazností (a barevností!), zásadním důvodem k trpělivému čekání na slušný přepis. Inkriminovaným filmem je podivuhodná Barva granátového jablka (Cvět granata, 1969) Sergeje Paradžanova, sledem statických kompozic zaznamenaný "koloběh života" i vnitřního světa arménského básníka Sajat Novy, už po čtyři desetiletí fascinující vnímavé diváky bez ohledu na to, že jde vlastně jen o geniální fragment (autorské dokončení filmu bylo režisérovi znemožněno a konečný sestřih provedl Sergej Jutkevič). K přepisu lze zatím uvést alespoň tolik, že originální arménský zvukový mix bude na disku (chystaném na začátek příštího roku) jak v rekonstruovaném dobovém monu, tak v 5.1 remixu a pokud se vše podaří, měla by zcela výjimečnému místu filmu v análech světové kinematografie odpovídát i svébytná bonusová výbava (nechci vše připravované "zakřiknout", takže si podrobnější údaje nechám až do budoucí samostatné zprávy). Končit se má s klasikem - na výběr dávám Petra Gajdošíka, který u příležitosti zveřejnění informace o chystané edici Barvy granátového jablka přidal několik materiálů do "paradžanovské" sekce Nostalghie (tady) a Jeana-Luca Godarda, autora této nečekané věty: "Pokud se někde nachází chrám filmu, v němž najdeme zobrazení, světlo a skutečnost, pak Paradžanov je pánem i správcem tohoto chrámu."


Copyright © 2002 - 2017, Zóna