ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD ::: http://zona.bloudil.cz

URL článku: http://zona.bloudil.cz/index.php?id=2467

Datum vydání článku: 12.10. 2009


Pasolini pro buržuje

Coby: 1. heterosexuál, 2. z přesvědčení pravicový volič, 3. člověk nemající zásadních připomínek ke kapitalistickému "společenskému řádu", 4. v podstatě (krom epizod prezidentů za Demokraty) i amerikanofil a za 5. až chorobný misantrop vždy tehdy, když narazím na salónního intelektuála (chtěl jsem původně napsat "levicového salónního intelektuála", ale to se vlastně rozumí samo sebou), evidentně nemám žádnou z potřebných povahopisných charakteristik, které by mě předurčovaly k automatické a bezvýhradné adoraci filmů Piera Paola Pasoliniho. K jeho filmům mám tím pádem vztah vcelku neutrální a vlastně i úplně obyčejný - některé z nich mi takříkajíc "nevadí", jiné mi naopak "vadí" velmi, v jeho filmografii nenacházím jediný snímek, který bych bezvýhradně obdivoval v jeho celku (nejblíže k tomu má Evangelium sv. Matouše) a z některých mám rád alespoň vybrané scény či pasáže, přičemž to, co mi na nich přijde zajímavé, není (obvykle tezovité) "poselství", ale svébytná vizualita, stvářející na plátně v těch šťastnějších případech až hypnoticky vtahující universum syrově-bakchanatského bezčasí... Ale dosti dojmologie, a k meritu věci. Po Levných knihách, které postupně vydaly většinu Pasoliniho filmů ze šedesátých let, teď sáhne do jeho pozdnější tvůrčí etapy společnost HCE a vytáhne z ní (pravděpodobně ještě letos) pro edici FilmX závěrečný snímek tzv. trilogie života, Kytici z tisíce a jedné noci (Il Fiore delle mille e una notte, 1974). V Íránu, Etiopii, Jemenu, Indii a Nepálu kameramanem Giuseppem Ruzzolinim "pouštně" nasnímaný přepis arabských vyprávěnek je oproti předchozím (a z mého pohledu výrazně pitomějším) filmům trilogie (Dekameron a Canterburské povídky) ku prospěchu celkového tvaru zřetelně poetizovaný, vypravěčsky sevřenější a především dohromady svázaný pozoruhodným mixem etnické, klasické a Morriconeho hudby, což porota festivalu v Cannes (vedená René Clairem) odměnila svou Velkou cenou a tamtéž přítomný legendární kretén české filmové publicistiky Jan Kliment oglosoval (ve Filmu a době, č. 7/1974) nezapomenutelnými slovy: "Takovéhle ´šokování´, takovouhle ´revolučnost´ si dá buržoazie líbit!" Úderné, ne?


Copyright © 2002 - 2022, Zóna