ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD ::: http://zona.bloudil.cz

URL článku: http://zona.bloudil.cz/index.php?id=1778

Datum vydání článku: 6.12. 2007


Na vlastní oči: Blade Runner FC

Proč vlastně nezačít tím, čím se obvykle recenze končí, tedy finálním verdiktem? A ten je jednoduchý - nové warnerské dvojdiskové vydání snímku Blade Runner (1982) Ridleyho Scotta (do prodejen ho MagicBox pošle za 400 Kč ve středu 12. prosince) je jedním z nejfenomenálnějších disků, jaké jsem kdy držel v ruce. Technické provedení této edice je totiž vpravdě "monstrózní", a její kvalita vynikne i díky možnosti jednoduché konfrontace s prvním (i v ČR prodávaným) vydáním filmu z roku 1999. Předesílám, že Blade Runner je sám o sobě pro "reprodukci" pořádný oříšek, a to kvůli svému svébytnému obrazovému řešení - celý film se odehrává v interiérech (i "exteriéry" Los Angeles budoucnosti jsou díky hustému smogu a trvalému dešti od interiérů k nerozeznání), ve stínu, šeru, tmě či v bytech osvětlených nejčastěji jen záblesky reklamních neónů zvenčí, takže celý film má sám o sobě tendenci "utopit se" v neprostupném temném pozadí, z nějž detailněji vystupují jen siluety postav či světlejší plochy jejich tváří a oděvů (přesně toto se staršímu přepisu z roku 1999 "přihodilo" v míře vrchovaté). Nová verze, připravovaná pod dohledem Ridleyho Scotta, je ovšem díkybohu přepsaná z originálního negativu, a její následná úprava dokazuje, čeho je současná špičková "remasterovací" technologie schopná - "nový" Blade Runner je od první do poslední vteřiny dokonale čitelný, exteriérové scény mají nečekanou hloubku záběru, i ve scénách natáčených v šeru zůstává zachována přirozená barevnost postav i pozadí a vše graduje překvapivá ostrost většiny scén, s nádhernou kresbou detailů a bez patrného zrna. Pečlivost restaurátorů pak dokumentuje fakt, že v celém filmu jsem nezaregistroval jedinou (!) sebemenší obrazovou nečistotu (dropout, škrábanec, smítko), jakoby byl film natočen na digitální kameru, což nelze u pětadvacet let starého filmu oglosovat jinak než termínem ´neuvěřitelné´. K famóznímu dojmu z projekce přispívá i excelentní hutný zvukový mix, jehož základem byl dobový šestikanálový zvuk ze 70mm kopie - slyšet konečně Vangelisův kongeniální soundtrack v jeho plnosti je sám o sobě zážitek, navíc díky citlivému remixu z DVD vystoupila zajímavě komponovaná zvuková stopa, ze spoustou detailních ruchů v pozadí a s působivou prací s echy, dozvuky a repeticemi. Brilantní obrazová i zvuková reprodukce dává vyniknout tomu, co mě na snímku s každým dalším rokem od jeho natočení přijde čím dál víc fascinující - jeho naprostá "designová" nadčasovost, díky které působí jako film natočený v letošním roce. Všechny filmy odehrávající se v budoucnosti mají totiž tendenci s tím, jak "stárnou", stávat se směšnými jak co do trikové stránky, tak co do "věrohodnosti" zobrazení budoucnosti (čím dál víc se rozevírají nůžky mezi tím, jak si scenáristé budoucnost představovali a tím, jak doopravdy vypadá). Blade Runner se naopak tím víc, čím se k "době děje" (listopad 2019) přibližuje, stává reálnějším, protože chod a podoba světa se tomuto filmu připodobňuje... Nemám teď na mysli jen samu vizi chladné a špinavé civilizace, kterou Scott vykresluje, ale i stovky drobných detailů, od designu aut, oblečení a účesů, přes hemžení lidí na ulicích až k překvapivě trefnému vystižení všudypřítomnosti monitorů, od počítačových až k těm velkoplošným reklamním. Dechberoucí je v tomto ohledu zjištění, že film vznikal dávno před érou digitální kinematografie, a přesto celý po trikové stránce působí násobně přirozeněji a přesvědčivěji než o desetiletí později vzniklé velkorozpočtové sci-fi typu Matrixů... Chvála ale nepatří jen technickému zpracování disku, Ridley Scott se totiž elegantně vypořádal i s tím, co obdivovatele filmu předem děsilo - s novým sestřihem, označeným za "finální" (Final Cut). Překvapí už zjištění, že byť obal disku uvádí metráž 120 minut, ve skutečnosti je film dlouhý jen necelých 113 minut a je tedy jen o necelou minutu delší než verze z roku 1992 (tzv. director´s cut). Troufnu si tvrdit, že ten, kdo film nezná "nazpaměť", pravděpodobně žádnou ze Scottových letošních více než deseti úprav vůbec nezaregistruje. Změny jsou totiž velmi nenápadné, a jejich smyslem není film měnit, ale jen v detailech umocnit vyznění některých scén - zřetelná je například snaha více zdůraznit nadlidské fyzické schopnosti replikantů (nejmarkantněji v drsněji sestřižené scéně Tyrellovy smrti) současně s jejich patrným "zlidšťováním" v rovině chování (Royova omluva Bernardovi před jeho zabitím či záměna Royovy věty "Chci déle žít, hajzle", adresované Tyrellovi, za "Chci déle žít, otče"). Další drobné úpravy už jen zpřehledňují děj, napravují technické lapsy původního vydání ("digitální" výměna obličeje kaskadérky za obličej Zhory ve scéně jejího zastřelení) či odstraňují známé chyby staršího sestřihu (díky úpravě Bryantova výkladu, který už nemluví o jednom, ale dvou mrtvých replikantech u elektrického plotu, teď matematicky sedí počet replikantů zmiňovaných na různých místech filmu). Na internetu se již objevilo několik soupisů Scottových úprav (například v této recenzi), chci ale upozornit, že neobsahují změny všechny - nikde jsem například nenašel upozornění na odlišně sestřiženou scénu "souboje" mezi Deckardem a Pris, ač jsem si v nové verzi okamžitě všiml přidané drsné pasáže zvedání Deckarda za "nosní dírky", stejně jako prodloužení závěru této scény (přibyl jeden výstřel navíc do roboticky se zmítajícího těla Pris). Za skutečně významovou tak považuji jen úpravu, ve které Scott zřejměji upozorňuje na Deckardovu nejasnou identitu - v upravené scéně "vize jednorožce" se díky odlišnému sestřihu a nově přidaným prostřihům na Deckardovy otevřené oči mění tento původně "sen" ve "vzpomínku", což samozřejmě posiluje "replikantskou" interpretaci finální scény s origami na podlaze před výtahem. Mimochodem, důležitý detail - nové vydání konečně dostalo i kvalitní české titulky, obsažnější než původní a především mnohem přesněji přeložené (titulky prvního českého vydání obsahovaly řadu překladatelských ´perel´ typu "...pod pokutou smrti"). Skvělou bladerunnerovskou edici pak korunuje bonusový disk, obsahující neuvěřitelný mega-dokument, který na ploše tří a půl hodiny (nepřeklepl jsem se, je opravdu dlouhý 214 minut) mapuje film od psaní scénáře přes natáčení až po peripetie s ne-režisérskými i režisérskými sestřihy a nabízí podrobné vzpomínky všech důležitých aktérů natáčení i spoustu zajímavého obrazového materiálu v "podkresu" (bohužel, dokument není český otitulkován, což je pro ne-angličtináře jobovka - sám jsem se, přiznávám, skrz něj prokousával jen s vydatnou výpomocí na disku přítomných titulků polských). A co napsat na úplný konec? Finální verdikt nad Blade Runnerem jsem "vynesl" hned ve druhé větě, zakončím tedy tuto recenzi osobní poznámkou. V krátkém úvodním slově před spuštěním filmu Ridley Scott prohlašuje Final Cut za verzi jeho srdci nejbližší a vyjadřuje přání, aby z ní stejný pocit měli i její diváci. Pokud jde o mě, má sir Ridley nikoliv můj hlas, ale celou mou okoralou duši. Toto je "můj disk" roku 2007, toto je disk, který jsem si vysnil, toto je disk, po němž už nějaké pitomé Vánoce vem čert!


Copyright © 2002 - 2019, Zóna