ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD ::: http://zona.bloudil.cz

URL článku: http://zona.bloudil.cz/index.php?id=117

Datum vydání článku: 29.10. 2002


Na vlastní oči: Strom na dřeváky

Balíček s britským DVD-vydáním Stromu na dřeváky (L´Albero degli zoccoli/ The Tree of Wooden Clogs, 1978) Ermanna Olmiho jsem očekával s nejčernějšími obavami. Tříhodinová kronika věcně popisující všední život lombardského venkova v předminulém století (v první zmínce o DVD jsem ji na Zóně 6.10. popsal coby "jeden z nejnetuctovějších - a podle mě vůbec nejkrásnějších - filmů, které kdy byly natočeny") sice před čtvrtstoletím získala Zlatou palmu na MFF v Cannes, s masovějším diváckým přijetím se však logicky minula a z toho vyplynula i následná řídká a technicky odbytá vydání na videokazetách. I to nejsnáze dostupné z nich, dodnes distribuované americkou firmou Fox Lorber, je (ač v nádherném přebalu) poznamenané velmi špatnou obrazovou kvalitou. Na vině byl ale mimochodem i sám Olmi, který svým paradokumentárním způsobem natočení na materiál s hrubším zrnem a záměrnou redukcí barev při výrobě filmových kopií budoucím vydavatelům filmu jejich práci nijak neulehčil. A aby té předběžné skepse nebylo málo, disk vyprodukovala britská firma Nouveau Entertainment, jejíž DVD-produkce se až do letoška skládala z (na specifickou část mužského publika orientovaných) filmů Tinto Brasse a Waleriana Borowczyka (fakt, že v jejím katalogu najdeme i Ošimovu Koridu lásky, je v logice téhož). Očekávaje nejhorší, nemohl jsem logicky být než mile překvapen. Obrazový mastering byl evidentně připraven v režisérově domovině (pro velmi pravděpodobně kdesi existující italské DVD-vydání) a technikům se podařil opravdu husarský koutek - ne že by obraz filmu (v originálním formátu 4:3) snesl srovnání s dnešním hollywoodským standardem, ale svou ostrostí a světlostí (pokud mě paměť neklame) přinejmenším strčí do kapsy kopii snímku kdysi promítanou v našich kinech. Zvuk je ponechán v původním monu, proti čemu není třeba již jen z pietních důvodů vznášet výhrady, použitá Bachova hudba ale i tak zní jasně a plně a opět připomíná otázku, zda užití totožného motivu z Tarkovského Solaris - zde znějící ve scéně praní prádla v dešti - je jen intuitivním pozdravem dvou "andělů" či vědomým holdem tvůrci sobě rovnému... Hnidopišsky vytkněme snad jen fakt, že anglické titulky jsou zapnuté "natvrdo", na druhou stranu postavy mluví bergamským nářečím, takže i kopie v režisérově domovině byly vybaveny titulky italskými. A těm, kteří film neznají a nejsou mocni angličtiny, adresuji už jen zřetelné dodání odvahy - kromě Olmiho kroniky "čtvera ročních období" je jen málo filmů, kde je obrazové sdělení natolik silné, že je pochopíte zcela a beze zbytku i bez znalosti jazyka. A nakonec to nejchytřejší - ano, samozřejmě, citát. Nádherný text o filmu napsala kdysi do Filmu a doby Zdena Škapová a tady je jeho "gró": "Strom na dřeváky je tříhodinová kronika, v níž Ermanno Olmi v roli autora námětu, scénáristy, střihače, kameramana a režiséra skládá z nejnepatrnějších úlomků všedního života členů čtyř venkovských rodin mozaiku mytologizující epochu, která nenávratně zmizela právě tak, jako principy určující životy jejích příslušníků. Měřeno tradičními kánony výstavby syžetu, nemá Olmiho film žádného hrdinu - jeho postavy, ti nejchudší z chudých, bezzemci žijící pohromadě v pachtýřském dvoře - jsou utkány výhradně z pomíjivých, naprosto nedůležitých mikrodějů, které obvyklá dramaturgie jen sporadicky přivěšuje na dramatického hrdinu, spěchajícího k vytčenému cíli, aby tak dosáhla jeho zlidštění a individuálního ozvláštnění. (...) I kdyby Strom na dřeváky nebyl pro diváka ničím jiným než chvílí spočinutí, mystického a dík idealistickým představám o oporách v patriarchálním tradicionalismu ne docela uchopitelného, přesto v něm jakožto občan současného světa, nesoucí na svých bedrech kříž každodenních útrap plynoucích z chaosu moderní civilizace, může najít životodárný pramen, jenž obrodí jeho vyčerpanou humánnost, jeho víru ve velikost člověka, byť mnohdy živořící nebo krutě deformovanou."


Copyright © 2002 - 2017, Zóna