ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD

Andrej Rublev

ZÓNA - hlavní strana
ZÓNA E-SHOP TEXTY RECENZE KONTAKT
ZÓNA - hlavní strana
Průběžně.cz :: sociální síť pro zpravodaje z ulice

Barva granátového jablka - film Sergeje Paradžanova - objednejte si české DVD

ZÓNA :: E-SHOP - objednejte si české DVD

TEXTY
Na této podstránce najdete "zásadní" text Duchovní film, ve kterém jsem se pokusil vymezit ryze osobní kategorii filmů a vysvětlit, co mě na nich zajímá. Vznikl v roce 1994 u příležitosti stejnojmenného cyklu na LFŠ. Texty označené Region free a DVD.RX vycházely coby sloupek v tištěné verzi týdeníku Reflex.


 
 

Region free (Reflex č. 12/2006): Emír Emir

     Zkoušeli jste někomu cizímu vysvětlovat, proč nějaký film patří mezi vaše srdeční? Pokud se chcete v jeho očích znemožnit, stačí mluvit upřímně. Jako příklad nabízím prapodivné důvody, kvůli kterým mohu vidět v Americe natočený snímek "jugoslávského" režiséra Emira Kusturici Arizona Dream (1993) klidně každý měsíc. Třeba proto, že po sekvenci, v níž Vincent Gallo na pódiu hospody v soutěži místních talentů "přehrává" Hitchcocka, se už na scénu s práškovacím letadlem v Na sever Severozápadní linkou nedokážu dívat, aniž bych propadl záchvatu hysterického smíchu... Protože Lili Taylorová je coby pofrkávající Grace dojemnější než Audrey Hepburnová... Protože z Pavlíny Pořízkové tu sice udělali Polku, ale ona si stejně brouká moravskou lidovou... A protože takový nápad, jako smíchat dechy balkánského šramlu Gorana Bregoviče a utahaným hlasem Iggyho Popa, může mít opravdu jen magor... Bohužel, před pár lety vydané české DVD s Kusturicovým snímkem se proti "dobrým digitálním mravům" zpronevěřilo nadvakrát. Ač byl obraz reprodukován v originálním formátu 1,85:1, byla kvalita letterboxového přepisu mizerná, mnohem víc však mrzelo, že na DVD byl "umístěn" pouze dabing a nikoliv české titulky, což z jeho sledování vyloučilo osoby s vyvinutějším vkusem. Oba prohřešky naštěstí odstraňuje nové "časopisecké" vydání - Arizona Dream, přiložená k právě vycházejícímu číslu DVDMovie, se tentokrát k divákům dostává v kvalitním anamorfním přepisu, o českých titulcích nemluvě. Jejda, a na ten nejdůležitější "srdeční" důvod bych málem zapomněl! Jedna z mých fenek, Iška, totiž zaklání hlavu úplně stejným způsobem jako ten nádherný eskymácký pes, procházející řadou scén Arizony Dream jako duch všech režisérských guruů, jimž Kusturica zvládnul nenápadnou citací vyseknout obdivnou poklonu...

Region free (Reflex č. 11/2006): Božská Greta

     Další dluh vůči hollywoodské klasice si v tomto týdnu odmázla společnost Warner, když v ČR vydala na DVD s českými titulky kolekci šesti filmů herečky Grety Garbo, natočených ve 30. letech minulého století. Švédskou divu, označovanou obvykle přízviskem "božská", představuje box v reprezentativním výběru jejích typických rolí tajemných a nedostupných žen, srážejících pouhým pohledem mužskou sebedůvěru hluboko pod bodu mrazu... Typicky warnerská plechová krabice (známe ji už z předchozích kolekci Kubricka, Bogarta, Deana či Hitchcocka) nabízí za standardní cenu 1.500 Kč pestrou směsici filmů - tři snímky sice z dnešního pohledu asi nelze označit jinak než za dobové (přepisy románové klasiky Anna Kareninová a Dáma s kaméliemi a O´Neillova dramatu Anna Christie), ty zbylé ale představují milníky hereččiny kariéry. Georgem Fitzmauricem režírovaná Mata Hari (1931), příběh legendární tanečnice a špiónky v německých službách (zastřelené v roce 1917 Francouzi), garbovskou legendu stvořila. Film Roubena Mamouliana Královna Kristina (1933), za třicetileté války se odehrávající příběh lásky svobodomyslné královny Kristiny Švédské ke španělskému vyslanci, je sice de facto jen souvislou přehlídkou nespočetných hereččiných záběrů "z pera" jejího dvorního Williama Danielse, chladnou Gretu ovšem katapultoval do sorty hollywoodských nesmrtelných. A legendární politická satira Ninočka (1939) Ernsta Lubitsche (jedním ze scénáristů byl i Billy Wilder), v níž si G.G. zahrála bolševickou komisařku na "akci" v Paříži, propadající lásce i "svodům západního života"? Ta v hereččině kariéře představuje příslovečný coming out - vždyť koho by napadlo, že tato nadpozemská femme fatale, i na smrt svého milence nereagující jinou než kamennou tváří, se jednou na plátně zplna hrdla po soudružsku rozchechtá?

Region free (Reflex č. 10/2006): Český trhu, adieu!

     S koncem loňského roku se radikálně obměnil způsob, jakým hollywoodští vydavatelé (majors) dodávají svou DVD-produkci na český trh. V prosinci zrušila svou zdejší filiálku společnost Universal a o pár týdnů dříve změnil tuzemského distributora další z gigantů, Paramount. Protože tyto operace byly spojeny i se zrušením stávajících firemních katalogů, ze dne na den z trhu zmizelo několik set titulů, z toho v řadě případů nenávratně. Nový český distributor Paramountu, společnost MagicBox, totiž potvrdil, že z katalogu vrátí jen část (tu prodejně nejatraktivnější), a ani nový distributor Universalu, společnost Bonton, katalog držet skladem v loňském rozsahu nehodlá. Poslední jobovkou pro ty, kdo ještě neokusili "nesnesitelnou lehkost nákupu" na zahraničních e-shopech a DVD si pořizují jen v české distribuční síti, pak bylo rozhodnutí společnosti Warner okleštit přísun své produkce na "přehřátý" český trh - do té doby nejvstřícnější z majors tak sice i nadále bude české titulky umisťovat na většinu svých v Evropě vydávaných disků, do ČR z nich ale doveze jen část. Výsledek všech výše popsaných změn je snadno vyčíslitelný - jen za poslední tři měsíce násobně přibylo zajímavých titulů s českými titulky, které jinde než v cizině nekoupíte. Výběr je to přepestrý - od klasiky typu Langova Byl jsem lynčován (1936) a Schoedsackova King Konga (1933), přes učebnicové sci-fi jako Haskinova Válka světů (1953) či Rillova Vesnice prokletých (1960) a snímky režisérských legend, třeba Powellův Peeping Tom (1959) a Leanova Ryanova dcera (1970), až k diváckým "peckám" typu Huttonova špionážního majstrštyku Kam orli nelétají (1968), Kasdanova Náhodného turisty (1988) či Rosenbergova dramatu Frajer Luke (1967). Povzdech "je to škoda" je ale bohužel tím jediným, co lze k dané situaci dodat.

Region free (Reflex č. 9/2006): Digitální barbaři

     Technologie DVD má díky svému "datovému" objemu to, čemu říkám rehabilitační potenciál - na rozdíl od televizního vysílání (o VHS ani nemluvě!) totiž dokáže zprostředkovat film v kvalitě shodné s tou, jaké se vám dostane z plátna v kině. Ne nadarmo jsem ale použil termín potenciál - jen na vůli (a hlavně: investici) vydavatele totiž záleží, jakou péči přepisu filmu na DVD věnuje. Vrcholná díla české kinematografie 60. let minulého století jsou v tomto ohledu prokletá. Filmy, tehdy natáčené za "státní" peníze, patří státu dodnes, ten ale práva k jejich vydávání svěřil soukromým společnostem (FEX a Bonton). Logika byla prostá: tyto společnosti odvedou formou provize z prodeje vydaných DVD část zisku zpět státu, který ho použije na financování natáčení filmů nových. Že ale díky tomu stát ztratil kontrolu nad technickou úrovní, v jaké se klenoty české kinematografie na DVD dostanou, nikoho nenapadlo... Výsledkem je absurdní situace, kdy chcete-li vidět českou klasiku v technicky neurážejícím provedení, musíte si ji (až na výjimky) koupit v cizině. Etalonem kvality léta byla americká vydání Obchodu na korze (1965), Lásek jedné plavovlásky (1965 či Ostře sledovaných vlaků (1966), nedávno se k nim přidaly i s láskou připravené edice britské firmy Second Run Konkurs (1963), Ucho (1970) a Intimní osvětlení (a na spadnutí je - prý excelentní - přepis Spalovače mrtvol, loni v ČR edičně "popraveného" Bontonem). A co nového doma? Aktuální rozhodnutí Bontonu (viz rozhovor s Luďkem Hudcem v Reflexu před týdnem) odmítnout velkorysou nabídku na high-endový přepis z negativu (zdarma!) a vydat nejzářivější klenot české kinematografie, Vláčilovu Marketu Lazarovou (1966), na DVD jen v technicky průměrné verzi, je jen logickým završením trendu banalizace národního kulturního bohatství...

Region free (Reflex č. 8/2006): Banda sama pro sebe

     Přemýšlel jsem, jak co nejvýstižněji charakterizovat kopanec, který Sam Peckinpah "vpálil" svou Divokou bandou (1969) na sklonku šedesátých let již řádně opotřebenému westernovému žánru, a jak to už bývá, zjistil jsem, že k dokonalosti věty "vynikající western, v němž jsou všichni svině", nalezené v jedné z internetových diskuzí, se při vší snaze ani zdaleka nepřiblížím. Nejde ale jen o Peckinpahův zde poprvé otevřeně prezentovaný světonázor, že svět je zlé místo zaplněné krutými lidmi (paušálnost tohoto - mně osobně sympatického - odsudku je demonstrována už vstupní sekvencí s dětmi, zálibně upalujícími škorpióna), ale i o samu průlomovou metodu vyprávění, zhruba přibližitelnou v podobě parafráze režijního pokynu "seberte kovbojům winchestrovky, strčte jim do pazour velkorážné kulomety a to, co kulky napáchají po styku s živým organismem, točte v detailu a zpomaleně"... Dnes, kdy peckinpahovskou metodu "krvavého baletu" převzal Hollywood za svou (s napětím čekám, kdy se objeví v první disneyovce), už "pel surové nevinnosti" Divoké bandy trochu vyšuměl, paradoxně tím víc ale vyniklo, jak zatraceně dobrý film to je. A tak jako král nevchází do dvorany sám, ale doprovázen svitou pážat a noshledů, vstupuje na český trh (díky společnosti Warner) Divoká banda obklopena útočným oddílem "kanadské jízdní" v podobě trojice tří dalších žánrových popichů. Klasickou podobu westernu (kdy ještě dobro bylo bílé a zlo černé) předvádí dojemný příběh stárnoucích kovbojů Jízda vysočinou (1962), melancholický snímek o "klepání na nebeskou bránu" Pat Garrett a Billy the Kid (1973) proslavily písně (a herecká účast) Boba Dylana a nejméně známý film z trojice, tak trochu komedie Balada o Cable Hoguovi (1969), je svébytnou labutí písní za odcházejícími časy Divokého západu. Muchas gracias, Same!

Region free (Reflex č. 7/2006): Démanty noci

     Za pár dní se na stáncích objeví únorové DiViDi a k němu přiložené DVD s Démanty noci, debutem Jana Němce z roku 1964. Démanty jsem poprvé viděl už před lety, ale syrovou sílu, dýchající na mě skrz póry filmového plátna, si s mrazením v zádech vybavím dodnes. Ne každý den má totiž člověk šanci potkat se - navíc v mém případě zcela nepřipraven - s otiskem génia... Němcův snímek je čistá, vyabstrahovaná filmařina, opus magnum, který by bez filmové kamery a střihačského pultu nemohl vzniknout. Jistě, povídka by zvládla zaznamenat příběh dvou kluků, uprchlých za války z transportu a pronásledovaných tlupou senilních sudeťáků v nedělních oblecích. Malířské plátno by dokázalo zachytit zoufalství vryté v jejich tvářích, promísené s démantovými jiskřičkami naděje v koutcích očí. Hudba by mohla tepem rytmiky a nervózními tahy smyčců zprostředkovat přerývanost jejich zoufalého běhu, čím dál hloub do temného lesa. Ale jen kinematografie dokáže spojit příběh, obraz i zvuk do výsostného zoufalého výkřiku o nešťastnosti bytí, kterým Démanty noci uhranou každého, kdo je ochoten o světě, v němž žijeme, přemýšlet. Je mi jedno, jak Němec dosáhl toho, že se mi o těch třesoucích se rukou, zvonících u dveří, jež nikdo neotvírá, občas i zdává. Nechci vědět, zda světelná aura, do níž se obě vychrtlé siluety noří, vznikla přeexponováním materiálu a už vůbec ne to, zda šílený dvouminutový běh o život, otevírající film, byl vážně natočen v jediném předlouhém záběru či byl spojen ze dvou částí střihačovou šikovností, jak mi o tom z DVD v přidaných rozhovorech vyprávějí pamětníci. Přemýšlím vlastně jen o jediném - jestli já, až přijde můj čas, budu tím běžícím, nebo jedním z těch s naleštěnou puškou. Takové jsou Démanty noci: šedesát čtyři minut, během kterých vaše duše zestárne o šedesát čtyři let.

Region free (Reflex č. 6/2006): Stalker

     "Buďte prosím obezřetní! Ze Zóny unikl Stalker!" Škoda, že DVD-edici Stalkera (1979) Andreje Tarkovského nebude doprovázet reklamní kampaň - v hlavě mám totiž nápad na šot, zasazený do kulis normalizační televizní relace "Federální kriminální ústředna pátrá", v němž by dvě v úvodu citované věty pronesl svou nezapomenutelnou dikcí legendární major Jirsák, navlečený do esenbácké uniformy barvy svinibrodské zeleně. Pubertálnosti tohoto žertu jsem si dobře vědom, snad mě ale omlouvá, že si při psaní o prvním filmu Andreje Tarkovského na DVD s českými titulky připadám nepatřičně - ne proto, že bych Stalkera (a Tarkovského filmy vůbec) neobdivoval, shodou náhod jsem však nejen jeho recenzentem, ale i spoluvydavatelem... Hodnocení disku tak nechám na jiných, a raději - věren duchu doby - přidám "historku ze zákulisí". Suma, kterou majitel evropských práv za Tarkovského filmy požaduje, je natolik šílená, že jejich "standardní" DVD-vydání je v ČR nemožné. Měl-li by se totiž například Stalker prodávat v běžné prodejní síti, musela by jeho cena (po započítání distribuční provize) překročit tisícikorunovou hranici, a to jen za účelem úhrady výrobních nákladů. Stalker, první titul budoucí DVD-edice nazvané "Netuctové filmy", tak ve snaze o únosnou cenu (650 Kč za dvojdisk) nemůže vyjít v polovině února jinak než v limitovaném nákladu (dle počtu předobjednávek), navíc šířeném málem samizdatovou cestou ("vedou" ho jen prodejny vydavatelů, jedna internetová a jedna kamenná v pražském Světozoru), a to byl ještě kolegy z Aerofilms vetován můj původní radikální návrh, že DVD bude prodáno jen jedincům mužského pohlaví s prokazatelně vychrtlou postavou a vyholenou hlavou. A kdo že přijde na řadu po Stalkerovi? Celostátní pátrání po malíři ikon Andreji R. vyhlásí major Jirsák zřejmě už v květnu.

Region free (Reflex č. 5/2006): Velký trpaslík

     Ze všech historek o Al Pacinovi mám nejraději tu "hlodavčí". Podle ní totiž producenti striktně odmítali režisérovi Kmotra Coppolovi obsazení (tehdy začínajícího) Pacina do role Michaela Corleona s kouzelným zdůvodněním, že na to, aby hrál vysokoškoláka, působí moc zanedbaně a navíc "vypadá jako potkan", a když si nakonec Coppola jeho angažmá vydupal, odsouhlasil to tehdejší šéf výroby Paramountu Robert Evans nezapomenutelnou větou: "OK, beru trpaslíka." Pacino ale neměl štěstí jen na tvrdohlavého režisérského zastánce - jeho rané herecké období se totiž časově kryje s tvůrčí renesancí Hollywoodu na počátku 70. let minulého století, kdy téměř automaticky platilo, že co film, to mimořádné dílo. Silnou trojici Pacinových snímků z této éry, dostupných na DVD s českou podporou - na mysli mám Coppolova Kmotra 1 a 2 (1972/74) a Lumetova Serpica (1973) - za pár dní doplní další dva filmy (na DVD je chystá tuzemská pobočka společnosti Warner), tentokrát ovšem (v českém kontextu) z kategorie neprávem pozapomínaných. První z nich, Pollackův melodram Bobby Deerfield (1977) o lásce automobilového závodníka k těžce nemocné dívce (podle Remarquovy knihy Nebe nezná vyvolených), si možná pamětníci ještě vybaví, protože se kdysi hrál i v čs. kinech (Pacinovou partnerkou byla Martha Kellerová). Zato ten druhý, časem jako kvalitní víno zrající Psí odpoledne (1975) S. Lumeta, bude pro filmové fajnšmekry pravděpodobně objevem letošního roku - syrový popis kuriózního a pořádně zpackaného bankovního přepadení, kdy v bankovním trezoru nejsou peníze a dva lupiči (Pacino a J. Cazale), s rukojmími zabarikádovaní v budově, čelí "nájezdům" příbuzných, přemlouvajících je, aby se vzdali, se totiž českým kinům vyhnul a před lety byl k vidění jen v televizi v obrazově příšerné (a navíc dabované) verzi.

Region free (Reflex č. 4/2006): Strýček Sam

     Sam Peckinpah vstoupil mezi režisérské nesmrtelné coby muž, který "zbořil" klasický hollywoodský western. Ještě než se dočkáme na konec února plánované edice legendární Divoké bandy (1968), doprovozené "prérijní" svitou Jízda vysočinou (1962), Balada o Cable Hoguovi (1969) a Pat Garrett a Billy the Kid (1973), můžeme ochutnat předkrm v podobě nejprokletějšího filmu režisérovy tvrdohlavé kariéry. Při šťastnější konstelaci hvězd totiž nemusela být přelomovým snímkem žánru Divoká banda, ale už předcházející Major Dundee (1964), známý též pod názvem Sierra Charriba. V Mexiku natočený příběh kavaleristy, stíhajícího za občanské války na vlastní pěst skupinu krvelačných Apačů (s Charltonem Hestonem, Richardem Harrisem a Jamesem Coburnem), ale pronásledovala jedna katastrofa za druhou. Vše načalo snížení rozpočtu o třetinu těsně před zahájením natáčení (a jeho zkrácením o 15 dní) a vyvrcholilo odebráním hotového filmu režisérovi a vznikem "producentského" sestřihu, okleštěného z původních 152 na 123 minut (Peckinpah se pod likvidační cut odmítl podepsat a požadoval stažení svého jména z titulků, čímž se na čtyři roky odstřihl od práce v Hollywoodu). Až 40 let po premiéře se Columbia rozhodla film z torza dochovaného materiálu rekonstruovat, a výsledkem je tzv. extended verze - kompromisní sestřih, stojící se svými 136 minutami "uprostřed" obou původních cutů. Nová verze Majora Dundee, která byla v ČR k vidění loni na karlovarském festivalu a na DVD ji na český trh právě uvádí Bonton (vydavatelem je Columbia), v této podobě ale paradoxně potěší snad každého - žánrové puristy svou epickou statičností (implantovanou producentskými úpravami), zatímco režisérovy obdivovatele nepřehlédnutelnými názvuky estetiky "špinavých duší", která o 4 roky později "udělala" Peckinpaha Peckinpahem.

Region free (Reflex č. 3/2006): Audrey na kluka

     Jsou herečky, kvůli kterým člověk dokáže přetrpět sebepitomější film, a nebudu zastírat, že Audrey Hepburnová je pro mě jednou z nich. Zatímní "počeštěná" desítka jejich snímků na DVD těch (kulantně řečeno) nedůležitých nabízí hned několik (Funny Face, Paříž v letním žáru, Vojna a mír, Robin a Mariana), a proto potěší, že kategorie nezapomenutelných (My Fair Lady George Cukora a Prázdniny v Římě Williama Wylera) získala důstojnou posilu. Thriller Čekej do tmy (1967) bondovského specialisty Terence Younga ("nula nula sedmičky" režíroval tři, Dr. No, Srdečné pozdravy z Ruska a Thunderball, a pamětníkům jistě leccos řeknou i názvy jeho filmů Valachiho svědectví a Člen klanu) o ženě, které manžel daruje panenku, aniž by tušil, že je napěchovaná heroinem (a vystaví ji tak následnému útoku "pravoplatných majitelů" drogy), je ozvláštněn skvělým scenáristickým nápadem - postava hraná Audrey Hepburnovou je totiž slepá, čímž její souboj s jedním ze zločinců (démonický Alan "Yossarian" Arkin) uvnitř vlastního bytu nabývá vskutku děsivý charakter. Řádně klaustrofobický snímek ale "proslavila" i souhra okolností, Audrey H. jím totiž de facto uzavřela svou aktivní hereckou kariéru, protože po jeho dokončení (a páté nominaci na Oscara v kariéře) se před kamerou neobjevila dlouhých 10 let. DVD s Čekej do tmy se v ČR prodává od 10. ledna a společnost Warner jeho prostřednictvím startuje nové kolo "cenové války" - od počátku je k mání za (ještě před pár měsíci u premiérového titulu nemyslitelných) 300 Kč. Cena ale není vykoupena žádným ošizením - vzpomínkový dokument A Look in the Dark sice nemá české titulky, sám film se ale dočkal anamorfního přepisu v originálním formátu 1,85:1 a dobově syrové barvy mu tuze sluší. A když jsme u "slušení" - Audreyin sestřih na kluka je vážně šik...




 
seznam článků
 



































































 Optimalizováno pro IE 5.5 (800 x 600)Copyright © 2002 - 2017, Code by Haireus & Content by ZonaEngine: (pre)Bloudil