Tuzemský trh s DVD je charakteristický absencí jasně vyprofilovaného vydavatele, který by postavil ediční plán čistě na "umělecky ambicióznějších" titulech. Důvodem je především nedostatečná poptávka - ne že by zde zájemci o podobný typ produkce úplně chyběli, není jich ale tolik, aby garantovali dostatečně vysoký prodaný náklad. Jinak řečeno - je-li reálný odhad prodejnosti titulu v řádu stovek kusů (což u artových titulů obvykle platí), vzniká při rozpočítání vstupních nákladů nutnost prodávat ho za cenu vyšší než je cena běžná (čímž se stává ještě hůře prodejným), a navíc se násobně zvyšuje i riziko, že vydavatele jediný nevhodně zvolený titul finančně položí. Na tuzemskou obdobu artových vydavatelů typu amerických Criterion si tak ještě budeme muset počkat, přesto je ale na obzoru typicky české "kutilské" řešení. Čtveřice menších vydavatelů se totiž domluvila na společné ediční řadě, do které jednotlivými tituly přispějí všichni zúčastnění a finanční riziko bude sníženo jak specifickým způsobem prodeje (jediný e-shop), tak unifikovaným provedením (DVD bez obsáhlejších bonusů, soustředěná na technicky kvalitní přepis a bezchybné české titulky). Obsahově ambiciózní edice vyprodukuje co měsíc to jeden kvalitní snímek v širokém záběru od němého filmu až po současnost, mezi prvními budou kontroverzní Idioti (1998) Larse von Triera, jedno z nejslavnějších děl éry němého filmu, vizionářská Metropolis (1927) Fritze Langa, Zlatou palmou z Cannes oceněné Dítě (2005) bratří Dardennových a dva na sebe volně navazující snímky "hongkongžana" Wong Kar-waie, melodram Stvořeni pro lásku (2000) a o tři roky později natočená "sci-fi" 2046. A který film v září celý projekt odstartuje? Napadla by vás snad vhodnější "vlajková loď" než Kieslowského křehký Dvojí život Veroniky (1991)? Mne ne.

     Pánbů zaplať za paramountské speciální edice - na rozdíl od obdobných DVD ostatních hollywoodských majors, obvykle pouze napravujících obrazové a bonusové nedokonalosti původních vydání, se ty s logem Paramountu totiž zdárně vyrovnávají i s nedostatky ohledně české jazykové podpory. Tak například speciální edice Svědka (1985) a Truman Show (1998) Petera Weira, které nedávno díky MagicBoxu dorazily na zdejší trh, nabídly oba filmy poprvé s českými titulky (na původních vydáních byl jen dabing), a ta, která se v ČR začne prodávat 1. července, neměla na prvním vydání českou podporu dokonce žádnou, takže si vlastně odbyde opožděnou českou premiéru. Jakoby to chtěl Paramount zdejším fandům vynahradit, jsou na Snídani u Tiffanyho (1961) české titulky nejen u filmu, ale i u všech zajímavých vzpomínkových dokumentů, kterými je výroční edice, nachystaná u příležitosti 45 let od natočení, zaplněná až po okraj. V případě přepisu stejnojmenné Capoteho novely přitom vůbec není podstatné, že ho nelze označit nadšeněji než za necitlivou adaptaci, bortící křehký portrét hrdinčiny duše z knižní předlohy nenapravitelným posunem k žánru romantické komedie s přilepeným happy endem - ostatně co jiného by kdo od Blakea Edwardse, proslulého svým režisérským lemplovstvím, vlastně mohl čekat... Dráždivý půvab Snídaně u Tiffanyho tkví v něčem jiném - snímek byl totiž už v době vzniku chápán především jako "one woman show" charismatické Audrey Hepburnové. A že je role (jak to jen slušně říct?) hloupé, v osobním styku nesnesitelné a na peněženky svých "strýčků" fixované Holly Golightlyové pro mnohé hereččiny fandy tou vůbec nejneodolatelnější v její kariéře? To je vysvětlitelné snad jen tím, že méně pozorný divák při tom všem scénaristickém lavírování ani nezaznamená, že Audrey vlastně hraje šlapku.

     Ne každý ví, že na titulky u filmů existuje norma, udávající jaký minimální časový interval musí každý titulek na plátně "svítit" a kolik maximálně písmen smí mít. Tento prastarý předpis je přizpůsoben průměrnému "čtenáři", a samozřejmě nezohledňuje, že určitá divácká skupina čte podstatně rychleji. Že na tuto normu "doplácejí" především diváci artových titulů, je nabíledni - v umělecky ambicióznějších titulech se totiž obvykle mluví podstatně více než ve filmech akčních, o rozdílu v obsahu promluv raději nemluvě. Exemplárními příklady jsou filmy Woodyho Allena, kde se z kulometných dialogů do titulků dostane vždy jen fragment (byť díky Daně Hábové fragment velevtipný), či "metafyzické" disputace postav v elegiích Andreje Tarkovského, jež každé titulkové zestručnění destruuje. Březnovou DVD-edici Stalkera (1979) jsem v tomto sloupku využil k elaborátu o ceně autorských práv, nutících vydavatele šířit režisérovy disky v ČR téměř samizdatově, podobně tedy odvedu řeč stranou i v případě blížícího se (a opět jen po internetu prodávaného) DVD s dalším Tarkovského legendárním snímkem Andrej Rublev (1966), k faktu, že nové titulky, vytvořené Michalem Petříčkem, ve snaze o maximální přesnost překladu na zavedenou titulkovací normu rezignují. Zkušenost s tímto "experimentem" musí učinit každý sám, jisté ale je, že ti, kdo film zatím měli možnost vidět, "delší" titulky vůbec nezaznamenali, ovšem libovali si, že filmu teď "nějak víc rozumí". A ještě jedno novum červnová edice nabízí - Andrej Rublev bude prvním diskem v ČR, který doprovodí souběžné vydání "knihy o filmu" (nakladatelstvím Casablanca). Mimochodem, v překladu pro Britský filmový institut sepsané studie Roberta Birda Andrei Rublev se vše důležité o filmu dočtou i ti, pro které by titulky u filmu byly přece jen příliš rychlé...

     Ze zdejších vydavatelů DVD svou produkci v posledních měsících nejvýrazněji do "cyklů" strukturuje společnost Warner - nepřehlédnutelná část jejich titulů vychází pospojována nití režisérské či herecké příbuznosti, motivována snahou vpravit v budoucnu co nejvíc z nich do již příslovečných sběratelských "plechových krabic". Tento trend je ale ve výsledku "uživatelsky" tuze příjemný, vždyť mít pohromadě v boxu či alespoň v graficky sjednocených obalech sadu zásadních snímků Grety Garbo, Jamese Deana, Charlese Chaplina či Sama Peckinpaha (abych jmenoval ty nejprůraznější počiny) je pro obdivovatele tvorby jmenovaných splněním mnohaletého snu... Zatím posledním, kdo byl Warnery představen profilovou řadou, není herec ani režisér, ale trochu kuriózně autor divadelních her (a scenárista některých jejich hollywoodských přepisů) Tennessee Williams. Vlajkovou lodí sady je legendární "psychopatologické drama" Tramvaj do stanice Touha (1951), režírované Eliou Kazanem. Film, co do hereckého obsazení téměř "doslovně" přejímající broadwayskou Kazanovu inscenaci, byl odměněn čtyřmi Oscary (ty herecké pro Vivien Leighovou, Kim Hunterovou a Karla Maldena), pozlacenou sošku ale paradoxně nezískal ten, jehož zářivou filmovou kariéru (typickou rolí "nepřizpůsobivce") nastartoval - Marlon Brando. Důstojný doprovod dvojdiskové Tramvaji tvoří Sladký pták mládí (1961) s další hereckou legendou Paulem Newmanem, Římské jaro paní Stoneové (1961) s Warrenem Beattym a Noc leguánů (1964) s Avou Gardnerovou a Richardem Burtonem (mimochodem v režii dalšího z "nesmrtelných", Johna Hustona). Škoda je jen pátého titulu kolekce, dvojdiskové SE u nás již kdysi vydaného snímku Kočka na rozpálené plechové střeše (1958) s Paulem Newmanem a Elizabeth Taylorovou, která je s českými titulky ke koupi jen v zahraničí.

     Solitér. Slovo, které mě vždy fascinovalo, a současně jedno z mála, po jehož vyslovení mi okamžitě, bez přemýšlení "naskakují" jména. Tarkovskij, Bresson, Paradžanov, Reggio, Buňuel, Jancsó... Jména těch, kteří jsou nepřipodobitelní, v ryzím slova smyslu sví - celou tvorbou (a většinou i osudem) si prošlapávají vlastní cestu, odlišní od všech, kdo tu byl před nimi a natolik výluční ve svém otisku do okolního světa, že vlastně ani pořádně nelze být jejich epigonem. Režiséři, jejichž jednotlivá díla ztrácejí v paměti své přesné kontury a zjevují se coby monolit, který jakoby se vystavoval před oči z různých stran, takže jednotlivé filmy jsou jen odlesky a odrazy nerozdělitelného celku... Česká kinematografie má hned několik filmařů, jejichž některé opusy lze bez uzardění popsat přídomkem geniální (Radok, Němec, Vláčil, Juráček), ryzí solitér tu ale vždy byl jen jeden. Jan Švankmajer si své "možnosti dialogu" s okolním světem urputně testuje skrz filmové plátno už od šedesátých let, od krátkých filmů, postupně nabývajících na objemu a přes mezní Něco z Alenky (1988) prorůstajících do filmů celovečerních. Zatímco bolševik jeho filmy nenáviděl, dnešní skrz naskrz "profinancovaný" svět už na ně jen kašle, a tak nám, postiženým "švankmajerovštinou", dává putování za jejich "digitální" podobou příležitost být objevitelem - vždyť režisérovi fandové mezi vydavateli žijí na většině kontinentů, takže soubory krátkých filmů i jednotlivé celovečeráky lze koupit v Japonsku, Americe i různých koutech Evropy. A doma? Otesánek (2000) byl donedávna jediným Švankmajerovým filmem vydaným na DVD, a už jen proto je (díky Warnerům) právě vycházející Šílení (2005) jednou z DVD-událostí roku. A neb jeho prodej jistě nevystoupá do tisíců, můžete si cestou pro něj do hypermarketu pocit ryzí solitérnosti užít i vy…

     Produkce hollywoodských mega-vydavatelů, tzv. majors, se na český trh s DVD dostává dvojím způsobem. Prvním je smluvní dohoda s některým zdejším distributorem, který disky připravené v zahraničí opatří českým přebalem (či přelepkou) a rozveze je do obchodů (o produkci společností Fox, MGM, Columbia, DreamWorks a Universal se takto v ČR "stará" Bonton, disky Paramountu obhospodařuje MagicBox). Druhou cestou, vzhledem k zanedbatelné velikosti tuzemského trhu od počátku okrajovou, je zřízení české pobočky, která v koordinaci s centrálou vydává (a distribuuje) firemní produkci sama. Prapor "přímého zastoupení" od počátků zdejšího DVD-trhu hrdě nesla pobočka Warner Bros., a dva roky se o totéž pokoušel Universal, přičemž výhody tohoto řešení lze vzorově demonstrovat na jejich edičních počinech - zatímco externí distributor má tendenci "vyzobávat" si z nabídky majors jen nejlukrativnější tituly se zaručenou prodejností, obě tuzemské pobočky, spojené s mateřskou společností pupeční šňůrou firemní hrdosti, nabízely katalogovou produkci v plné šíři, od klasických titulů přes sběratelské edice až třeba k televizním seriálům (např. nebýt české pobočky Universalu, nikdy by v ČR nevyšly obě kolekce s filmy A. Hitchcocka). Minulý čas v předchozí větě ale bohužel není překlepem - po Universalu, který svou pobočku uzavřel loni, se pro stejný krok rozhodla i společnost Warner, která poslední várku titulů pošle na trh v červnu, aby od léta i ona využila "české cesty" externího distributora. A chcete-li vědět, proč letošní "digitální léto" bude černé, uvědomte si, že převzetí firemní produkce "externistou" sebou nese i jednorázové stažení kompletního DVD-katalogu z tuzemského trhu (v lepším případě na nějaký čas, v horším natrvalo), přičemž ten warnerský momentálně čítá cca devět set titulů.

     Společnost Levné knihy loni důkladně "rozbourala" tuzemský trh s artovými tituly, když zaplavila své firemní prodejny bergmanovsko-felliniovskou kolekcí s jednotnou baťovskou cenou 99 korun za disk. Jistě, technická kvalita byla často sporná (dva tituly byly dokonce staženy z prodeje a znovuvydány v opravené verzi) a s některými typy DVD-přehravačů si levnoknižní produkty příliš nerozumějí, to jsou ale jen škraloupky na vypiplaném vydavatelském projektu, nemajícím v ČR obdoby. Zatímco na sklonku zimy zvolna dobíhal v Levných knihách bergmanovský projekt (Léto s Monikou, Pramen panny, Persona), "naředěný" na první pohled náhodnými koupěmi (mj. Cronenbergův Pavouk či nádherný Ivoryho Pokoj s vyhlídkou), v příštích třech měsících se připravte na kobercový nálet… Předznamenává ho pár dní stará edice tří Kurosawových "samurajovek" The Hidden Fortress, Yojimbo a Sanjuro (jejich zavedené české názvy na obalech nenajdete) a "brandauerovská" trilogie Istvána Szabóa Mefisto, Plukovník Redl a Hanussen, ještě do léta ale dojde na pět filmů Francoise Truffauta (kromě tří snímků z "doinelovské" pentalogie - Ukradené polibky, Rodinný krb a Láska na útěku - je v plánu i vycizelované retro Dvě Angličanky a kontinent a slavné Poslední metro), legendární Noc Michelangela Antonioniho (doprovozenou režisérovou méně známou "road-movie" Výkřik) a též na vůbec první snímek Piera Paola Pasoliniho na DVD s českou podporou, třípovídkovou satiru Vrabci a dravci. To nejzáslužnější jsem si ale nechal na konec - Levné knihy představí miniprofilem i klasika italského neorealismu Vittoria de Sicu, přičemž na květen chystané snímky Zázrak v Miláně a Střecha předchází právě vycházející drama Zloději kol, podle všech odborných i diváckých anket jeden z nejlepších filmů, které dějiny kinematografie znají.

     Čeští obdivovatelé filmů animátora Nicka Parka (jenž mimochodem jakoby z oka vypadl svým plastelínovým postavičkám) si už vytrpěli své. Úhelný kámen "parkovštiny", DVD Wallace & Gromit s třemi slavnými groteskami (Cesta na Měsíc, Nesprávné kalhoty a O chloupek) o nepraktickém vynálezci panu Wallaceovi a jeho již poněkud "omletém" psu Gromitovi, ohlásil Universal v ČR na Vánoce 2001, přestože na něj ale e-shopy už přijímaly objednávky, byla edice odložena na neurčito (trvající - zatím - čtyři roky). Anabáze pokračovala prvním Parkovým celovečerákem Slepičí úlet (2000), který stejný vydavatel sice na český trh dopravil (a to dokonce ve dvou DVD-vydáních), bohužel ale jen v "bejby-verzi" s dabingem a absentujícími českými titulky. První (z pohledu dospělého) povedenou edicí tak je až aktuálně (opět Universalem) vydaný Parkův druhý dlouhý film, neskutečně zábavný "horor" Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka (2005), vegetariánský protipól dosavadního vrcholu žánru, Kubrickova Shining. "Králičí" disk šokuje především velkorysou mírou počeštění - české titulky totiž nemají jen všechny bonusy (včetně třinácti minut nepoužitých scén), ale také komentář spolurežisérů Nicka Parka a Steva Boxe, jehož poslech je místy snad ještě zajímavější než film sám. Příklad za všechny - odkazy na klasického King Konga či bondovky odhalí každý jen trochu "vzdělanější" filmový fanda, že ale tvůrci citují Cizince ve vlaku jsem nepoznal ani já, a to jsem se dosud považoval za hitchcockovského fanatika. I Králíkodlak ale nevybočí z řady v úvodu popisovaných "prokletých" disků - sice mi nikdo nevymluví, že Park netočí především pro dospělé, pokud by ale někdo zatoužil předvést "králíčky" i nezletilému potomkovi, zůstane asi nevěřícně zírat na disk s animovaným filmem, který nenabízí český dabing.

     Není nad výmluvnost ilustrativních příkladů, a tak jsem si (už nějaký čas plánovaný) text o cenové revoluci na tuzemském trhu s DVD schoval na týden, v němž společnost Warner spouští svůj potterovský kobercový nálet. Zatímco před necelým rokem a půl se totiž třetí film kouzelnické série, Harry Potter a vězeň z Azkabanu (2004), objevil v prodejnách za osm set korun českých, čtvrté pokračování Harry Potter a Ohnivý pohár (2005) pořídíte (od stejného vydavatele) už za stokorun pět, ač jde o dvojdisky takřka totožné (myšleno množstvím bonusových materiálů i mírou jejich počeštění). A pozor, třetinový propad ceny v meziročním srovnání zdaleka neplatí jen pro vybrané tituly - obdobný cenový tobogan se rozjel napříč vydavatelstvími i žánry, a tak pro rok 2006 platí, že cena vyšší než 500 Kč je u novinkových titulů rezervována jen pro sběratelské boxy či limitované exkluzivní edice. Po zrušení tuzemského zastoupení společnosti Universal, která byla hybatelem cenových propadů v roce loňském, převzali štafetu právě Warneři lednovým vyhlášením maximální cenové hladiny své produkce na výše uvedenou částku, přičemž už od ledna bombardují pulty prodejen premiérovými tituly ještě levnějšími, za 400 (Ostrov, Mrtvá nevěsta Tima Burtona, Úžasňákovi, Divoká banda) i 300 Kč (Čekej do tmy, Jízda vysočínou). Nevyjasněnou otázkou ovšem zůstává, zda nebude mít tento ("uživateli" samozřejmě euforicky přijímaný) cenový trend z dlouhodobějšího hlediska na podobu tuzemské DVD-nabídky dopad spíše devastující - zatímco hollywoodští mega-vydavatelé (a Warneři jsou exemplárním případem) si mohou takto nízké ceny dovolit (protože nemalé prostředky na výrobu disku "rozpočtou" do desetitisíců lisovaných kopií v rámci celé Evropy), domácí vydavatele strhává nutnost držet cenově krok na samu hranici přežití…

     Vcelku dobrým indikátorem toho, nakolik film překypuje ven z omezených rozměrů českomoravského ďolíku, bývá počet jeho zahraničních DVD-edic. Jsou-li mé záznamy správné, pak rekordmany České nové vlny jsou dva snímky z opačných poloh žánrového spektra - Formanově hořce "socrealistické" studii české povahy Hoří, má panenko (1968) se čtyřmi "zářezy" (včetně dvou zámořských) stačí dýchat na paty jen Jirešova Valerie a týden divů (1970), dosud na DVD vydaná v Americe, Británii a Japonsku (a čerstvě - merci, Bonton!!! - i v ČR). Nevím, je-li to jen má obsesivní představa, ale vždy jsem Jirešův radikální přepis Nezvalovy knihy považoval za kritiky i diváky nedoceněný. Můžou za to zřejmě název, sugerující pohádku pro děti, způsob propagace, stavící na nesmyslném sloganu "poetický horor" a asi i jistá výsostnost výsledného tvaru, dávající šanci si snímek vychutnat především těm připravenějším... Jaromil Jireš spolu s nepřehlédnutelnou spoluhybatelkou Valerie, scénáristkou a výtvarnicí Ester Krumbachovou, pojali snímek jako vhled do snu třináctileté dívky (typově i herecky úžasná Jaroslava Schallerová!), v němž se organicky prolínají světy dětství a dospělosti, nevinnosti a sexuality a především touhy po setrvání v bezčasí dětství s nutkáním vykročit z něj ven, vstříc tolik lákavé (a tolik bolestné) dospělosti. Co do vycizelovanosti tvaru Valerie každopádně patří k nejvytříbenějším klenotům českého filmu a i pisatelé s chladnější hlavou než je ta má by se asi shodli, že hudba Luboše Fišera osciluje na hranici geniality, stejně jako vizuální koncepce snímku, společné dílo Krumbachové a kameramana Čuříka. A ještě jednu silnou stránku Valerie nemohu nepřipomenout - Gracián v hereckém podání Jana Klusáka je bezesporu nejpřesvědčivějším "slizákem" v dějinách české kinematografie...