Nepatřím k těm ortodoxním vyznavačům DVD, kteří šmahem odsuzují video a na film v televizi by se podívali jen přivázaní k židli, s roubíkem v ústech a s očními víčky roztaženými svorkou... Jsem totiž přesvědčen, že leckdy - a jako názorný příklad si lze zvolit třeba většinu filmů Woodyho Allena (natočených ve formátu 1,66:1 a s důrazem nikoliv na kameramanské kompozice, ale na kvalitu dialogů) - je divácký zážitek z kina či z uvedení na obrazovce ČT 2 (tedy s titulky a v tomto případě přijatelném ořezu z 1,66:1 do 4:3) v podstatě totožný. Dojde-li ale na Manhattan (zůstaňme u Woodyho), je s tolerováním televizní obrazovky samozřejmě konec - právě tenhle film ve widescreenu 2,35:1 je po ořezu do 4:3 (jak to předvedla ČT) zbaven téměř poloviny obrazu (a tím spolehlivě i veškeré obrazové magie), a tady už veškerá legrace končí.
Obecně lze říci, že nenapravitelné zmrzačení v televizi nastává od širokoúhlého formátu 1,85:1 výše (přes méně obvyklé 2,20:1 k běžnému 2,35:1 až po extrémy typu 2,55:1 či 2,70:1). To ještě nezní nijak děsivě, ale uvědomme si, že ve widescreenu je natočeno 95 % amerických filmů, a to ještě nejméně 3/4 z nich v jeho "užší" podobě 2,35:1. (A že ani Evropa nejde stranou, lze nejsnáz ilustrovat třeba na Tarkovského případě - Andrej Rublev i Solaris mají původní formát 2,35:1.) A samozřejmě nejde jen o formát obrazu - hlavně starší filmy se na video i obrazovku televize dostávají v kopiích otřesných kvalit, a to už vůbec nemluvím o dabingu...
Ne náhodou jsem se na tohle téma rozepsal právě v rámci recenze Boormanova filmu Vysvobození. Dostatečně nabuzen a natěšen znalostmi z literatury (Georgij Kapralov: Hry s ďáblem, více o knize v recenzi filmu Strašáci), viděl jsem ho totiž poprvé před několika lety právě z obrazovky, v dabované verzi a s ořízlým obrazem do 4:3. Můj dojem z něj byl (mírně řečeno) rozpačitý - v některých scénách jsem se vůbec neorientoval (souboj na skále) a aby toho nebylo málo, vyšisovaná kopie a třetiřadý dabing dodaly v mých očích snímku punc béčkového thrilleru.
Že je Vysvobození ve skutečnosti nádherný film jsem pochopil až po prvním shlédnutí z disku, kdy teprve správný velkorysý obrazový formát (film je natočen a na DVD reprodukován ve výjimečně "úzkém" widescreenu 2,55:1) a mimořádná kvalita remasteringu dávají naplno zaznít Boormanově tvůrčímu záměru. Typický příklad - opravdu jen z DVD si lze vychutnat například úžasně vymyšlený záběr prvního setkání protagonistů s řekou, kterou "vidíme" (vlastně pouze tušíme) jen tak, jak se odráží coby světelné mihotání na okouzlených tvářích Jona Voighta a Burta Reynoldse. Obdobně právě jen původní formát nechá vyniknout precizní kompoziční práci při snímání jednotlivých záběrů (s častým zapojením druhého dějového plánu v pozadí či na okrajích plátna), stejně jako nenápadnou charakterizaci proměny nálady příběhu způsobem snímání krajiny (od úvodních "svobodných" otevřených záběrů řeky s vysokým nebem ke klaustrofobickým nadhledům sevřeného kaňonu ve chvíli vražedného střetu).
Boormanův mistrovský film (mimochodem, v jeho nijak výrazné filmografii, snad s výjimkou Excaliburu, vskutku ojedinělý) podle novely Jamese Dickeyho samozřejmě nezaujme jen vytříbenou vizuální formou, ale i zajímavě rozehraným příběhem z mnoha přesahy. Vyprávění o čtyřech úspěšných mužích z města, kteří se odreagovávají víkendovými výpravami do přírody a na jedné z nich jsou surově konfrontováni s lidskou animalitou (v podobě dvou zdegenerovaných "domorodců", ale následně po střetu s nimi i se svou vlastní), je významově příjemně mnohoznačné. Na autenticitě mu dodává i přesvědčivé herectví všech čtyř představitelů, z nichž vyniká Jon Voight, v té době na vrcholu své herecké kariéry (nemohu nezmínit drobný nádherný detail - když je po scéně znásilnění odvázán od stromu, první, o co se stará, je image, takže se okamžitě snaží zasunout si "zálesáckou" dýmku do úst...). A odbočka na závěr - není bez zajímavosti, že prakticky souběžně natáčel svou obdobnou variaci na téma násilí Strašáci Sam Peckinpah.
Samo DVD vyniká po všech stránkách - výtečný obraz jsem už zmiňoval (drobnou chybičkou je jen obal disku, který zamlčuje skutečný formát obrazu 2,55:1 a přiznává mu "pouhých" 2,35:1), podařil se i klidný a technicky čistý mastering zvuku do DD 5.1, takže trochu zamrzí snad jen nulová absence bonusových materiálů. (otištěno v březnu 2002)
