Chcete-li si na DVD zkompletovat režijní tvorbu Terrence Malicka, nemusíte si na ni v poličce vyhrazovat příliš mnoho místa. Není to ale proto, že by vydavatelé režisérovu tvorbu ignorovali - Malick prostě natočil pouhopouhé 3 filmy. Ostatně, tu tvorbu byste si zkompletovat opravdu měli - všechny tři snímky jsou mistrovská díla a pokud je v encyklopediích najdete popisovány výroky typu "jeden z nejoriginálnějších filmů v dějinách americké kinematografie", věřte, že podobné přídomky v ničem nepřehánějí.
Terrence Malick (*1945) vystudoval původně filosofii a jejím přednášením se krátce i živil. Po následném absolvování dvouletého kursu Amerického filmového institutu napsal několik scénářů, z nichž realizován byl například Dirty Harry (film režíroval Donald Siegel). Režijně Malick debutoval v roce 1973 snímkem Badlands (název se většinou nepřekládá, v české filmové literatuře na něj ale můžete narazit i pod názvy Zlé kraje či Zapadákov), oceněným Zlatou mušlí na festivalu v San Sebastianu. Příběh útěku a pronásledování mladých milenců po vraždě dívčina otce už nese všechny znaky Malickova režijního stylu - svébytný filosofující přesah příběhu, vizuálně ohromující realizaci i syrový vnitřní komentář děje z úst jednoho z aktérů. Film je na DVD díky Warnerům dostupný v regionu 1, u nás ho uvedla před dvěma lety coby Zapadákov Česká televize, bohužel ve zkreslené podobě po ořezu do 4:3 a v dabingu. Svůj druhý film, Nebeské dny, natočil Malick v roce 1978 (Cena za režii na MFF v Cannes), zato třetí následoval až po dvacetileté pauze - v roce 1998 realizovaná Tenká červená linie (The Thin Red Line) vyhrála o rok pozdějí berlínský festival a získala 7 oscarových nominací ("foxovskou" edici na DVD s českými titulky distribuuje Bonton).
Děj Nebeských dnů se odehrává na počátku minulého století a kromě prologu z chicagských oceláren a krátké sekvence svatební cesty je celý situován na texaskou obilnou farmu. Na sklizeň najatí mladí milenci Bill (Richard Gere) a Abbey (Brooke Adamsová) se tu vydávají za sourozence a když se těžce nemocný farmář (Sam Shepard) zamiluje do Abbey, využijí příležitosti se záměrem získat po svatbě a očekávaném "ovdovění" bohaté dědictví... Významově bohatý příběh s nepřehlédnutelnou paralelou o "prvotním hříchu" a "vyhnání z ráje" (traktovaný i v originálním názvu filmu, jež je do češtiny ve svém spektru významů jednoslovně nepřeložitelný - nejen Nebeské dny, ale i Dny nebes, Dny pod nebesy a hlavně Rajské dny!) je vyprávěn Billovou čtrnáctiletou sestrou (Linda Manzová), jejíž "naivní" dětské glosy v komentáři k "pootáčení" výkladu jednotlivých scén přímo vybízejí.
Vizuálně jsou Nebeské dny vskutku ohromující (v kinech byl film i u nás kdysi uveden v 70mm kopii) a právem za ně slavný Nestor Almendros získal Oscara za kameru (málo známou kuriozitou je, že zimní scény snímal zcela v jeho duchu neméně slavný Haskell Wexler). Obrazové kompozice ploché texaské krajiny s jediným výrazným bodem farmářova domu jsou komponovány v duchu obrazů známého malíře Edwarda Hoppera (chcete-li vidět předobraz filmové farmy, sežeňte si odeonské vydání knihy Thomase Wolfa K domovu pohleď, anděle!, kde je Hopperův obraz reprodukován na obalu), neopominutelnou složkou vycizelované kompozice panoramatických záběrů je i obloha v desítkách podob různých denních i ročních období (viz již zmíněný vícevýznam názvu - Dny nebes či Dny pod nebesy). Celý film tak i formálně evokuje ztracenost člověka v nezměrném řádu přírody a chladně nezúčastněnému "nebeskému pohledu" Stvořitele odpovídají i některé kolmé vertikální nadhledy. K estetické bravuře filmu přispívá i snad vůbec nejkrásnější filmová hudba z bohaté kariéry Ennia Morriconeho, a je nutné dodat, že je to i jeho hudba nejvzácnější - soundtrack vyšel pouze v Itálii v roce 1994 u malé firmy Legend (spolu s hudbou k westernu Dona Siegela Dva mezky pro sestru Saru).
Na DVD vydal film Paramount a příliš záležet si na něm nedal. Kvalita anamorfního přepisu originálního widescreenu je pouze průměrná a to, co je vydáváno na přebalu za zvukový mix do 5.1, je téměř žalovatelné coby "klamavá reklama". Ne že bych u takto starého filmu vyžadoval prostorové efekty, dokonce bych se klidně spokojil i s pouhým kvalitně vyčištěným monem, ale zvuk linoucí se z reprobeden je v tomto případě tak tichý a nevýrazný, že i při nastavení maximální hlasitosti aparatury (v mém případě tedy dvojnásobku běžného nastavení) zní jako "od sousedů".