ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD

Andrej Rublev

ZÓNA - hlavní strana
ZÓNA E-SHOP TEXTY RECENZE KONTAKT
ZÓNA - hlavní strana
Průběžně.cz :: sociální síť pro zpravodaje z ulice

Barva granátového jablka - film Sergeje Paradžanova - objednejte si české DVD

ZÓNA :: E-SHOP - objednejte si české DVD

OVLÁDÁNÍ
Kompletní seznam recenzí filmů na DVD najdete ve sloupku vpravo. Kliknutím na název filmu bude načtena aktuální recenze.

 
 
NEPŘEHLÉDNĚTE!
Všech 32 zde publikovaných recenzí vzniklo v první polovině roku 2002. Od podzimu 2002 jsem recenze přestal psát, proto se od tohoto data obsah této stránky již nemění (stručné recenze disků, vždy nazvané "Na vlastní oči", zařazuji od podzimu 2002 přímo na hlavní stránku v rámci aktuálního zpravodajství). Pozor - všechny recenze jsou ponechány v původní podobě, to znamená, že některé údaje v nich uvedené již nemusí odpovídat realitě (např. ceny recenzovaných disků, informace o dalších existujících DVD uvedených režisérů atd.).

ZA MRAKY

(Beyond the Clouds, Par-dela les nuages)

Image Entertainment 1999. Vydáno v USA. NTSC. Regionálně nekódováno (region 0).
109 minut. Barevný. Widescreen 1,77:1 (anamorfní). Dolby surround. Anglicky, italsky a francouzsky. Anglické titulky.
Bonusy - Michelangelo Antonioni: Dělat film je pro mě jako žít (dokument, 52 minut).

     Přiznám se, že k režijní tvorbě Michelangela Antonioniho mám vztah opravdu až nekritický, a tak má následná slova obdivu k jeho definitivně poslednímu snímku berte trochu s rezervou. Vždyť to, co na filmu Za mraky (1995) fascinuje mě, totiž až obřadná aristokratická vznešenost vycizelované vypravěčské formy, působí např. na publicistku Alenu Prokopovou "vykalkulovaně, chladně a vyprázdněně" (Cinema, 11/99), což zde cituji právě proto, že filmových soudů této autorky si opravdu vážím a obvykle se s nimi i ztotožňuji.

     Třiaosmdesátiletý Antonioni natočil film podle pěti povídek ze své knihy Kuželník u Tiberu (Quel bowling sul Tevere, 1985) a je jen zajímavou náhodou, že ač do českého výboru z této knihy (Odeon, 1989), doplněného o scénáře filmů Noc (La Notte, 1960) a Zvětšenina (Blow-Up, 1966), zařadila překladatelka Eva Zaoralová jen necelou polovinu z 33 textů italského vydání, jsou mezi nimi hned čtyři z pěti použitých coby předloha pro scénář Za mraky (schází jen předobraz pro poslední epizodu, povídka Tohle nečisté tělo).

     Šťastným rozhodnutím v době natáčení už těžce nemocného Antonioniho bylo přizvat k realizaci Wima Wenderse, který se ukázal být vnímavým spolurealizátorem Antonioniových představ. Wenders se podílel na scénáři, podle Antonioniho pokynů řídil natáčení některých scén a především měl zásadní vliv na výběr vskutku geniálně použité hudby (např. Laurent Petitgand, Van Morrison či ve finální scéně Passengers alias U2 s Brianem Enem). Ve filmové literatuře probírané spekulace na téma autorství jednotlivých scén či údajného radikálního ubrání "wendersovských" epizod při finálním sestřihu mi ale připadají nepodstatné - Wendersův vliv na film je sice v detailech snadno identifikovatelný (metoda propojení jednotlivých epizod autorsky kontemplativním komentářem, kameramanské řešení závěrečné scény, způsob práce s hudbou), na druhou stranu je ale zřejmé, že k spolupráci přistoupil s evidentní pokorou k "velkému učiteli" bez potřeby se proti němu jakkoliv vymezovat.

     Film sám je kvintesencí Antonioniho celoživotních obsesí. Diář "podivných lásek", poznamenaných od počátku nemožností naplnění, Antonioni inscenuje jako ostré výseky z příběhů na obě strany neuzavřených, kdy se syrový význam jednotlivých epizod neozřejmuje (většinou scházející) pointou, ale zjevuje se leckdy v jediném gestu či detailu, ke kterému směřuje formální konstrukce každé z povídek. Úžasné panorama kamery s dívkou v okně nad ulicí s odcházejícím Silvanem v prvním příběhu, vítr zvedající písek na pláži, déšť padající před výklenkem při dívčině replice ("To by bylo jako rozsvítit svíčku v pokoji plném světla.") či Malkovichova tvář mizející ve tmě za oknem, to jsou momenty, jaké v dějinách filmu dokázalo vytvořit jen pár vyvolených a po pravdě řečeno jsem příliš podobných na plátně od Tarkovského smrti neviděl...

     Nevím, zda podobná úprava se týkala i filmové kopie pro americká kina, ale na DVD vychází snímek oproti evropské verzi zkrácený o necelých 5 minut - vystřižen je závěrečný monolog o režisérském povolání coby "sdílení cizích emocí", který pronáší John Malkovich v recepci hotelu po skončení poslední povídky (hned za povídku je nastřižen Malkovichův odchod z recepce a finální vznes kamery po stěně hotelu s průhledy do jednotlivých pokojů).

     Na DVD film vyšel zatím pouze v Americe, ale protože je regionálně nezakódovaný, nepotřebujete k jeho přehrávání žádnou speciální úpravu svého přehrávače. V kinech byl uváděn ve formátu 1,66:1, pro DVD vydání byl téměř neznatelně "rozširokoúhlen" do plného rozměru širokoúhlé televize 16:9 (tedy cca 1,77:1). Anamorfní přepis je bezchybný, stejně jako zvukový mix do DD 3.1 (surround), trochu zamrzí (při vyhledávání oblíbených scén) snad jen rozčlenění snímku do příliš nízkého počtu tracků (7 + titulky). Na disk je přidán i nádherný dvaapadesátiminutový dokument o natáčení filmu Michelangelo Antonioni: Dělat film je pro mne jako žít, který režírovala Antonioniho manželka Enrica (ten jste mimochodem mohli vidět i v České televizi pod názvem Film je můj život).

     Na závěr pak ještě tip pro opravdové filmové masochisty. Snímek Za mraky se v ČR momentálně dá stále vidět nejen v kinech (v síti filmových klubů), ale také na VHS ve videopůjčovnách. Videokazeta firmy Vapet na jednu stranu potěší neořízlým originálním formátem obrazu, na druhou stranu nabízí jeden z nejotřesnějších dabingů, jaký jsem kdy slyšel...



 
seznam recenzí
 

































 Optimalizováno pro IE 5.5 (800 x 600)Copyright © 2002 - 2017, Code by Haireus & Content by ZonaEngine: (pre)Bloudil