NEPŘEHLÉDNĚTE!
Všech 32 zde publikovaných
recenzí vzniklo v první polovině roku 2002. Od
podzimu 2002 jsem recenze přestal psát, proto
se od tohoto data obsah této stránky již
nemění (stručné recenze disků, vždy
nazvané "Na vlastní oči", zařazuji
od podzimu 2002 přímo na hlavní stránku v rámci
aktuálního zpravodajství). Pozor - všechny
recenze jsou ponechány v původní podobě, to
znamená, že některé údaje v nich uvedené
již nemusí odpovídat realitě (např. ceny
recenzovaných disků, informace o dalších
existujících DVD uvedených režisérů atd.).
ANDREJ RUBLEV (Andrejovy pašije)
Criterion Collection 1998.
Vydáno v USA. NTSC. Regionálně nekódováno (region
0).
205 minut. Černobílý (s barevným dovětkem).
Widescreen 2,35:1 (neanamorfní letterbox). Mono.
Rusky. Vypínatelné anglické podtitulky.
Bonusy: audiokomentář profesora Vlada Petriče
z Harvardu, časová osa (události z filmu vs.
historie Ruska).
Nejprve trocha historie. Film Andrej
Tarkovskij dokončil v srpnu roku 1966 pod původním
názvem Andrejovy pašije (rus. Strasti
pa Andreju, angl. The Passion According
To Andrei) a v délce 197 minut.
Po první projekci v Moskvě byl film zakázán.
Na jaře 1968 byl film uveden na MFF v Cannes. V
SSSR měl premiéru až v roce 1971, poté, co po
pětiletém nátlaku Tarkovskij souhlasil se střihovými
úpravami a zkrátil film o 19 minut na
178 minut. V této zkrácené podobě
byl film uveden v evropských i amerických
kinech, takto ho známe i z uvedení v kinech českých
a v České televizi (v této sestřižené podobě
také film vychází v lednu 2002 na DVD v GB). V
SSSR se později promítal i v dalších dvou zkrácených
verzích, kdy střihy byly provedeny bez souhlasu
Tarkovského (165 minut, 145 minut). Původní
197 minut dlouhá verze byla v SSSR znovu promítnuta
až v roce 1988 po Tarkovského smrti v rámci režisérovy
retrospektivy na moskevském filmovém festivalu.
Veškerá evropská a americká vydání filmu na
VHS či uvedení v televizích a kinech se týkají
kratších verzí filmu, nejčastěji verze dlouhé
178 minut. Toto americké DVD je tak jedinou možností,
jak vidět film v původní nesestřižené podobě.
Zmatky v minutážích jsou dány i převodem
z evropské PAL normy na americkou normu NTSC.
Norma PAL pracuje s 25 okénky za vteřinu, norma
NTSC s 24 - proto jsou americké verze filmů na
VHS a DVD o 1/25 delší než evropské. Konkrétně
- kompletní podoba Andreje Rubleva v Tarkovského
sestřihu je 197 minut, projekce
téže verze z DVD v criterionském vydání trvá
205 minut. Stejně tak Tarkovským
sestříhaná verze má v Evropě výše uváděných
178 minut, na amerických VHS byla totožná
verze dlouhá 186 minut.
Kvalita přepisu filmu odpovídá době vzniku
(DVD vyšlo už v roce 1998) a především
velice špatnému stavu 25 let staré originální
filmové kopie. Film je přepsán v původním widescreenu
2,35:1, bohužel neanamorfně. Odstraněny
byly nejhrubší ruchy, kvalita obrazu je podle
dnešních měřítek podprůměrná, přesto
film vypadá mnohem lépe, než jak jsme ho znali
z kin (o televizi raději nemluvě). Vysloveně
špatná je ale zvuková stopa, na které zub času
zapracoval nejvíc - zvuk filmu je velice utlumený,
zvýšení hlasitosti navíc brání silná zašumělost.
Provést srovnání odlišností této verze
od 178 minutového zkráceného sestřihu by bylo
téma na mnohastránkový esej. Paradoxem totiž
je, že Tarkovský nejen zkracoval, ale i doplňoval
- např. v úvodní sekvenci "letu balónu"
do kratší verze přidal panoramatický záběr
na pravoslavný chrám... Na mnoha místech jsou
posuny v hudbě, posuny dialogu v synchronizaci s
obrazem, jedna či dvě věty navíc... Vystřiženy
jsou především drsnější scény z pasáží
tatarského napadení Vladimiru (hořící kráva,
kůň padající ze schodů, znásilňování,
ubití psa), ale třeba i úplně úvodní scéna
pronásledování "letce" mužiky. Další
větší střihy jsou v "adamitské"
pasáži. Obecně lze říci, že frekvence úprav
s postupem filmu slábne, nejvíc změn je v první
polovině snímku, zatímco např. finálová
epizoda (Zvon) je v obou verzích téměř
totožná.
Každopádně díky Criterionu máme jedinečnou
možnost vidět skvělý Tarkovského film v jeho
autentické podobě, navíc díky regionálně
nezakódovanému obsahu si ho může pořídit i
majitel libovolného přehrávače a užít si ho
do sytosti.
zpět na menu
OBCHOD NA KORZE (The Shop on Main Street)
Criterion Collection 2001.
Vydáno v USA. NTSC. Regionálně kódováno (region
1 - USA a Kanada).
125 minut. Černobílý. 1,33:1 (4:3). Mono.
Slovensky. Vypínatelné anglické podtitulky.
Bonusy: americký kinotrailer.
Jedná se o vůbec první český (byť v
tomto případě československý) film vydaný
prestižní americkou firmou Criterion. Souběžně
vyšly i Menzelovy Ostře sledované vlaky,
na únor 2002 pak firma chystala dva Formanovy
filmy z šedesátých let (Lásky jedné
plavovlásky, Hoří má panenko). Volba
Criterionu byla v tomto případě jasná - sáhl
po filmech, které získaly Oscara či byly v užší
nominaci na něj a které se navíc kdysi hrály
v amerických kinech. Obchod na korze Jana
Kádára a Elmara Klose v tomto ohledu vyhovoval
stoprocentně - za rok 1965 získal Oscara pro
nejlepší neanglicky mluvený film.
Snímek je na DVD uváděn v televizním
formátu 4:3, což v jeho případě
neznamená žádnou újmu, neboť jde současně
o originální formát filmu (rozměr 1,33:1
neboli 4:3 je vlastní většině českých snímků
z let šedesátých). Ani o 5 minut delší metráž
filmu, tedy 125 minut na DVD
proti 120 minutám v českém kině či televizi,
neznamená nějaké "zcenzurované" scény
navíc - jde jen o rozdíl mezi trochu "pomalejší"
americkou normou NTSC.
Zásadní rozdíl tak přichází až ve chvíli,
kdy film zasunete do svého "očipovaného"
přehrávače (film je bohužel kódován
pro region 1) - to, co firma provedla při
masteringu filmu, je totiž na dalšího Oscara.
Obraz je zbaven všech nečistot a škrábanců,
zmizely všechny "skoky" a "lupance"a
hlavně - celý film je neuvěřitelně "rozsvícený",
zářivě jasný, a to včetně interiérových
scén. Zajímavou možností je porovnání
zremasterované podoby snímku s na disku přidaným
trailerem, který zachycuje stav filmové kopie před
rekonstrukcí - máte dojem, že sledujete dva úplně
jiné filmy. Též zvuk filmu, označený DD
1.0, zbavil dobové mono šumů a zní překvapivě
čistě.
zpět na menu
MALÉ
ŽIVOTNÍ ETUDY (Five
Easy Pieces)
Columbia 1999.
Vydáno v Německu. PAL. Regionálně kódováno
(region 2 - Evropa).
95 minut. Barevný. Widescreen 1,85:1 (anamorfní).
Mono. Anglicky. 20 titulkových verzí včetně
české.
Nádherný film Boba Rafelsona
zůstává před českými zájemci utajen už 3
roky, přestože v roce 1999 vyšel v německé
mutaci i s českými titulky.
Hledat ho tedy musíte pod německy doslovným názvem
Ein Mann Sucht Sich Selbst na německých
shopech a poté přetrpět německý titul na přebalu,
ale jiná možnost bohužel není - český
distributor Columbie Bonton k nám film prostě
nedovezl...
Pro úplnost - film z roku 1970 byl v témže
roce zakoupen pro českou distribuci, ale ač už
byly vyrobeny otitulkované kopie, do kin se díky
"normalizaci" prakticky nedostal. Po
listopadu 1989 u nás vyšel na VHS,
bohužel v ořezu 4:3, velice špatné obrazové
kvalitě a hlavně v přišerném dabingu. Žádná
z českých televizí ho nikdy neuvedla.
Malé životní etudy jsou druhým
celovečerním filmem Boba Rafelsona, který za něj
dostal cenu newyorské kritiky a taky nominaci na
Oscara v kategorii "nejlepší film" (z
jeho další filmografie jsou ceněny především
filmy Král Marvin Gardens, 1972 a Pošťák
vždy zvoní dvakrát, 1981). V hlavní roli
exceluje Jack Nicholson ve své
první filmové hlavní roli, výtečná je i Karen
Blacková coby jeho družka Rayette. Příběh
nezakotveného třicátníka, který odmítá
pokračovat v rodinné hudební tradici, patří
k vůbec prvním americkým autorským filmům a
svým způsobem předznamenává o dvacet let
pozdější vlnu amerického "nezávislého"
filmu.
Technicky jde o průměrný přepis, na filmu
je vidět stáří původní filmové kopie (mírně
vyšisované barvy), na druhou stranu podobná
patina ke klasickým filmům svým způsobem patří.
Milým překvapením (hlavně pro majitele širokoúhlých
televizí) je anamorfní přepis
s dvěma sadami titulků. Zvuk byl ponechán v původním
monu, je čistý, bez rušivých
šumů.
zpět na menu
POSLEDNÍ POKUŠENÍ KRISTA (The Last Temptation of Christ)
Universal/Columbia
2000. Vydáno v Německu. PAL. Regionálně kódováno
(region 2 - Evropa).
157 minut. Barevný. Widescreen 1,85:1 (anamorfní).
Dolby digital 5.1. Anglicky. 14 titulkových verzí
včetně české.
Bonus: trailer.
Další z bontonských "zapomenutých"
disků. Film vydala na DVD Columbia v lednu loňského
roku (2001) současně ve všech svých hlavních
"podregionech" (GB, Německo, Španělsko,
Francie), ale přestože má disk české
titulky, distributor Columbie v ČR
Bonton ho (zatím?) nedovezl. Vydání se ve svých
jednotlivých mutacích liší přebalem (v GB je
na obalu fotka W. Dafoea ze scény ukřižování,
německá mutace naopak používá modernizující
grafiku), ale obsah (žádné bonusy, pouze
trailer) je ve všech případech totožný. České
titulky jsou pravděpodobně na všech evropských
mutacích, "vlastní krví" ale mohu ručit
jen za německé vydání, které jsem si pořídil
z tamního Amazonu za sympatických 43
marek (po vratce DPH), tedy za necelých
900 Kč včetně poštovného.
Pokud ho právě zde budete hledat, německý název
zní Die Letzte Versuchung Christi.
Film Martina Scorseseho z
roku 1988 na motivy knihy Nikose Kazantzakise Poslední
pokušení (1952) patří v jeho bohaté
filmografii k těm vůbec nejlepším, byť za
jeho "slávu" můžou spíš události
mimofilmové. Protesty církevních organizací,
demonstrace, některým francouzským kinům,
která jej promítala, bylo v extrémních případech
vyhrožováno vypálením... Už jen odleskem dávných
vášní pak byl protest České biskupské
konference proti uvedení filmu v České
televizi v roce 1994. (Mimochodem, film se krátce
objevil i v českých kinech, v roce 1999 v rámci
putovního Projektu 100.)
Přiznám se, že protestům nerozumím.
Scorsese prodchnul svůj film takovou pokorou a
vnitřní poctivostí, že přinejmenším snese
srovnání např. s Pasoliniho Evangeliem sv.
Matouše (1964) a vnitřní síla některých
epizod (např. zmrtvýchvstání Lazara) patří
k nejpůsobivějším okamžikům, jaké jsem kdy
na filmovém plátně viděl. Ostatně, to nejlepší
ze sebe vydali všichni zúčastnění - od
hereckých představitelů (skvělý Willem
Dafoe coby Ježíš) přes autora geniální
hudby Petera Gabriela (hudba z
filmu vyšla coby jeho řadové CD Passion)
až po skvělou kameru Michaela Ballhause
využívající v působivých polocelcích
vyprahlých blízkovýchodních exteriérů.
Technicky pak patří disk k těm nejvydařenějším,
které jsem kdy měl v ruce. Po masteringu neuvěřitelně
čistý obraz bez sebemenších nečistot s výtečnou
ostrostí, k tomu bezchybně přemixovaný zvuk
do působivého prostorového 5.1 s výjimečně
plastickým podáním Gabrielovy hudby, to vše
je názorným příkladem toho, že podobně náležitě
vypravenému filmu z DVD nemůže žádné české
kino konkurovat. Tento disk nejen že doporučuji,
k jeho koupi vás přímo vyzývám.
zpět na menu
ANIMA MUNDI
Miramar 1998.
Vydáno v USA. NTSC. Regionálně nekódováno (region
0).
30 minut. Barevný. Widescreen 1,85:1 (neanamorfní
letterbox). Stereo (PCM 48Khz 16 bit stereo).
Žádné bonusy.
Zatím jediný film Godfrey Reggia
dostupný na DVD vyšel v USA už před čtyřmi
roky a dnes je na většině amerických
internetových shopů bohužel beznadějně
vyprodán, což není při jeho ceně 12 dolarů
žádným překvapením. Je to škoda, protože není
regionálně kódován, takže jeho
"prohánění" po tuzemských přehravačích
by jinak nic nebránilo.
Na rozdíl od dvou slavných Reggiových
celovečerních dokumentů, Koyaanisqatsi (1983)
a Powaqqatsi (1987), je Anima mundi
(1992) pouze středometrážním filmem.
Informační zdroje se různí v tom, zda byl snímek
už od počátku zamýšlen v této krátké
podobě či zda jde o sestřih materiálu původně
připravovaného pro závěrečnou část filmové
trilogie a takto zkompletovaného ve chvíli, kdy
vyschly finanční zdroje potřebné k dalšímu
natáčení. Zajímavým detailem je osoba střihače
filmu, v současnosti velmi agilního českého
režiséra Miroslava Janka.
Citátem z Platona o "produchovnělém světě"
uvozený snímek je poskládaný ze záběrů různých
"forem života", od prvoků pod
mikroskopem přes všemožné zástupce zvířecího
světa (nejvíc se natáčelo v Africe). Stejně
jako oba celovečerní filmy se Anima Mundi
obejde bez jediného slova komentáře a i zde
tvoří doprovod obrazu přímo pro film napsaná
působivá hudba Philipa Glasse.
Ve filmu se objevuje řada fascinujících záběrů
umocněných Reggiovým oblíbeným zpomalením
obrazu, sotva se vám však pomalý rytmus snímku
dostane pod kůži a začne vás vtahovat do svého
vnitřního světa, přijde utnutý konec... I
torzovitá podoba filmu však obdivovatele
Reggiovy tvorby musí nadchnout, už jen kvůli
pro něj typickým drobným detailům, jakým je
např. úžasně realizovaný finální záběr běžící
lvice.
Technicky jde o nepříliš vydařený disk od
malé firmy Miramar. Na DVD
dokonce není ani obvyklé základní menu, firma
se neobtěžovala ani s bookletem. Zvuk je podán
v průměrně znějícím stereu, kvalita obrazu
ničím nezaujme, ale ani neurazí.
zpět na menu
JEZINKY A BEZINKY
(Arsenic and Old Lace)
Warner Bros.
2001. Vydáno v ČR. PAL. Regionálně kódováno
(region 2 - Evropa).
114 minut. Černobílý. 4:3 (1,33:1). Mono.
Anglicky. 19 titulkových verzí včetně české.
Bonus: trailer.
Z bohaté filmografie amerického režiséra Franka
Capry (1897-1992) známe díky
České televizi i (dopolední) Nově některé z
jeho nejslavnějších filmů. Jen za poslední 2
roky šlo z obrazovky shlédnout Oscary zasypanou
(a ve filmové literatuře hodně přeceněnou)
komedii Stalo se jedné noci (It Happened One
Night, 1934), režisérův nejobdivovanější
film Ztracený obzor (The Lost Horizon, 1937),
crazykomedii Vždyť jsme jen jednou na světě
(You Can´t Take It With You, 1938), přepis
divadelní hry Jezinky a bezinky (Arsenic and
Old Lace, 1945) i kultovní film amerických
televizních Vánoc Život je krásný (It´s
a Wonderful Life, 1946). Ve všech případech
šlo o dabované verze, navíc některé původně
černobílé filmy se na obrazovce ocitly v
upravených kolorovaných verzích.
České titulky mají k lednu roku 2002 na DVD
tři Caprovy filmy, v tuzemsku se však z nich dá
zatím koupit jen jeden. Dva filmy vydané
Columbií - výše jmenovaný Ztracený obzor
(pozor! - na DVD poprvé v rekonstruované
kompletní verzi) a "drama z vysoké
politiky" Pan Smith přichází (Mr.
Smith Goes to Washington, 1939) - zatím
Bonton nedovezl (dají se koupit např. na německém
Amazonu), a tak český caprovský primát získali
Warneři, kteří v prosinci 2001 českému zájemci
nabídli DVD Jezinky a bezinky.
Předlohou pro tento Caprův film byl
broadwayský divadelní trhák Josepha
Kesselringa z roku 1941. Tato hra byla mnohonásobně
inscenována českými divadly pod názvem Jezinky
a bezinky, a tak je toto pojmenování u nás
užíváno i u Caprova filmu (promítají ho
takto i české televize), byť překlad jeho názvu
Arsenic and Old Lace zní Arzenik a
staré dámy.
Caprův film nabízí skvělého Cary
Granta v roli spisovatele, který zjistí,
že jeho milé staré tetičky jsou ve skutečnosti
masovými vražedkyněmi... Film je věrný
divadelní předloze v místní a časové sevřenosti,
příběh se odehrává během jediného dne na
jediném místě, uvnitř domu, kde kromě tetiček
žije ještě pomatený strýček, přesvědčený,
že je prezident Roosevelt a kde se postupně
objevují další svérázné postavy typu
nevlastního bratra, který vypadá jako Boris
Karloff a stejně tak se i chová... Suma sumárum,
jedná se o jednu z nejzábavnějších
veseloher, jakou jsem kdy viděl, od začátku do
konce prošpikovanou důvtipně vygradovanými
gagy a inteligentní slovní komikou.
DVD nabízí film v původním dobovém formátu
1,33:1 a originální černobílé verzi (Nova ho
hrála kolorovaný). Obrazový mastering
odstranil většinu dobových nečistot a poškození
kopie, takže na svůj věk vypadá film opravdu
výborně. S původním zvukem samozřejmě také
nejdou provádět žádná kouzla, takže byl
ponechán v monu a pouze zbaven šumů.
zpět na menu
NEIL YOUNG - SILVER
&
GOLD
Warner Bros.
2000. Vydáno v USA (recenzovaná verze -
existuje ale i vydání pro region 2 včetně ČR).
NTSC. Regionálně kódováno (region 1 - USA a
Kanada).
62 minut. Barevný. Widescreen 1,85:1 (anamorfní)
+ 4:3 (1,33:1). Zvuk DD 5.1 + stereo (PCM 48kHz
20 BIT stereo). Vypínatelné anglické titulky.
Můj oblíbenec Neil Young naštěstí
patří k těm, který dbá o vydávání svých
videotitulů na DVD, takže na jejich spočítání
(v regionu 1) už budete potřebovat prsty na
obou rukou (byť můj nejoblíbenější koncertní
záznam Weld z turné s Crazy Horse z
roku 1991 mezi nimi stále schází).
Z hlediska časové osy zatím předposlední
vydaný Youngův koncertní záznam Silver
& Gold byl pořízen 29. května 1999 v
Austinu a "Indián" na něm přehrává
převážně skladby, které o rok později vydal
na řadovém stejnojmenném albu. Pro informaci -
z deseti skladeb alba jich na DVD zazní sedm (schází
Horseshoe Man, Razor Love a Without
Rings), krom nich Young zařadil dalších
šest ze všech období jeho třicetileté kariéry
(Looking Forward, Out of Control,
Philadelphia, Long May You Run, Harvest Moon a
Slowpoke).
Jestliže řadové album Silver & Gold
můžeme s přimhouřením oka označit za
akustické, záznam koncertu tuto charakteristiku
splňuje stoprocentně. Už úvodní záběr prázdného
pódia s mikrofonem a židlí obkrouženou půlkruhem
poopíraných španělek (je jich 7) dá jasně
najevo, o co půjde, a jedinou změnou v "aranži"
koncertu je později jen trojí "mistrovo"
přesednutí k otřískanému harmoniu. Od začátku
až do konce samotinký Young hraje i zpívá ve
skvělé formě a očividně dobré náladě,
pauzy mezi skladbami si zpříjemňuje popíjením
piva, žertováním s publikem a omýváním
"foukačky" v kbelíku. Je to pěkné,
pěkné, pěkné.
Obrazově i zvukově je záznam bezchybný.
Podle typu své televize si můžete vybrat z
dvou obrazových formátů, klasického ořezu do
"plného" 4:3 či (anamorfního!) širokoúhlého
1,85:1. Kapitolou sám pro sebe je výtečný mix
do 5.1 (rozeznáte každé "cinknutí"
nehtu o strunu), alternativní možností pro
posluchače bez šestidílné reproduktorové
soustavy pak je klasické dvoukanálové stereo.
Disk nabízí i možnost pustit si ke všem písním
texty ve formě titulků.
Sám vlastním americké vydání, ale disk
vyšel i pro region 2 a je nabízen i v ČR.
Obsahově se jedná o totožné vydání, nejsem
si jen jist, zda evropská mutace obsahuje oba
obrazové formáty (evropští distributoři totiž
s oblibou své mutace "holí").
zpět na menu
STRAŠÁCI (Straw Dogs)
Anchor Bay
1998. USA. NTSC. Regionálně kódováno (region
1 - USA a Kanada).
118 minut. Barevný. Widescreen 1,77:1 (neanamorfní
letterbox). Stereo. Anglicky.
Bonusy: žádné.
Recenzi filmu Strašáci (u nás známého
z filmové literatury též pod názvem Bezzubí
hlídači) nemohu začít jinak než
sentimentální vzpomínkou na Georgije
Kapralova. Dříve narození už tuší,
že řeč bude o knize Hry s ďáblem a svítání
v pravý čas, kterou tento kovaný
marxistický filmový kritik vydal v Moskvě v
roce 1975, aby ji o šest let později českým
čtenářům nabídlo nakladatelství Panorama.
Pro mou generaci "filmových postiženců"
se tahle knížka stala "písmem svatým"
- ne pro ty ideové marxistické rozbory, jakým
v ní Kapralov podrobil ty nejzkaženější výplody
"filmové buržoazní kultury", ale
prostě proto, že v knize podrobně popsal dějovou
zápletku celé řady klíčových děl světové
kinematografie přelomu šedesátých a sedmdesátých
let. Ti mladší to dnes těžko pochopí, ale
filmy jako Vysvobození, Divoká banda,
Zabriskie Point, Mechanický pomeranč či Velká
žranice nejen že u nás nešlo vidět (satelity
a video ještě neexistovaly), ale nešlo si o
nich nikde ani nic přečíst. A Kapralov sice na
tyto filmy kydal hnůj ("Dnes můžeme
pozorovat na plátnech buržoazních kin jak do
filmů téměř všech žánrů a stylů proniká
obludná eskalace násilí, ukazovaného v jeho
nejkrvavějších, vyhrocených a často i
patologických a sadistických projevech. Tato
eskalace má ideologické a sociálně politické
příčiny a stala se zdrojem špinavého filmového
byznysu," píše o filmech Strašáci
a Vysvobození, str. 168), ale současně
podrobně vylíčil jejich děj včetně doslovných
citací kompletních scén.
Vznikl tak zvláštní paradox - Kapralov
napsal knihu, aby ony filmy ideologicky
rozcupoval a odhalil, jak jsou špatné - a v nás,
pečlivých čtenářích, vyvolal nezřízenou
touhu všechny ty filmy vidět, protože nám
bylo jasné, že když na ně tenhle hyperbolševik
dští oheň a síru, musí ve skutečnosti jít
o opravdické skvosty (což jsme si ověřili o pár
let později, kdy bolševici šli do řiti a my
ty filmy fakt viděli). Kolem těch Kapralovem
nejhaněnějších titulů jsme pak vytvořili
skutečný kult - vidět Strašáky,
Vysvobození či Mechanický pomeranč
bylo pro mne snad ještě důležitější než
zbavit se panictví...
Jaké pak bylo mé štěstí, když mi v
polovině osmdesátých let přišel pohled od přátel
z Hradce Králové, že se mám v konkrétní
datum večer stoprocentně dostavit na návštěvu.
Přátelé chytali polskou televizi a protože ta
byla už od dob Solidarity zkažená, semtam v
noci odehrála film, ze kterého by se proslulý
filmový "kritik" z Rudého práva Jan
Kliment (omlouvám ten výraz, ale nemohu jinak)
posral... Ač v textu vzkazu film nebyl (záměrně)
jmenován, šestým smyslem jsem vytušil, že
jde o Strašáky (vážně šestým
smyslem - podobné nadšení a pobídku k okamžitému
nasednutí do vlaku by ve mně tenkrát vyvolalo
i dalších padesát jiných filmů). A tak jsem
tehdy Straw Dogs viděl poprvé. A protože
podobné zážitky si člověk v paměti nese celý
život, nedivte se, že o 15 let později mým vůbec
prvním diskem z regionu 1 (po pořízení "multiregionálního
čipu") byl právě Peckinpahův opus magnum.
Dnes už samozřejmě nejde o film českému
divákovi neznámý. Uvedla ho Česká televize,
bohužel však v ořezu do 4:3 a navíc v
dabingu, což je tradiční cesta, jak libovolný
film zlikvidovat. Film byl uveden pod názvem Strašáci,
což pro změnu spolehlivě smazává jeho původní
význam - anglický název Straw Dogs ("slamění
psi", ale též "bezzubí hlídači")
vychází z citátu čínského filosofa Lao-c´:
"Nebe ani země neznají lásku k člověku
a chovají se ke všem bytostem jako k travám a
zvířatům," přičemž poslední dva
znaky lze v čínštině číst i jako "ke
slaměným psům". O této bez-morální
loutkovitosti světa ostatně jsou všechny
nejlepší Peckinpahovy filmy, v nichž bývá
vrozená krutost vlastní všem postavám příběhu
a je jen otázkou času, kdy se naplno projeví.
Strašáci jsou ale v Peckinpahově
filmografii opravdu jedineční - v žádném jiném
filmu se mu nesešel tak skvělý scénář (introvertní
americký matematik David se přestěhuje s manželkou
na samotu na anglickém venkově, žertíky ze
strany místních mladíků díky Davidově
"měkotě" postupně přerostou až ve
znásilnění jeho manželky a vše nakonec vyústí
v krvavou řež, kdy David metodicky "vyrovná
účty" prostřednictvím tak sofistikovaných
propriet jako je brokovnice, rozžhavený olej a
past na medvědy) s tak nepřehlédnutelnou režijní
bravurou (zpomalené záběry vypjatých dějových
okamžiků opravdu nevymyslel Tarantino ani John
Woo!), nemluvě o typově skvělé herecké volbě
(Dustin Hoffman).
Na závěr vás ale samozřejmě neušetřím
ani přímo orgiastického Kapralovova výkladu
filmu: "Někteří západní kritici
spatřují ve filmu Peckinpahovu narážku na
takzvanou mlčenlivou většinu USA, režisérovo
varování všem, kdo se opováží ohrozit tuto
´oporu demokracie a humanismu´: podívejte se,
je tichá a mlčenlivá, ale doutná v ní pekelný
oheň. Bylo otevřeně poukazováno i na to, že
film nepokrytě ospravedlňuje zvěrstva, jichž
se dopouštěly americké intervenční síly ve
Vietnamu."
Technicky je na disku vidět, že patří mezi
"pionýry" na americkém trhu s DVD (je
vydán v digitálním dávnověku před čtyřmi
lety...) - nemá menu, neobsahuje žádné
bonusy, obal obsahuje minimum údajů. I přesto
je ale obraz filmu velice slušný a ani zvuková
stereo stopa nijak neurazí.
zpět na menu
VYMÍTAČ ĎÁBLA 1973/2000 (The Exorcist)
Warner Bros.
1999 (klasické vydání) / 2001 (rozšířené
vydání). Vydáno v ČR (obojí). PAL. Regionálně
kódováno (region 2 - Evropa).
117 minut/128 minut. Barevný. Widescreen 1,85:1
(anamorfní). DD 5.1 (klasické vydání) / DD 5.1
EX + Dolby surround 2.0 (rozšířené vydání).
Anglicky. České titulky.
Bonusy: úvod režiséra Williama Friedkina (klasické
vydání) / trailer, komentář režiséra, 4
televizní a 2 rádiové spoty (rozšířené vydání).
V českých obchodech si dnes můžete vybrat
hned ze dvou warnerských vydání Vymítače
ďábla (1973) Williama Friedkina. Už tři
roky se zde prodává klasická verze filmu,
odpovídající podobě, ve které byl film v
roce 1973 premiérován v Americe (tento disk
mimochodem distributor zařadil mezi zlevněné
tituly, takže se dá koupit za vskutku lidových
500 Kč). Těsně před Vánoci 2001 se pak na
DVD objevila i rozšířená verze filmu, odpovídající
novému sestřihu, který měl v témže roce
celosvětovou obnovenou premiéru v kinech.
Kolem filmu se obecně tradují dva zásadní
omyly. Ten první (šířený těmi, kteří film
nikdy neviděli a vycházejí pouze z jeho názvu)
přiřazuje Friedkinův opus k thrillerům s
duchařskými prvky z kategorie filmových "béček",
ten druhý zamlžuje vztah režiséra k oběma
verzím a chybně vydává novou verzi za tzv. director´s
cut. Nyní alespoň stručně k oběma omylům.
Stavět do jedné řady Friedkinův mistrovský
film s jeho připitomělými pokračováními ("dvojka"
v režii J. Boormana, "trojka"
W. Blattyho) či epigony ("Omen"
atd.) je nedopatření asi takového kalibru,
jako kdybyste napsali (vyhnáno ad absurdum), že
Tarkovského "Solaris" patří
do kategorie sci-fi filmů společně s japonským
filmem "Gappa" a americkým "Dnem
nezávislosti". Friedkin totiž netočil
thriller a to poslední, oč mu šlo, byla
senzacechtivost - pouze pochopil nad četbou knižní
předlohy, že mu příběh "posedlé"
Regan otevírá možnost vykroužit působivou
metaforu mnohoznačnosti moderního světa a
neuchopitelnosti Zla jako takového. I samotný
"vymítačský" motiv je mimochodem ve
filmu až druhotný a pokud by měl mít snímek
nějakého "hlavního hrdinu", pak jím
bezesporu je kněz Damien Karras a jeho trauma ze
ztráty víry a z neschopnosti postarat se o
vlastní matku... Celý film je vůbec (v původní
verzi z roku 1973) dráždivě mnohoznačný a
vzpírající se jednoznačným výkladům, připomeňme
třeba jen zdánlivě nedůležitou postavu
majordoma Karla (např. v epizodě jeho střetu s
opilým režisérem Burkem) či objevení se sošky
vykopané v Iráku pod schody vedle Burkova mrtvého
těla, které napovídá, že otec Merrin je
utajeným aktérem příběhu již dávno před
"vymítáním"...
Co se pak týče vztahu obou verzí snímku,
pak označení director´s cut rozhodně
nepatří nové prodloužené verzi z roku 2001.
Ta svou větší akčností a doslovností (přidané
opakované prostřihy ďábelských tváří,
svou konkrétností až téměř na hranici
parodie dovedené zjevování se "démona"
v domě, "krabí chůze" Regan po
schodech atd.) odpovídá nikoliv představám režiséra,
nýbrž autora knižní předlohy Blattyho a
producentů, kteří si ji nakonec na Friedkinovi
vydupali (a je symptomatické, že k úpravám
Friedkin svolil až poté, co si jako první vydání
na DVD prosadil svůj původní sestřih z roku
1973). Po shlédnutí "producentské"
verze naprosto chápu, proč ji Friedkin odmítal,
a současně i to, proč se jí producenti tolik
dožadovali - film se v ní přizpůsobil vkusu
masového diváka, což mělo svůj pochopitelný
finanční efekt v tržbách z kin.
Výše uvedeným charakteristikám obou verzí
odpovídá i jejich technické provedení na DVD.
Původní Friedkinova verze ponechala hrubší
obraz s evidentním "zrnem", vlastním
dobové filmové kopii a zvukový mix do DD 5.1
se soustředil pouze na co nejčistší podání
dialogů a použité Pendereckého hudby. Verze
"2001" oproti tomu obraz zbavila dobové
patiny a zvukový mix do 5.1 EX byl v efektových
kanálech doplněn prostorovými efekty
charakteristickými pro současné mixy akčních
snímků (viz příjezd vlaku metra či sekvence
s kopáči v Iráku).
Zní-li tedy reklamní slogan na novou "producentskou"
verzi "The Version You´ve Never Seen",
tedy "Verze, kterou jste ještě neviděli",
doporučil bych ji těm přemýšlivějším
filmovým fandům číst jako "Verze,
kterou jsme snad ani nikdy vidět nechtěli".
zpět na menu
WALKABOUT
Criterion
Collection 1998. Vydáno v USA. NTSC. Regionálně
kódováno (region 1 - USA a Kanada).
100 minut. Barevný. Widescreen 1,77:1 (letterbox).
Mono. Anglicky.
Bonusy: komentář Nicolase Roega a herečky
Jenny Agutterové, 2 trailery.
Tvorba významného britského režiséra a
kameramana (snímal např. Truffautův film 451
stupňů Fahrenheita) Nicolase Roega
byla českému divákovi alespoň částečně zpřístupněna
až po listopadu 1989. Z nejzajímavějšího
období Roegovy tvorby, datovaného lety 1970 až
1980, uvedla ČT opakovaně jeho debut Performance
z roku 1970 (pod zavádějícím titulem Představení)
s Jamesem Foxem a Mickem Jaggerem, na VHS se
objevil film Teď se nedívej! (Don´t Look
Now!, 1973) s Donaldem Sutherlandem a na plátna
kin se v rámci Projektu 100 dostala pozoruhodná
sci-fi Muž, který spadl na Zemi (The Man
Who Fell to Earth, 1976) s Davidem Bowiem.
První ze zbylých dvou snímků tohoto
Roegova nejšťastnějšího tvůrčího období,
Špatné načasování (Bad Timing, 1980),
nezná nejen český divák - film kdekoli ve světě
dosud nevyšel nejen na DVD, ale ani na VHS a
neobjevuje se ani v programech evropských
satelitních stanic. Druhému dopomohla na DVD
firma Criterion, která vydala Walkabout (1970)
jako svůj desátý disk v pořadí v roce
1998.
Walkabout, český "putování", je
anglický termín pro dávný zvyk domorodých
Australanů (Aboriginců) přerušit dosavadní
činnost a vydat se na putování buší. Film líčí
příběh dvou sourozenců, čtrnáctileté dívky
a jejího malého bratra, kteří po sebevraždě
otce na výletě do vnitrozemí zůstanou sami v
poušti a pokusí se pěšky dojít k civilizaci,
nejprve sami a později, po náhodném setkání,
v doprovodu mladého Aborigince, který plní v
buši "zkoušku z dospělosti" spočívající
v prokázání schopnosti přežít v osamocení.
Dějově jednoduchý příběh o "putování"
naplnil Roeg mnoha významy, od odkazů k "robinsonovské"
literatuře o setkání "bílého muže"
s "divochy", přes mytologickou rovinu
všudypřítomných magických aboriginských obyčejů
až k celý film prostupující paralele o "ztraceném
ráji", kdy návrat do "civilizace"
(fakticky nalezením silnice, přeneseně změnou
dívčina chování k domorodému zachránci ve
chvíli návratu do světa bílých) není v
epilogu ze zpětného pohledu hlavní hrdinky
rozhodně tím nejšťastnějším řešením.
Obrazově je Walkabout fascinující,
k působivě zneklidňující atmosféře filmu přispívá
i typický Roegův inovativní střih (viděli-li
jste Muže, který spadl na Zemi, pak víte,
o čem mluvím). Pro českého diváka nabízí
snímek i perličku v podobě české věty, která
zazní při přelaďování z dívčina
tranzistorového rádia...
Na DVD vyšel film v novém definitivním
Roegově sestřihu ("original, unedited
director´s cut") a sám režisér
osobně dohlížel i na remastering filmové
kopie. Ta je na disku prezentována v originálním
širokoúhlém formátu 1,77:1 a přes neanamorfní
přepis má vynikající kvalitu.
zpět na menu
NEBESKÉ DNY (Days of Heaven)
Paramount 2001.
Vydáno v ČR. PAL. Regionálně kódováno (region
2 - Evropa).
90 minut. Barevný. Widescreen 1,85:1 (anamorfní).
DD 5.1. Anglicky. České titulky.
Bonusy: trailer.
Chcete-li si na DVD zkompletovat režijní
tvorbu Terrence Malicka, nemusíte
si na ni v poličce vyhrazovat příliš mnoho místa.
Není to ale proto, že by vydavatelé režisérovu
tvorbu ignorovali - Malick prostě natočil
pouhopouhé 3 filmy. Ostatně, tu tvorbu byste si
zkompletovat opravdu měli - všechny tři snímky
jsou mistrovská díla a pokud je v encyklopediích
najdete popisovány výroky typu "jeden z
nejoriginálnějších filmů v dějinách
americké kinematografie", věřte, že
podobné přídomky v ničem nepřehánějí.
Terrence Malick (*1945) vystudoval
původně filosofii a jejím přednášením se
krátce i živil. Po následném absolvování
dvouletého kursu Amerického filmového
institutu napsal několik scénářů, z nichž
realizován byl například Dirty Harry
(film režíroval Donald Siegel). Režijně
Malick debutoval v roce 1973 snímkem Badlands
(název se většinou nepřekládá, v české
filmové literatuře na něj ale můžete narazit
i pod názvy Zlé kraje či Zapadákov),
oceněným Zlatou mušlí na festivalu v San
Sebastianu. Příběh útěku a pronásledování
mladých milenců po vraždě dívčina otce už
nese všechny znaky Malickova režijního stylu -
svébytný filosofující přesah příběhu,
vizuálně ohromující realizaci i syrový vnitřní
komentář děje z úst jednoho z aktérů. Film
je na DVD díky Warnerům dostupný v regionu 1,
u nás ho uvedla před dvěma lety coby Zapadákov
Česká televize, bohužel ve zkreslené podobě
po ořezu do 4:3 a v dabingu. Svůj druhý film, Nebeské
dny, natočil Malick v roce 1978 (Cena za režii
na MFF v Cannes), zato třetí následoval až po
dvacetileté pauze - v roce 1998 realizovaná Tenká
červená linie (The Thin Red Line) vyhrála
o rok pozdějí berlínský festival a získala 7
oscarových nominací ("foxovskou"
edici na DVD s českými titulky distribuuje
Bonton).
Děj Nebeských dnů se odehrává na
počátku minulého století a kromě prologu z
chicagských oceláren a krátké sekvence
svatební cesty je celý situován na texaskou
obilnou farmu. Na sklizeň najatí mladí milenci
Bill (Richard Gere) a Abbey (Brooke Adamsová) se
tu vydávají za sourozence a když se těžce
nemocný farmář (Sam Shepard) zamiluje do
Abbey, využijí příležitosti se záměrem získat
po svatbě a očekávaném "ovdovění"
bohaté dědictví... Významově bohatý příběh
s nepřehlédnutelnou paralelou o "prvotním
hříchu" a "vyhnání z ráje" (traktovaný
i v originálním názvu filmu, jež je do češtiny
ve svém spektru významů jednoslovně nepřeložitelný
- nejen Nebeské dny, ale i Dny
nebes, Dny pod nebesy a hlavně Rajské
dny!) je vyprávěn Billovou čtrnáctiletou
sestrou (Linda Manzová), jejíž "naivní"
dětské glosy v komentáři k "pootáčení"
výkladu jednotlivých scén přímo vybízejí.
Vizuálně jsou Nebeské dny vskutku
ohromující (v kinech byl film i u nás kdysi
uveden v 70mm kopii) a právem za ně slavný Nestor
Almendros získal Oscara za kameru (málo
známou kuriozitou je, že zimní scény snímal
zcela v jeho duchu neméně slavný Haskell
Wexler). Obrazové kompozice ploché texaské
krajiny s jediným výrazným bodem farmářova
domu jsou komponovány v duchu obrazů známého
malíře Edwarda Hoppera (chcete-li vidět předobraz
filmové farmy, sežeňte si odeonské vydání
knihy Thomase Wolfa K domovu pohleď, anděle!,
kde je Hopperův obraz reprodukován na obalu),
neopominutelnou složkou vycizelované kompozice
panoramatických záběrů je i obloha v desítkách
podob různých denních i ročních období (viz
již zmíněný vícevýznam názvu - Dny
nebes či Dny pod nebesy). Celý
film tak i formálně evokuje ztracenost člověka
v nezměrném řádu přírody a chladně nezúčastněnému
"nebeskému pohledu" Stvořitele odpovídají
i některé kolmé vertikální nadhledy. K
estetické bravuře filmu přispívá i snad vůbec
nejkrásnější filmová hudba z bohaté kariéry
Ennia Morriconeho, a je nutné
dodat, že je to i jeho hudba nejvzácnější -
soundtrack vyšel pouze v Itálii v roce 1994 u
malé firmy Legend (spolu s hudbou k westernu
Dona Siegela Dva mezky pro sestru Saru).
Na DVD vydal film Paramount a příliš záležet
si na něm nedal. Kvalita anamorfního přepisu
originálního widescreenu je pouze průměrná a
to, co je vydáváno na přebalu za zvukový mix
do 5.1, je téměř žalovatelné coby "klamavá
reklama". Ne že bych u takto starého filmu
vyžadoval prostorové efekty, dokonce bych se
klidně spokojil i s pouhým kvalitně vyčištěným
monem, ale zvuk linoucí se z reprobeden je v
tomto případě tak tichý a nevýrazný, že i
při nastavení maximální hlasitosti aparatury
(v mém případě tedy dvojnásobku běžného
nastavení) zní jako "od sousedů".
zpět na menu
VLASY (Hair)
MGM 2001. Vydáno
v Německu. PAL. Regionálně kódováno (region
2 - Evropa).
115 minut. Barevný. Widescreen 1,85:1 (letterbox).
DD 5.1. Anglicky.
Bonus: trailer.
Na to, hvězdou jaké velikosti je režisér Miloš
Forman, má s edicemi svých filmů na
DVD slušnou řádku problémů. O zkompletování
osmidílného "amerického" období si
zatím může nechat zdát nejen v Evropě, ale překvapivě
i v Americe, kde stále nedošlo na 3 kmenové
tituly jeho filmografie - snímky Taking Off
(1971), Ragtime (1981) a Valmont (1989).
Na českém trhu je situace samozřejmě ještě
horší - s titulky jsou k mání jen tři z osmi
Formanových "amerických" filmů.
Warneři nabízejí Amadea (1984) a Přelet
nad kukaččím hnízdem (One Flew Over the
Cuckoo´s Nest, 1975), Columbia dovezla
Formanův předposlední opus Lid vs. Larry
Flynt (The People VS Larry Flynt, 1996). V
roce 2002 by pak měl podle zatím nekonkrétních
informací Intersonic vydat i Muže na měsíci
(Man on the Moon, 1999).
Co si tedy (publikovatelného) ve světle těchto
informací pomyslet o prapodivném počinu firmy
MGM, která, ač v České republice své tituly
vydává (např. Četa, Když Harry potkal
Sally), vypustila loni v létě do evropské
distribuce Vlasy (Hair, 1979) bez českých
titulků? Samozřejmě, není to až taková tragédie
- film je myslím notoricky známý a díky
minimu dialogů "koukatelný" v originále
pro kohokoli i jen s nejzákladnější znalostí
angličtiny (navíc disk nabízí slovanskou
jazykovou výpomoc v podobě polských titulků)
- ale je až nepochopitelné, jak se MGM zbavuje
očekávatelných zajímavých tržeb z režisérovy
mateřské země.
O filmu u nás existuje tak bohatá
literatura, že nemá smysl pouštět se do jeho
detailnějších rozborů (nejzajímavější
podrobnosti o něm najdete ve vynikající
Formanově autobiografii Co já vím?,
Atlantis 1994). Z "kuriozit" bych
snad upozornil jen na postavu generála na
vojenské přehlídce, kterou hraje slavný režisér
Nicholas Ray (mj. Rebel bez
příčiny) a na Formanovo tvrzení, že
mezi neúspěšnými účastníky castingu byla i
Madonna a Bruce Springsteen.
Bohužel, v nadávání na MGM musím pokračovat
i při popisu technické stránky DVD. Vydat v
roce 2001, kdy se širokoúhlá televize stává
u fanoušků domácího kina standardem, film ve
formátu 1,85:1 v neanamorfní
podobě a bez běžné dvojí sady titulků (první
pro televizi formátu 4:3, druhá pro formát 16:9)
už opravdu hraničí s ignorantstvím (technická
poznámka pro laiky v této problematice - máte-li
širokoúhlou televizi a pustíte-li si na ní
Vlasy s libovolnými titulky, uvidíte jen jejich
horní řadu, protože zbytek je "pod
obrazem"). I sám letterboxový přepis
obrazu je na dnešní masteringové poměry
technicky hodně špatný, barvy působí "vyšisovaně"
a celý film má znatelný "rudý" nádech.
Zvuková stopa je na obale prezentována coby DD
5.1 a podle očekávání zní jako slušné
stereo, "chudoba" disku je korunována
jediným obsahovým nadstandardem v podobě
amerického traileru a scházejícím papírovým
bookletem...
zpět na menu
MY FAIR LADY
Warner Bros.
1999. Vydáno v ČR. PAL. Regionálně kódováno
(region 2 - Evropa).
166 minut. Barevný. Widescreen 2,21:1 (anamorfní).
DD 5.1. Anglicky. České titulky.
Bonus: trailer, dokument, komentář, 2 scény se
zpěvem Audrey Hepburnové.
Co říct ke klasickému muzikálu, o kterém
i u nás bylo už napsáno snad úplně vše?
Nechci se opakovat, a tak doporučím poslední
vynikající (a vzhledem k datu i místu otištění
i snadno dostupné) pojednání z pera Tomáše
Baldýnského (Film s vykřičníkem: My Fair
Lady, měsíčník Premiere, květen 2001) a
spokojím se s několika krátkými osobními
poznámkami.
Často jsem přemýšlel o tom, jak je možné,
že čtyřicet let starý film (1964), navíc
natočený podle dobových sterilních
hollywoodských kánonů (kompletní natáčení
v ateliéru včetně "exteriérových"
scén, tříhodinová délka, záliba v pompézních
scénách se stovkami statistů atd.), působí i
dnes tak svěže a přirozeně. Myslím, že
odpověď tkví ve trojím šťastném "setkání",
kterého se tvůrcům dostalo.
Tím prvním byla kvalita hudby (Frederick
Loewe), která dodnes působí neotřele a v případě
několika "čísel" jde snad o vůbec
nejlepší písně, které kdy byly pro muzikál
napsány. K tomu je nutné přidat choreograficky
nesmírně nápaditou realizaci většiny zpívaných
scén, z nichž některé uchvacují i po mnohonásobném
shlédnutí (Líziny "likvidační" představy
ohledně profesora Higginse, první scéna s Líziným
otcem a jeho kumpány, "The Rain in Spain...").
A konečně - a to je hlavní triumf - Audrey
Hepburnová a její charisma. Prohlásit,
že s ní film stojí a padá, zní možná jako
fráze, ale ona se opravdu málokdy vidí
situace, kdy herečka svou postavu nehraje, ale
prostě onou postavou "je"... DVD myslím
jasně odpovídá i na dávnou otázku, jaký by
film byl, kdyby Lízin hudební part zpívala
sama Audrey Hepburnová a nikoliv dabérka Marni
Nixonová. V bonusech si totiž můžete pustit
dvě scény (Show Me, Wouldn´t it be Loverly)
s originálním hereččiným zpěvem, ve kterých
je její evidentní hlasová neškolenost bohatě
vyvážená přirozeností a opravdovostí.
Rozhodnutí vydat My Fair Lady na DVD
se pro film ukázalo být vysloveně šťastné.
Jakýkoli ořez originálního formátu nesvědčí
většině filmů, natož pak těm, které jsou
natáčeny s původním záměrem uvedení na 70mm
plátně, čemuž je vědomě uzpůsobena
kompozice jednotlivých záběrů. Restaurátorský
tým navíc odvedl vynikající práci ve všech
směrech, takže výsledkem je velice působivý
obraz (v některých pasážích, např. v
sekvenci plesu, je přímo excelentní) a plný
hudební zvuk v mixu do DD 5.1. Přidáme-li chvályhodné
rozhodnutí distribuční firmy zlevnit disk na
499 Kč, není nad čím váhat...
zpět na menu
PAŘÍŽSKÝ KONCERT PRO AI (The Paris Concert for Amnesty
International)
Image
Entertainment 1999. Vydáno v USA. NTSC. Regionálně
kódováno (region 1 - USA a Kanada).
171 minut. Barevný. Fullscreen 4:3 (1,33:1).
Zvuk DTS + DD 5.1 + DD 2.0 (stereo).
Možná si vzpomenete na sklonek Jakešovy éry,
kdy se v Budapešti na podzim roku 1988 zastavil
kočovný spektákl nazvaný Human Rights Now,
který na pódiu spojil Petera Gabriela, Stinga,
Bruce Springsteena a Tracy Chapmanovou.
Charitativní koncert, bohatě navštívený i českými
fandy, byl součástí kampaně na podporu
Amnesty International, která tehdy připomínala
40. výročí přijetí Deklarace lidských práv
v roce 1948.
Proč to připomínám? O deset let později,
10. prosince 1998, se v Paříži, tedy ve městě,
kde byla Deklarace podepsána, sešli tři ze čtyř
aktérů původního turné na megakoncertu, kterým
Amnesty International oslavila výročí v tomto
případě ještě kulatější, padesáté. O
rok později pak přispěchala americká firma
Image Entertainment se záznamem koncertu na DVD,
přičemž výtěžek z prodeje jde samozřejmě
ve prospěch jmenované organizace.
Organizátoři koncertu sezvali hudebníky i
osobnosti, kteří se ve prospěch AI dlouhodobě
vyslovují, a tak z pódia kromě spousty výtečné
hudby můžete slyšet např. i improvizovanou
zdravici dalajlámy. Většina hudebníků (Shania
Twain, Radiohead, Tracy Chapman, Asian Dub
Foundation, Kassav´) dostala k
dispozici třípísňové sety, jen "zasloužilý"
Peter Gabriel se na pódiu objeví hned sedmkrát
s nejrůznějšími partnery (Youssou N´Dour,
Tracy Chapman, Bruce Springsteen).
Z mého pohledu má tříhodinový koncert tři
vrcholy - set Jimmyho Page a Roberta Planta by šel
nazvat pamětnickým (Babe I´m Gonna Leave
You, Rock and Roll, Gallows Pole), Bruce
Springsteen si vystačil sám se španělkou a
svou "klasikou" (No Surrender,
Working on the Highway a k nepoznání překopaná
Born in the USA) a Alanis Morissettová
se předvedla s hlasově fenomenální verzí svého
hitu Thank U (krom toho ještě Baba
a Hand in My Pocket).
Co ovšem dělá z tohoto DVD vskutku unikátní
počin je jeho zvuk. Jak už bývá u hudebních
titulů z regionu 1 pravidlem, můžete si vybrat
hned z několika mixů. Kromě obvyklého sterea
a DD 5.1 ale disk nabízí i DTS,
a to ve skutečně ohromující kvalitě. Vlastníte-li
přehrávač a aparaturu schopnou DTS dekódovat
a přehrát, doporučil bych vám bez váhání
toto DVD jako referenční disk...
zpět na menu
ZA MRAKY (Beyond the Clouds, Par-dela les
nuages)
Image
Entertainment 1999. Vydáno v USA. NTSC. Regionálně
nekódováno (region 0).
109 minut. Barevný. Widescreen 1,77:1 (anamorfní).
Dolby surround. Anglicky, italsky a francouzsky.
Anglické titulky.
Bonusy - Michelangelo Antonioni: Dělat film je
pro mě jako žít (dokument, 52 minut).
Přiznám se, že k režijní tvorbě
Michelangela Antonioniho mám vztah opravdu až
nekritický, a tak má následná slova obdivu k
jeho definitivně poslednímu snímku berte
trochu s rezervou. Vždyť to, co na filmu Za
mraky (1995) fascinuje mě,
totiž až obřadná aristokratická vznešenost
vycizelované vypravěčské formy, působí např.
na publicistku Alenu Prokopovou "vykalkulovaně,
chladně a vyprázdněně" (Cinema, 11/99),
což zde cituji právě proto, že filmových
soudů této autorky si opravdu vážím a
obvykle se s nimi i ztotožňuji.
Třiaosmdesátiletý Antonioni natočil film
podle pěti povídek ze své knihy Kuželník
u Tiberu (Quel bowling sul Tevere,
1985) a je jen zajímavou náhodou, že ač
do českého výboru z této knihy (Odeon, 1989),
doplněného o scénáře filmů Noc (La
Notte, 1960) a Zvětšenina (Blow-Up,
1966), zařadila překladatelka Eva Zaoralová
jen necelou polovinu z 33 textů italského vydání,
jsou mezi nimi hned čtyři z pěti použitých
coby předloha pro scénář Za mraky (schází
jen předobraz pro poslední epizodu, povídka
Tohle nečisté tělo).
Šťastným rozhodnutím v době natáčení už
těžce nemocného Antonioniho bylo přizvat k
realizaci Wima Wenderse, který
se ukázal být vnímavým spolurealizátorem
Antonioniových představ. Wenders se podílel na
scénáři, podle Antonioniho pokynů řídil natáčení
některých scén a především měl zásadní
vliv na výběr vskutku geniálně použité
hudby (např. Laurent Petitgand, Van Morrison či
ve finální scéně Passengers alias U2 s
Brianem Enem). Ve filmové literatuře probírané
spekulace na téma autorství jednotlivých scén
či údajného radikálního ubrání "wendersovských"
epizod při finálním sestřihu mi ale připadají
nepodstatné - Wendersův vliv na film je sice v
detailech snadno identifikovatelný (metoda
propojení jednotlivých epizod autorsky
kontemplativním komentářem, kameramanské řešení
závěrečné scény, způsob práce s hudbou),
na druhou stranu je ale zřejmé, že k spolupráci
přistoupil s evidentní pokorou k "velkému
učiteli" bez potřeby se proti němu
jakkoliv vymezovat.
Film sám je kvintesencí Antonioniho celoživotních
obsesí. Diář "podivných lásek",
poznamenaných od počátku nemožností naplnění,
Antonioni inscenuje jako ostré výseky z příběhů
na obě strany neuzavřených, kdy se syrový význam
jednotlivých epizod neozřejmuje (většinou scházející)
pointou, ale zjevuje se leckdy v jediném
gestu či detailu, ke kterému směřuje
formální konstrukce každé z povídek. Úžasné
panorama kamery s dívkou v okně nad ulicí s
odcházejícím Silvanem v prvním příběhu, vítr
zvedající písek na pláži, déšť padající
před výklenkem při dívčině replice ("To
by bylo jako rozsvítit svíčku v pokoji plném
světla.") či Malkovichova tvář mizející
ve tmě za oknem, to jsou momenty, jaké v dějinách
filmu dokázalo vytvořit jen pár vyvolených a
po pravdě řečeno jsem příliš podobných na
plátně od Tarkovského smrti neviděl...
Nevím, zda podobná úprava se týkala i
filmové kopie pro americká kina, ale na DVD
vychází snímek oproti evropské verzi zkrácený
o necelých 5 minut - vystřižen je závěrečný
monolog o režisérském povolání coby "sdílení
cizích emocí", který pronáší John
Malkovich v recepci hotelu po skončení poslední
povídky (hned za povídku je nastřižen
Malkovichův odchod z recepce a finální vznes
kamery po stěně hotelu s průhledy do jednotlivých
pokojů).
Na DVD film vyšel zatím pouze v Americe, ale
protože je regionálně nezakódovaný, nepotřebujete
k jeho přehrávání žádnou speciální úpravu
svého přehrávače. V kinech byl uváděn ve
formátu 1,66:1, pro DVD vydání byl téměř
neznatelně "rozširokoúhlen" do plného
rozměru širokoúhlé televize 16:9 (tedy cca 1,77:1).
Anamorfní přepis je bezchybný, stejně jako
zvukový mix do DD 3.1 (surround), trochu zamrzí
(při vyhledávání oblíbených scén) snad jen
rozčlenění snímku do příliš nízkého počtu
tracků (7 + titulky). Na disk je přidán i nádherný
dvaapadesátiminutový dokument o natáčení
filmu Michelangelo Antonioni: Dělat film je
pro mne jako žít, který režírovala
Antonioniho manželka Enrica (ten jste mimochodem
mohli vidět i v České televizi pod názvem Film
je můj život).
Na závěr pak ještě tip pro opravdové
filmové masochisty. Snímek Za mraky se
v ČR momentálně dá stále vidět nejen v
kinech (v síti filmových klubů), ale také na
VHS ve videopůjčovnách. Videokazeta firmy
Vapet na jednu stranu potěší neořízlým
originálním formátem obrazu, na druhou stranu
nabízí jeden z nejotřesnějších dabingů,
jaký jsem kdy slyšel...
zpět na menu
ČETA (Platoon)
MGM 2001. Vydáno
v ČR. PAL. Regionálně kódováno (region 2 -
Evropa).
115 minut. Barevný. Widescreen 1,85:1 (anamorfní).
DD 5.1. Anglicky. České titulky.
Bonusy - dokument o natáčení, 2 komentáře (režisér
a technický poradce), trailer, TV spoty,
fotografie, plakáty.
Filmy Olivera Stonea nelze
neobdivovat, a to včetně těch nejpitomějších.
Ať už si totiž o jeho tu paranoidně
spikleneckém, tu hyperlevičáckém či (tradičně)
antiamerickém vidění světa myslíme cokoli,
jedno je nesporné - jeho způsob režírování
je natolik brilantní, že spolehlivě udrží vaši
pozornost, a to leckdy i přes vaši intelektuální
nechuť nad idejemi, které předkládá (viz mí
oblíbení Takoví normální zabijáci,
v jádru nechutná připitomělá agitka, ovšem
natočená se šarmem opravdového génia).
Z tohoto úhlu pohledu patří Četa
(Platoon, 1986) k nejpoctivějším
Stoneovým snímkům - snad proto, že je to
jeden z mála jeho filmů, ze kterých cítím
vnitřní potřebu jej natočit, předložit téma,
které má osobně "prožité", které
ho bolí a (snad dokonce i) trápí... Mám tím
na mysli především důmyslně scénáristicky
předpřipravenou scénu masakru ve vietnamské
vesnici, kdy protagonisté nenápadně a po malých
krůčcích přestupují vratkou hranici mezi
"ještě normálním" chováním směrem
k už neodčinitelnému ryzímu Zlu, a to včetně
sugestivně vykreslené intelektuální
ambivalence, ve které se v dané chvíli zmítá
Stoneův hrdina Chris, současně odpuzován i
fascinován násilnostmi, které se před ním
odehrávají.
Krom tohoto momentu (a nádherné hudby,
kterou zkomponoval Georges Delerue) ovšem Četa
ve srovnání s "dospělejšími" filmy
na vietnamské téma (Coppolova Apokalypsa,
Ciminův Lovec jelenů) příliš
neobstojí - modelové rozvržení hlavních
postav ("zasvěcovaný" Chris versus
jeho dva zasvětitelé - dobrý a zlý neboli
Barnes a Elias) čpí na sto honů scénáristickou
konstrukcí, Charlie Sheen si svým toporným
herectvím nepokrytě říká o budoucí angažmá
v Bláznivé střele a čím víc film
směřuje k závěru, tím evidentnější je
Stoneova neschopnost nabídnout divákovi cokoliv
víc než nespojitý kaleidoskop krvavých epizod
na téma "válka je vůl".
Pokud jde o technické parametry edice, pak na
to, že jde o svým způsobem jeden z kmenových
filmů MGM (4 Oscary včetně
toho za nejlepší film roku), studio přepis na
DVD překvapivě odfláklo. Obraz je místy
vysloveně mizerný (myšleno samozřejmě v
kategorii DVD vzhledem k obvyklé úrovni
srovnatelných titulů) a i mix do DD 5.1 zní
chvílemi velmi uměle. Tomu, kdo se řídí zavádějícími
údaji na českém přebalu, však disk nabídne
nejedno překvapení - kromě jediného slibovaného
bonusu v podobě traileru totiž na disku najdete
hned dva podrobné komentáře, téměř hodinový
dokument o natáčení i fotogalerii.
zpět na menu
2001: VESMÍRNÁ ODYSSEA (2001: A Space Odyssey)
Warner Bros.
2001. Vydáno v ČR. PAL. Regionálně kódováno
(region 2 - Evropa).
143 minut. Barevný. Widescreen 2,21:1 (anamorfní).
DD 5.1. Anglicky. České titulky.
Bonusy - trailer.
Skákal-li některý režisér radostí ke
stropu nad tím, že jeho filmy začaly vycházet
na DVD, musel to být Stanley Kubrick.
No, ne že bych to věděl jistě, samozřejmě,
ale pokaždé, když kterýkoli z filmů jeho
"kolekce" zasunu do přehrávače, uvědomím
si, že neznám žádného jiného režiséra,
jehož filmy jsou natolik závislé na kvalitě,
v jaké jsou reprodukovány...
Pro Kubrickův první "velký" film 2001:
Vesmírná odyssea je pak dodržení tohoto
pravidla doslova životně důležité. Přidám
osobní zkušenost - viděl jsem film několikrát
v kině ze 70mm kopie, později i z originální
VHS, absolvoval jsem i jeho televizní verzi a
také stylové uvedení, kterým satelitní
stanice TCM přivítala Nový rok 2001 (stanice
ho odpromítala 1. ledna v 0.00 hod.)... Měl
jsem ten film vždy rád, ale přiznám se, že
ani já jsem úplně nechápal, proč kolem něj
byl v době jeho natočení takový "humbuk"
a proč je ve filmové literatuře tak oslavován.
Pochopil jsem to až po projekci z DVD, kdy jsem
s hrůzou zjistil, že jsem Vesmírnou
odysseu vlastně nikdy neviděl - to, co
jsem znal z plátna i televizní obrazovky a o čem
jsem si myslel, že je Kubrickův film, byl sotva
desetiprocentní odvar z toho, co Kubrick ve
skutečnosti natočil...
Troufnu si ale také napsat, že "podvedeni"
jsme byli všichni - podobně ochuzená musela být
i naprostá většina z těch, kteří kdysi viděli
Vesmírnou odysseu v kinech. Nejsem si
totiž jist, kolik mohlo být před třiatřiceti
lety ve světě kinosálů schopných dostát nárokům
filmu (70mm, šestikanálový zvuk, barevná
kvalita kopie), ale pravděpodobně by se daly (hovoříme-li
o Evropě) spočítat na prstech jedné ruky.
Jakoby Kubrick točil film s tím, že teprve až
v jeho názvu zmíněném roce se masově rozšíří
technologie, umožňující ho zreprodukovat v
adekvátní podobě...
Warnerské DVD nabízí film v originálním
filmovém formátu (tedy 2,21:1, samozřejmě
anamorfně) a se vskutku "kosmickým"
zvukem pompézního (míněno nikoliv hanlivě,
ale jako superlativ) DD 5.1. Metráž filmu
narostla proti televizním i VHS verzím o téměř
deset minut díky zařazení hudební předehry a
"mezihry", excelentní obrazová
kvalita je vlastní především vesmírným scénám
a graduje v famózní jupiterské sekvenci. Kromě
traileru nulová bonusová výbava disku pak dává
tušit, že se časem pravděpodobně dočkáme
rozšířeného "sběratelského" vydání,
kterému by slušel i přímo se nabízející
zvukový remix do DTS. Peníze na něj už mám
pro jistotu odložené stranou...
zpět na menu
|
