"Distribuční společnost ´Film Europe´, ačkoli na takovém podnikání sotva může něco vydělat, už drahnou dobu zásobuje českou i slovenskou veřejnost legendárními, ještě v dobách předzvukových vzniklými filmy, od jejichž natočení mnohdy uplynulo více než století. V minulých letech jsme mohli spatřit klasická díla skandinávská i historické velkofilmy z Hollywoodu, dodnes ohromující svou výpravností. Nyní přišly na řadu snímky, které položily základ šíření nejrůznějších ideologií, vnucovaly – a to nanejvýš působivě – ostře vyhraněné pohledy na uspořádání tohoto světa. Vesměs se jedná o tituly slavné, ba se zakladatelským významem, i když zájem kin o ně je samozřejmě minimální." O třech klasických němých filmech (Zrození národa, Stávka, Muž s kinoaparátem), uvedených společností Film Europe do tuzemské kinodistribuce, napsal pro Kulturu 21 Jan Jaroš. Více tady.
"Po tom, ako Wildera pre „nízke kvality“ predlohy odmietol jeho dlhoročný scenáristický partner Charles Brackett (Zuzanka v nesnázích, Päť hrobov pri Káhire či neskoršie oscarové spolupráce na Stratenom víkende a Sunset Blvd.), Cain bol ako autor príbehu pre režiséra prirodzenou voľbou č. 2. Bol však pracovne vyťažený a Wilder dostal tip na Raymonda Chandlera. Po prečítaní jeho Hlbokého spánku (1939) bol nadšený a obratom mu ponúkol prácu na scenári. Spolupráca už taká ružová zďaleka nebola: šlo o diametrálne odlišné povahy s iným prístupom k písaniu, navzájom im na sebe prekážalo množstvo vecí a Chandler navyše počas tvorby zápasil s alkoholizmom. Našťastie, výsledok ich spolupráce je brilantný a fascinujúci dodnes." Legendární noir Pojistka smrti (Double Indemnity, 1944) Billyho Wildera porovnal s knižní předlohou Jamesa M. Caina pro blog Film noir Michal Šmajda. Více tady.
"Mnoho režisérů se ve filmu pozná na první pohled, prakticky hned. Mají svůj filmový styl, svůj způsob výpovědi, kompozice, vidění, své herce. Jakubisko měl ale ještě něco navíc. Byla to kontinuita prostoru a času, která prolamovala tradiční vnímání dějin a našeho života v nich. Jakubisko jako by měl smysl pro stálost nečasovosti, která zůstává, i když se velké dějiny valí přes naše těla a mysli a řítí se kamsi kupředu, kam už ani nedohlédneme. Tak jako v jeho obrovském díle ´Tisícročná včela´, ale i v ´Sedím na konári a je mi dobre´. Ohýbání času a dějinného prostoru vytváří jedno velké kontinuum, společné theatrum mundi, jež rozevírá pole imaginace, a to až do magických, čarovných rozměrů, které k Jakubiskovým filmům skutečně skoro nejlépe sedí a přidávají jim možná už malinko zprofanovanou, přesto stále výstižnou nálepku magického realismu." Nekrolog Juraje Jakubiska napsal pro Salón Petr Fischer. Více tady.
"Film na príbehu osudového stretnutia Deža Hoffmanna so skupinou Beatles dokumentuje dôležitosť jeho vplyvu vo vývoji fotografie vo svete pop-music. Jeho novátorstvo dnes nie je celkom docenené, hoci jeho fotografie sa stali nezmazateľnou súčasťou histórie svetovej pop-music a patria do jej zlatého fondu. Značnú časť filmu tvoria archívne materiály z celého sveta, po ktorých tvorcovia intenzívne pátrali. Najťažšie bolo nájsť Hoffmannove fotografie a jeho prácu z obdobia španielskej občianskej vojny, ku ktorému sa film vracia. Tu sa Hoffmann stretol s americkým spisovateľom Ernestom Hemingwayom a fotografom Robertom Capom a intenzívne spolupracovali na reportážach, podávajúcich svedectvo o vojne a utrpení španielskeho ľudu." Tiskovou zprávu k BD-edici snímku Dežo Hoffmann – fotograf Beatles (2022) Patrika Lančariče vydal Slovenský filmový ústav. Více tady.