"Navzdory zmíněným bolestným motivům jsou Fabelmanovi vlídná, vesměs radostná podívaná, v níž Steven Spielberg vzdává poctu těm, kdo jej ovlivnili, a vzpomíná na to, jak se z něj stával filmař. Že nejde na dřeň tak, jak by možná mohl, je jeho volba, ostatně právě o tom jeho snímek je: film sděluje to, co si jeho tvůrce (pokud zvládá své umění) přeje. Jsou ovšem věci, které režisér neovlivní, třeba české titulky – ty mají štěstí, že se překladatelská anticena Skřipec uděluje jen v oblasti literatury. Ne, ´Krauts´ není vlastní jméno, ale známé hanlivé označení německých vojáků, ´passtime´ není ´minulost´, nýbrž ´kratochvíle´ a pro zvolání ´God!´ v židovské rodině není nejšťastnější převod ´ježíši´. Ale vem to nešť, závěrečný Spielbergův filmařský žert zahřeje u srdce tak jako tak." Marcel Kabát v recenzi v Lidovkách upozornil na vskutku mimořádný výkon autora českých titulků k filmu Fabelmanovi (The Fabelmans, 2022) Stevena Spielberga. Více tady.
"Cameronovi se podařilo, co ani Ang Lee ani Peter Jackson nedokázali: HFR v jeho podání má pohybovou ostrost a tedy přehlednost běžného HFR, zároveň si ale zachovává charakteristiku 24fps, na kterou jsme tak hákliví. Tedy minimálně na poli této několikaminutové ukázky. Nebojím se proto říct, že v Cameronově podání vypadá vHFR naprosto skvěle. Ta část scény, která se odehrávala nad vodou, byla zřetelně ve 24fps a vypadala jako standardní 3Dčko, na jaké jsme zvyklí už z dob prvního dílu. Stačilo to, jednalo se o téměř statické záběry mluvících hlav. Jakmile se hrdinové ponořili pod hladinu oceánu, ´přeřadil´ Cameron do vyšších otáček - předpokládám, že do dvojnásobku, tedy 48fps (konkrétní technické informace o snímkových frekvencích se mi najít nepodařilo)." Od publikace posledního textu Štěpána Čermáka na Blu-space uplynulo dlouhých 15 měsíců, ten právě zveřejněný o variabilním HFR ale svou zajímavostí tak dlouhé čekání ospravedlňuje. Více tady.
"Podobně jako ve filmech Formana a Passera je devízou Nejkrásnějšího věku citlivá drobnokresba postav a prostředí, věrohodná trapnost situací a autenticita konverzačních výměn a střetů mezi zástupci různých generací. Také Papoušek se jednoduchými vyjadřovacími prostředky a podobně prostým příběhem snaží dobrat podstaty lidí a doby. Při vlastním rozvíjení formanovského stylu čerpal ze studia na AVU, především z atmosféry při výuce v sochařské dílně. Postavami jsou dobře odpozorované typy z lidu, na jejich modelování se podíleli sami neherci, kteří mohli zůstat věrni své běžné hovorové mluvě." Martin Šrajer textem ve Filmovém přehledu připomněl snímek Nejkrásnější věk (1968) Jaroslava Papouška, před třinácti lety na DVD vydaný Bontonem. Více tady.
"Diskuze o tom, který film od Scorseseho je nejlepší, může trvat velmi dlouho. Na jejím konci by se však mělo vždycky dojít ke ´Casinu´, jehož dokonalost prostě nejde nijak zpochybnit. Tříhodinová freska z Las Vegas, která vám ukáže město hříchu ve všech jeho podobách, je absolutním mistrovským dílem, v němž Scorsese, De Niro a Pesci ještě překonali kultovní ´Mafiány´. Mnohokrát prozkoumaný svět gangsterů tu totiž dostal gamblerské pozlátko a vtrhla do něj i nevypočitatelná sexbomba Sharon Stone. ´Casino´ tak není jen o drsných chlápcích, kteří lámou kosti a počítají prachy jako na běžícím páse. Je také o slabinách zazobaných frajerů, o hranicích důvěry a o nekompromisním systému, jenž nakonec rozdrtí každého, kdo si dovolí zaváhat. Scorsese tohle všechno servíruje s maximální suverenitou a hlavně s kanonádou dechberoucích kamerových jízd a ikonických scén, bez nichž se nemůže obejít žádná učebnice filmařiny. ´Casino´ je vlastně etalonem toho, co může hollywoodský filmař stvořit na vrcholu kariéry. A i když Marty pořád umí, v roce 1995 bez debat uměl nejlíp." Redakce Moviezone sestavila žebříček patnácti nejlepších filmů Martina Scorseseho. Více tady.