"Na detaily pro fajnšmekry, týkající se často použitého formátu, filmového materiálu a způsobu svícení, jsou bohaté zejména pasáže vztahující se k filmům Jiřího Menzela, kterým je logicky věnováno nejvíce prostoru. Šofr kupříkladu popisuje, v čem spočíval archaizující klíč zvolený pro ´Ostře sledované vlaky´ nebo jaká omezení s sebou při realizaci ´Rozmarného léta´ nesla nedostatečná kvalita jak v Československu dostupného barevného filmu, tak úrovně jeho laboratorního zpracování. V návaznosti na ´Postřižiny´, idylicky změkčující Hrabalovu předlohu, Šofr zase uvádí, jak bylo specifického obrazového konceptu dosaženo metodou pre-flashingu, kdy je celý negativ před založením do kamery ´rovnoměrně předsvětlen bílým světlem´. Touto modifikací barevného procesu s Menzelem údajně reagovali na nemožnost točit černobíle, jak by si přáli." Knihu Jana Lukeše Jaromír Šofr: Služebník krásné kinematografie zrecenzoval ve Filmovém přehledu Martin Šrajer. Více tady.
"Knihu ´O Pavlovi´ Horáková vnímá i jako prostor pro hlas všech lidí, které její někdejší partner v denících pomluvil. Jednu z kapitol například věnovala režisérovi Janu Schmidtovi, jenž zfilmoval Juráčkův scénář ´Postavy k podpírání´. Ačkoliv spolu za snímek získali ocenění, Juráček podle Dani Horákové Schmidta v denících ničil. ´Honzovi jsem dala kapitolu o něm k autorizaci. Byl rád, že to tam takhle stojí. Měsíc na to zemřel. V ten moment jsem si říkala, že ta kniha fakt stála za to.´" Hodinový rozhovor s Daňou Horákovou, autorkou "juráčkovské" knihy O Pavlovi, je spustitelný na webu Českého rozhlasu. Více tady.
"Autorka Harryho Pottera prohlásila, že žena je žena, a filmový představitel téhož ji za to uvědoměle vyčinil. HBO stáhlo ze své streamovací služby ´Jih proti Severu´, aby ho tam vrátilo o pár týdnů později s politicky přijatelným komentářem. Jiná díla už takové štěstí neměla a byla z různých platforem odstraněna nadobro." Svůj "červen nejen s filmem" zaznamenal ve Filmu a době Jan Křipač. Více tady.
"Ikonografie seriálu doslova přetéká použitím (či využitím) různých uměleckých děl, ať už jejich přímým zobrazením, citací nebo metaforou. Celá tato do značné míry postmoderní hra je plná provázaností motivů, dějů, překypuje spojováním vypůjčených i vlastních prvků, odkazů, jejich adorací, antitezí nebo ironií. Sorrentino komponoval seriál promyšleně a do scén a záběrů často ukryl podprahový efekt, ´mystický´ význam, poctu tomu kterému tématu, jinde zase absurdní souvislost." O Sorrentinově seriálu Nový papež (The New Pope, 2020) napsal na Nostalghia.cz Petr Gajdošík. Více tady.