"Suchánkovo myšlení o filmu navazuje na jeho podzemní přednášky z osmdesátých let, a není proto poplatné dobovým konceptům neoformalismu či nové filmové historie, které se v našem univerzitním prostředí prosadily po roce 1989. Ještě méně je slučitelné s levicovými proudy poststrukturalismu, dekonstrukce a gender studies, které určovaly (a stále určují) akademický ´diskurs´ na Západě. Rozvíjí spíše odkaz klasické estetiky s jejím důrazem na krásu jako smysl bytí. Spíše než Bordwell, Derrida či Žižek jsou Suchánkovi bližší Gadamer, Scruton a T.S. Eliot. To má také za následek, že se jeho texty neobjevují v akademických časopisech a sbornících. Zato je čtou ti, kde ve filmu spatřují víc než jen zajímavou kombinatoriku prvků, výsledek výrobních procesů či výzvu k revoluční přeměně světa." Skvělý (a takřka manifestační) text Jana Křipače k sedmdesátinám Vladimíra Suchánka vznikl pro Film a dobu a volně k přečtení je na webu Film spiritualita (tady).
"Tak hele, vy signatáři, kdybyste si náhodou místo toho svýho breku chtěli pořádně zapicat, tak v našem střeleckym klubu máte vždycky dveře otevřený. Sorry, že tam s váma nemůžu bejt, ale já jedu do zbrojovky. Vybrat si novou pistoli." Další z nekonečné série všemožných petic vzešlých z epicentra "majitelů dobra", opatřená podpisy notorických signatářů Ani Geislerové, Jana Hřebejka či Víta Klusáka, dosáhla tak nadprůměrné úrovně blbosti, že se dočkala i reakce Petra Čtvrtníčka. Více tady.
"Gajdošíkova monografie ´František Vláčil´ vyčnívá z naší filmologické literatury jako monument, s nímž nelze žádnou jinou publikaci poměřovat." Recenzi nazvanou "Jeden z mezníků českého psaní o filmu" napsala o vláčilovské monografii Petra Gajdošíka pro poslední číslo Filmu a doby Zdena Škapová. Recenze je v PDF dostupná tady.
"Předobrazem vypravěče a protagonisty románu ´Všichni mají pravdu´, popového zpěváka Tonyho Pagody, je jeden ze dvou stejnojmenných hrdinů Sorrentinova filmového debutu ´Přebytečný člověk´, ztvárněný Tonim Servillem. Jeho rodištěm je Neapol, ovšem ta, již už známe jen z dobových filmů, stará a prostá Neapol, kterou Tony Pagoda, s nímž se setkáváme v jeho čtyřiačtyřiceti ´nabušenejch´ letech, co ´za sebou táhne a co nepočítá´, neustále hledá a svérázně oplakává." O nakladatelstvím Dybbuk vydané knize Všichni mají pravdu režiséra Paola Sorrentina napsaly (a přidaly ukázku z knihy) Literární noviny. Více tady.