"Zemřel Petr Weigl. Při vyslovení jeho jména možná někomu na řasy přiletí andělé jako slzy. A ucítíme dotyk skutečné vznešenosti obsažené v každém záběru jeho filmů. Filmový básník, který se dotýkal závěsů z krajek krásy, jenž přicházela odněkud … za. Občas ony závěsy odhrnul, abychom se mohli dotknou té chvějivé věčnosti i my, smrtelní. Proč? Jako každý výsostný umělec vytvořil dílo smyslově souhrnné, bez ohledu na umělecký druh, který je vždy pouhým štětcem k obrazu celistvosti." Text nazvaný "Petr Weigl: Jen vzdech jako lítost ... že odešel do zahrad krásy" Vladimíra Suchánka zveřejnil web Film spiritualita. Více tady.
"Přestože Viano čtenáře nedokáže přesvědčit o použitelnosti Pasoliniho teorie, pro zájemce o lepší pochopení režisérova zájmu o realitu jde o užitečnou publikaci. Zároveň můžeme polemizovat, zda není příliš zjednodušující zastřešit rozličné Pasoliniho tvůrčí impulzy právě kategorií realismu, případně zda realismus opravdu představuje jakési „vyšší dobro“, o které by všichni filmaři dychtící po výrazové autenticitě měli usilovat. Vianovu knihu tak s Pasoliniho filmy pojí nejen teoretická neukotvenost, ale rovněž schopnost vyprovokovat diskuzi ještě mnoho let od svého vzniku." O knize "Pier Paolo Pasolini a jeho filmy" Maurizia Viana, vydané nakladatelstvím Casablanca, napsal na Indiefilmu Martin Šrajer. Více tady.
"Snímek inspirovaný krátkým filmem ´La jetée´ Chrise Markera je kouskem, kde všechno klaplo na výbornou - scénář, herecké výkony - excelují zde jak Bruce Willis a Brad Pitt, tak i Madeleine Stowe nebo Christopher Plummer - kamera a vše korunuje Gilliamova jedinečná režie balancující na pomezí grotesky, satiry, sci-fi i dramatu, to vše dokonale vybalancované. ´12 opic´ je navíc vzácným příkladem filmu, který i když pochopíte, stále nad ním žasnete a já osobně mám neustálý deja vu pocit, že ten film stejně vůbec nechápu, přesto mě fascinuje. Takovýto snímek se nejen Gilliamovi, ale vůbec komukoliv, podaří natočit maximálně jednou za život." Text Václava Limberka nazvaný "Top 12: všechny filmy Terryho Gilliama od nejhoršího po nejlepší" vyšel na Filmserveru. Více tady.
"´Konvence mi byla vždycky protivná´, prohlásila kdysi v rozhovoru režisérka Věra Chytilová. První dáma českého filmu si svou originální, nekompromisní, ale i hravou tvorbou vydobyla pevné místo v dějinách světové kinematografie. Přehlídka patnácti jejích hraných i dokumentárních filmů je nyní online na DAFilms.cz. Potrvá do 6. srpna, filmy ale budou na webu k vidění i po tomto datu." O "webové retrospektivě" Věry Chytilové informoval web 25fps. Více tady.