"Zdaleka ne všechny osobnosti československé nové vlny mohly za normalizace bez delší pauzy pokračovat ve filmové režii. Z těch, kterým se to podařilo, zase jen málokdo dokázal udržet vysokou kvalitativní úroveň své tvorby. Poměrně bohatě jsou zdařilé a nadčasové snímky zastoupeny ve filmografii Juraje Herze, který zároveň projevoval největší odvahu prozkoumávat nová žánrová teritoria a pouštět se do projektů, u nichž existovala vysoká pravděpodobnost, že budou mít problémy při schvalovacím řízení. Nejtvrději překvapivě nenarazil s motoristickým hororem Upír s Feratu (1981), nýbrž až s následující ´Strakou v hrsti´, vymykající se všem kategoriím, které československá kinematografie do té doby poznala." Zapomenutý (a na DVD nikdy nevydaný) snímek Straka v hrsti (1983) Juraje Herze připomněl textem ve Filmovém přehledu Martin Šrajer. Více tady.
"Ukázkovým příkladem revize archetypu femme fatale je rané dílo bratří (dnes už sester) Wachowských Past (Bound, 1996), které nevypočitatelnou sílu ženského elementu znásobuje přítomností hned dvou osudových dam a v přidané hodnotě ji obohacuje o lesbický element. Obdobně nezničitelná je Ďábelská svůdkyně (The Last Seduction, 1994) v podání americké krásky Lindy Fiorentino ve filmu Johna Dahla a ve výčtu ´nových femmes fatales´ nelze opomenout pavoučí ženu Matty Walker, nudící se manželku floridského boháče v podání mladé Kathleen Turner ve slavném neonoiru Žár těla (The Body Heat, 1981) od Lawrence Kasdana. Na všechny tři jmenované tituly a jedno překvapení k tomu se v rámci sekce ´Nová osudová žena´ můžete těšit v letošním programu." Další informace o letošním ročníku Noir Film Festivalu na hradě Křivoklát se objevily na webu akce. Více tady.
"Záměr Terryho Gilliama inspirovaný slavným Cervantesovým dílem má počátek v roce 1989, kdy na něm režisér poprvé začal pracovat. V roce 2000 se rozběhlo natáčení s Johnnym Deppem a Jeanem Rochefortem, jenomže tento pokus doslova spláchla povodeň a přidaly se i další pohromy; výsledkem byl jen zdrcující dokument Keitha Fultona a Louise Pepeho ´Ztracen v La Mancha´. Gilliam podnikl ještě sedm dalších pokusů projekt zrealizovat, v různých fázích v něm účinkovali Ewan McGregor, John Hurt či Robert DuVall. Hvězdami nynější, konečně hotové verze, jsou Adam Driver a Jonathan Pryce. ´Tento film byl dvacet let takřka pohřbený kvůli všemožným překážkám a mnozí při různých příležitostech mluvili o tom, že na něm leží kletba,´ prohlásil po vítězství u soudu Gilliamův právník Benjamin Sarfaty. ´Tak tedy dnes je díky spravedlnosti tato kletba zlomena.´" Článek z Lidovek sem odkazuji nejen kvůli potěšující informaci o definitivně zlomené "donkichotské kletbě" Terryho Gilliama, ale i kvůli famózní variantě psaní jména herce Roberta Duvalla. Více tady.
"Hlavní atrakce Cinecitta se skrývá pod širým nebem. V doprovodu průvodce se totiž dostanete ke třem masivním venkovním kulisám, které zde byly vybudovány v průběhu posledních patnácti let a svými rozměry i realističností berou dech: jde o repliku Fora Romana postavenou pro úspěšný seriál kanálu HBO Řím (2005–2007); rekonstrukci Jeruzalémského chrámu pro nedávný film The Young Messiah (2016); a kulisy představující Florencii kolem roku 1400, které byly od svého vztyčení v roce 2002 několikrát upraveny, naposledy před šesti lety, aby mohly zastoupit Veronu v další z řady adaptací Romea a Julie (2013). Kromě toho se během procházky komplexem dostanete i na další zajímavá místa, například ke slavnému ateliéru číslo 5, ve kterém s oblibou natáčel Federico Fellini." Milan Hain napsal na svém blogu o návštěvě římských studií Cinecitta. Více tady.