Dostat svůj film do hlavní soutěže v Cannes je nesplnitelný sen nejen drtivé většiny režisérů, ale často i celých národních kinematografií - pokud se nepletu, tak například kinematografie česká tam měla svého zástupce od sedmdesátých let, tedy de facto za poslední půlstoletí, jen dvakrát, v podobě Petrolejových lamp (1971) Juraje Herze a Ucha (1970) Karla Kachyni. Účast v Cannes tak pro režiséra v kinematografickém povědomí funguje jako jakési všeobecně respektované přiznání statutu respektovaného tvůrce, který mu zůstane už natrvalo a i když je v některých případech jeho canneská účast ojedinělá, i tak je setrvale připomínána v jeho "curriculum vitae". Před rokem do tohoto exkluzivního režisérského "klubu" razantně vstoupili bratři Josh a Benny Safdieové, do té doby přijímaní jen jako jedni z mnoha amerických "nezávislých". Jejich "kinetický thriller" Dobrý časy (Good Time, 2017), atraktivní už hereckou účastí Roberta Pattinsona, sice z Cannes odjel bez ceny, jeho tamní vstřícné přijetí ho ale později katapultovalo až do některých žebříčků nejzajímavějších filmů loňského roku a v jednom z nich, sestaveném americkým časopisem Film Comment, dokonce vyšplhal až na samotný vrchol. Právě Pattinsonova herecká účast také zřejmě způsobila, že se přičiněním společnosti BMP dostaly Dobrý časy loni v září i do českých kin a týž vydavatel je na konci února "přesune" i na lokálně připravené DVD.