"Po úspěchu filmu se nabídky jen hrnuly. Morricone dokonce pracoval krátkou dobu v Hollywoodu, ale odmítl dlouhodobější kontrakt a vrátil se do Říma. Dělal hudbu k několika desítkám filmů ročně a mnohem více jich odmítal. A jestli lituje některých snímků, k nimž hudbu nekomponoval? Přiznává, že některé by hrozně rád dělal - jako třeba ´Tenkou červenou linii´ Terrence Malicka, ale už pracoval na hudbě k jinému snímku. Když už se s někým domluví, tak chce slovo dodržet." Text "Tenkrát u Morriconeho" napsal pro Novinky Jan Šmíd. Více tady.
"Jinak poměrně nenápadný název Bouldovy knížky tak podle mě dosahuje maximálního možného účinku. Možná není prvoplánově atraktivní a ´sexy´, zato ale ze záplavy noirových publikací vystupuje už jen tím, že neobsahuje slova ´dark´ nebo ´night´, která za ta léta přerostla v klišé. Kromě toho a především pak trefně vystihuje amorfní podstatu filmu noir a shrnuje jeho bohatou historii, která nepokrývá jen přibližně dvacetileté období, po kterou trval hlavní noirový cyklus (cca 1940 až 1960), ale i jeho prapočátky v éře němého filmu a ozvuky v současné kinematografii." O knize Film Noir: From Berlin to Sin City Marka Boulda napsal na webu Film noir Milan Hain. Více tady.
"Díky zvláštní mechanice je prostředek krabičky ještě výraznější a perfektně simuluje efekt výstupu z vesmírné lodi. Na prostorovosti mu přidává také lentikulární grafika mimozemšťanů, která se po stisku tlačítka na hřbetu edice za zvuku melodie rozzáří. Z hlediska designu mi to přijde jako naprosto výborný nápad - nese se v duchu filmu a ještě k tomu skvěle vypadá, a to jak samostatně, tak v polici mezi dalšími sběratelskými kousky. Vedle filmu v amarayi je pak součástí balení ještě booklet plný fotografií z natáčení. Celá krabička působí docela robustně, na druhou stranu je překvapivě lehká. A je jí také překvapivě málo - na český trh se dostalo jen několik desítek kopií." Efektní obal sběratelské UHD-edice snímku Blízká setkání třetího druhu (Close Encounters of the Third Kind, 1977) Stevena Spielberga na webu Blu-space popsal (a fotograficky dokumentoval) Štěpán Čermák. Více tady.
"Příliš se třeba neví, že Lucas se neměl v lásce s další filmovou legendou - Martinem Scorsesem. ´Měl pocit, že mu pokukuje po manželce,´ vysvětluje redaktor knihy Pavel Kořínek. Ta na rozdíl od Lucase dostala Oscara – v roce 1977 za střih první epizody Hvězdných válek. Na rozdíl od Scorseseho Lucase pojí silné přátelství se Stevenem Spielbergem a Francisem Fordem Coppolou. A to i přestože se jedná o velké rivaly a konkurenty. Vždy se k sobě snažili chovat úctu a právě ta jim nedovolila narušit cenné přátelství. ´Myslím, že Francis George odjakživa bral jako nějakého lepšího asistenta, který má vlastní názor,´ řekl Steven Spielberg." O biografii Georges Lucas, sepsané Brianem Jay Jonesem, kterou tento týden vydala Paseka, píše na iDnes Monika Zavřelová. Více tady.