S Věrou Chytilovou jsem se "potkal" dvakrát. Od okamžiku, kdy jsem ji na vlastní oči (na besedě) zažil v ráži, se tak trochu bojím žen. A od chvíle, kdy jsem na plátně uviděl její film (byly to Sedmikrásky), ji bez váhání považuji za "první dámu" ne české, ale světové kinematografie... Letošní rok je pro nás všechny, kdo její práci milujeme, výjimečný - vždyť přinesl vydání hned čtyř (a čtvrt) jejich filmů na DVD. Jistě, není to počet závratný a stále ještě několik zásadních titulů schází (mně osobně hlavně Praha - neklidné srdce Evropy a Panelstory), pryč jsou ale bídné roky, kdy jste při lustraci e-shopů nenalezli nic než Dědictví (1994) a americkou edici Sedmikrásek (1966), přičemž bez prvně jmenovaného disku by se i skalní "chytilovec" vcelku dobře obešel. Tři letošní tuzemské DVD-edice nabalil vydavatel (Bonton) na nejnovější režisérčin počin, dokument Pátrání po Ester (2005) o Ester Krumbachové, "dobré duši" řady klíčových českých filmů (nejen) šedesátých let. V červenci vydané Ester o měsíc předcházela neprávem zapomenutá Kalamita (1981), sled tragikomických črt ze "života v železniční zemi" za reálného socialismu, na září se pak chystá sklepáckou poetikou "šmrnclá" anti-AIDS-agitka Kopytem sem, kopytem tam (1988). Zásadnější režisérčiny tituly se letos objevily za oceánem - chicagští Facets po Sedmikráskách (Daisies, 1966) na jaře sáhli po hrabalovské adaptaci Perličky na dně (Pearls of the Deep, 1965), pro níž Chytilová zrežírovala povídku Automat svět, a před pár dny vydali obrazově až hýřivě opulentní podobenství o vyhnání z ráje Ovoce stromů rajských jíme (Fruit of Paradise, 1969), realizované v kongeniálním tvůrčím souznění s kameramanem J. Kučerou a skladatelem Z. Liškou. A že americké disky sice mají český zvuk, ale anglické titulky "natvrdo" v obraze a jejich obrazová kvalita je sotva průměrná? Řečeno po chytilovsku - a komu to, kurvahošigutntag, vadí?