Znám spoustu filmů, které jsou skvělé, znám i pár filmů, které bych bez uzardění označil za geniální, ale neznám mnoho režisérů, u nichž bych za úžasné označil do jednoho všechny snímky z jejich filmografie. Režisérů, kteří neprošli učňovským obdobím či naopak pozvolným rozmělňováním svých vrcholných děl v závěrečné tvůrčí fázi, ale vstoupili do kinematografie jako "hotoví" tvůrci, a otisk génia, bez výhrady a pochybnosti, vtiskli všemu, co ze své režisérské stoličky dodirigovali do finálního sestřihu. Terrence Malick, umanutý vypravěč filmů o "zářivých věcech", mě poprvé uhranul "všeprostupující prostotou" svých Nebeských dnů (1978), iniciačně shlédnutých na tehdy ještě existujícím 70mm plátně, na možnost vidět jeho oslňující debut Badlands (1973) jsem se pak nedočkavě těšil řadu let a k meditativní Tenké červené linii (1998) dodám jen tolik, že ji považuji za nejkrásnější film posledního desetiletí (všechny tři snímky jsou dostupné na DVD s českou podporou). Čekání na jeho nejnovější (pouhopouhý čtvrtý za třicet let režírování) film, Nový svět (2005), mi nejdřív Warneři otrávili vražedným rozhodnutím "odpískat" jeho už ohlášené uvedení v českých kinech, a sotva slíbili alespoň jeho edici na DVD, přišlo zneklidňující uzavření tuzemské warnerské pobočky, které sebou přineslo i úpravy v původních firemních vydavatelských záměrech a tedy další nejistotu. Tuzemští "malickovci" ale mohou nakonec přece jen jásat - obrazově úchvatná režisérova vize o "střetu civilizací", inspirovaná legendou o Pocahontas, se objeví hned v první várce titulů, slibované novým warnerským distributorem, společností MagicBox, na blížící se říjen. Ať už bude pršet, foukat či před volbami mrznout tak, až budou vyskakovat puchejře, jedno vím o letošním říjnu jistě - pro mě bude každopádně zářivý...