Solitér. Slovo, které mě vždy fascinovalo, a současně jedno z mála, po jehož vyslovení mi okamžitě, bez přemýšlení "naskakují" jména. Tarkovskij, Bresson, Paradžanov, Reggio, Buňuel, Jancsó... Jména těch, kteří jsou nepřipodobitelní, v ryzím slova smyslu sví - celou tvorbou (a většinou i osudem) si prošlapávají vlastní cestu, odlišní od všech, kdo tu byl před nimi a natolik výluční ve svém otisku do okolního světa, že vlastně ani pořádně nelze být jejich epigonem. Režiséři, jejichž jednotlivá díla ztrácejí v paměti své přesné kontury a zjevují se coby monolit, který jakoby se vystavoval před oči z různých stran, takže jednotlivé filmy jsou jen odlesky a odrazy nerozdělitelného celku... Česká kinematografie má hned několik filmařů, jejichž některé opusy lze bez uzardění popsat přídomkem geniální (Radok, Němec, Vláčil, Juráček), ryzí solitér tu ale vždy byl jen jeden. Jan Švankmajer si své "možnosti dialogu" s okolním světem urputně testuje skrz filmové plátno už od šedesátých let, od krátkých filmů, postupně nabývajících na objemu a přes mezní Něco z Alenky (1988) prorůstajících do filmů celovečerních. Zatímco bolševik jeho filmy nenáviděl, dnešní skrz naskrz "profinancovaný" svět už na ně jen kašle, a tak nám, postiženým "švankmajerovštinou", dává putování za jejich "digitální" podobou příležitost být objevitelem - vždyť režisérovi fandové mezi vydavateli žijí na většině kontinentů, takže soubory krátkých filmů i jednotlivé celovečeráky lze koupit v Japonsku, Americe i různých koutech Evropy. A doma? Otesánek (2000) byl donedávna jediným Švankmajerovým filmem vydaným na DVD, a už jen proto je (díky Warnerům) právě vycházející Šílení (2005) jednou z DVD-událostí roku. A neb jeho prodej jistě nevystoupá do tisíců, můžete si cestou pro něj do hypermarketu pocit ryzí solitérnosti užít i vy…