Ze všech historek o Al Pacinovi mám nejraději tu "hlodavčí". Podle ní totiž producenti striktně odmítali režisérovi Kmotra Coppolovi obsazení (tehdy začínajícího) Pacina do role Michaela Corleona s kouzelným zdůvodněním, že na to, aby hrál vysokoškoláka, působí moc zanedbaně a navíc "vypadá jako potkan", a když si nakonec Coppola jeho angažmá vydupal, odsouhlasil to tehdejší šéf výroby Paramountu Robert Evans nezapomenutelnou větou: "OK, beru trpaslíka." Pacino ale neměl štěstí jen na tvrdohlavého režisérského zastánce - jeho rané herecké období se totiž časově kryje s tvůrčí renesancí Hollywoodu na počátku 70. let minulého století, kdy téměř automaticky platilo, že co film, to mimořádné dílo. Silnou trojici Pacinových snímků z této éry, dostupných na DVD s českou podporou - na mysli mám Coppolova Kmotra 1 a 2 (1972/74) a Lumetova Serpica (1973) - za pár dní doplní další dva filmy (na DVD je chystá tuzemská pobočka společnosti Warner), tentokrát ovšem (v českém kontextu) z kategorie neprávem pozapomínaných. První z nich, Pollackův melodram Bobby Deerfield (1977) o lásce automobilového závodníka k těžce nemocné dívce (podle Remarquovy knihy Nebe nezná vyvolených), si možná pamětníci ještě vybaví, protože se kdysi hrál i v čs. kinech (Pacinovou partnerkou byla Martha Kellerová). Zato ten druhý, časem jako kvalitní víno zrající Psí odpoledne (1975) S. Lumeta, bude pro filmové fajnšmekry pravděpodobně objevem letošního roku - syrový popis kuriózního a pořádně zpackaného bankovního přepadení, kdy v bankovním trezoru nejsou peníze a dva lupiči (Pacino a J. Cazale), s rukojmími zabarikádovaní v budově, čelí "nájezdům" příbuzných, přemlouvajících je, aby se vzdali, se totiž českým kinům vyhnul a před lety byl k vidění jen v televizi v obrazově příšerné (a navíc dabované) verzi.