ZÓNA *** netuctové filmy (nejen) na DVD

Andrej Rublev

ZÓNA - hlavní strana
ZÓNA E-SHOP TEXTY RECENZE KONTAKT
ZÓNA - hlavní strana
OVLÁDÁNÍ
Kompletní seznam recenzí filmů na DVD najdete ve sloupku vpravo. Kliknutím na název filmu bude načtena aktuální recenze.

 
 
NEPŘEHLÉDNĚTE!
Všech 32 zde publikovaných recenzí vzniklo v první polovině roku 2002. Od podzimu 2002 jsem recenze přestal psát, proto se od tohoto data obsah této stránky již nemění (stručné recenze disků, vždy nazvané "Na vlastní oči", zařazuji od podzimu 2002 přímo na hlavní stránku v rámci aktuálního zpravodajství). Pozor - všechny recenze jsou ponechány v původní podobě, to znamená, že některé údaje v nich uvedené již nemusí odpovídat realitě (např. ceny recenzovaných disků, informace o dalších existujících DVD uvedených režisérů atd.).

ZRCADLO (region 1)
   (9)
(The Mirror)

Andrej Tarkovskij, 1974. Původní název: Zerkalo.
Na DVD vydala firma Kino On Video 2000. Vydáno v USA. NTSC. Regionálně nekódováno (region 0).
106 minut. Barevný s černobílými pasážemi. 4:3. DD Mono. Rusky. Nevypínatelné anglické titulky.
Bonusy: žádné.

     "Něco se se mnou teď poslední dobou děje. Dnes mě ten pocit zaplavil se zvláštní silou. Ucítil jsem, že přišla chvíle, kdy vytvořím nejvýznamnější dílo svého života. Garantem je mé přesvědčení - které mě samozřejmě může mást a může se ukázat jako běžné znamení konce v dialektickém smyslu tohoto výrazu. Také v tom hraje roli materiál, kterého chci použít, protože jakkoli je nekonečně hluboký, je zároveň prostý, obvyklý, všední. Řekl bych dokonce, že ten materiál je ideální: já ho cítím, já ho znám, já ho vidím. Jediný problém je v tom, jestli uspěju. Podaří se mi vdechnout duši dokonale sestavenému tělu?"

     Tato slova si Tarkovskij zapsal do svého deníku 25. března 1973, těsně před zahájením natáčení "Zrcadla". O rok později už jen bezmocně sledoval, jak šéf Goskina Jermaš definitivně zamítá prosby ředitele canneského festivalu Maurice Bessyho, který si do Moskvy osobně přijel film vyžádat s tím, že pro něj zaručuje Zlatou palmu...

     Britské DVD-vydání "Andreje Rubleva" obsahuje v bonusech i dobový sovětský trailer "Zrcadla". Kromě úryvků z filmu a několika ve finálním sestřihu nepoužitých záběrů (ze sekvence matčina a Aljošova putování do lékařova domu v Zavražje) obsahuje i kratičkou sekvenci z natáčení slavné předzávěrečné scény, ve které nemocný vypravěč filmu leží v posteli a nechá uchopením do ruky ožít mrtvého ptáka. V posteli ale neleží herec Oleg Jankovskij, ale sám Tarkovskij...

     Ten záběr je navýsost symbolický. Film, ve kterém se zrcadlí Tarkovského život, totiž nejen cituje verše režisérova otce Arsenije - sebe samu zde hraje jeho matka, řada scén se natáčela na autentických místech z Tarkovského dětství a přítomnost připomíná alespoň francouzský plakát "Andreje Rubleva" na zdi. (Doporučuji prohlédnout si v českém vydání Tarkovského deníků i srovnávací fotografie autentických fotografií z dětství se záběry z filmu.) Není divu, že výpovědní síla "Zrcadla" je tak drtivá a sugestivní - znám ve svém okolí i takové, kteří mají výhrady k některým Tarkovského filmům, ale "Zrcadlo" je přijímáno všemi a i filmová literatura ho s oblibou cituje jako režisérovo mistrovské dílo (a drobná glosa k tématu: i na obalu disku můžeme číst "Andrei Tarkovsky´s Haunting Masterpiece").

     I následná slova nemohl pronést Ingmar Bergman jindy, než právě po jeho shlédnutí: "Tarkovského filmy se mi zjevily jako zázrak. Najednou jsem se ocitl před dveřmi od pokoje, od něhož jsem až dosud neměl klíč. Pokoje, do kterého jsem jen toužil proniknout, zatímco on se tam pohyboval zcela lehce. Pocítil jsem to jako podporu - kdosi už dokázal vyjádřit to, co jsem si vždy přál říkat, jen jsem nevěděl jak. Tarkovskij je pro mě největší, protože vtiskl filmu novou, zvláštní řeč, jež mu umožňuje uchopit život jako zdání, jako sen."

     Jako u jediného Tarkovského filmu máme možnost právě u "Zrcadla" seznámit se s kompletním scénářem. Ten vyšel v překladu Jana Bernarda (se zajímavým doslovem Galiny Kopaněvové) v knize "Čtyři filmové povídky", vydané Mladou frontou v roce 1982 (vzhledem k nákladu 6.000 výtisků naleznete knihu spolehlivě ve většině veřejných knihoven). Jeho četba je svým způsobem stejně zajímavá jako vizuální zážitek z filmu - překlad totiž vychází z montážních listů, takže zachycuje definitivní podobu snímku a kromě kompletního překladu dialogů (titulky na české kinokopii jsou samozřejmě mnohem stručnější) přináší podrobné vysvětlení k obrazovému obsahu všech scén (poznali byste například, že některé z použitých válečných dokumentárních záběrů jsou natočené v Praze?).

     V češtině pak existuje ještě raná verze scénáře "Zrcadla", kterou pod názvem "Bílý, bílý den" vydala jako interní tisk pro své členy Společnost přátel Andreje Tarkovského (SPAT) v roce 1989, většinu z ve filmu použitých básní pak naleznete i ve výboru z veršů Arsenije Tarkovského "Poselství kamene", kterou vydal v roce 1974 Odeon v edici Plamen v kongeniálním překladu Václava Daňka (je zde i nádherná báseň "První schůzky", která v recitaci I. Smoktunovského zazní v úvodu filmu před scénou požáru seníku).

     Samotné DVD se "Zrcadlem" vydala v USA firma Kino On Video (ta má na svědomí i americké vydání "Oběti"), a to v nikterak oslnivém provedení. Film je sejmut z americké kinokopie (v původním filmovém formátu 1,33:1, tedy 4:3) a jeho obrazu se evidentně dostalo jen minimálních úprav - všechny ruchy a nečistoty kopie zůstaly zachovány, a to včetně značek pro promítače před koncem každého desetiminutového dílu, u jednotlivých dílů kolísá jejich barevná kvalita (markantní je to obzvlášť u přechodu mezi téměř brilantním prvním a naopak hodně "vyšisovaným" druhým dílem), místy jsou patrné i evidentní slepky filmového pásu ("skoky" v obraze) a větší zatmavení obrazu v interiérech. Tato kritika ale samozřejmě platí jen v přímém srovnání s možnostmi, jaké nabízí zde nepoužitý digitální mastering - obraz tohoto DVD je bez diskuse o několik tříd lepší než originální videokazeta a snese svou kvalitou přímé srovnání s podobou filmu na filmovém plátně (a to ani nemluvím o potrhané mizerné kopii "Zrcadla", která běhá po českých filmových klubech).

     Co se týče zvuku, musím jen chválit - ten je přepsán do Dolby Digital Mono (tedy zní pouze ze středového reproduktoru zvukové aparatury) a důsledně je zbaven původního šumu, takže bezproblémově snese hlasitou reprodukci. Máte-li prostorovou zvukovou aparaturu, doporučuji uměle zdvojit zvuk do falešného sterea (tedy do obou předních reprobeden), což výrazně umocní iluzi projekce ve filmovém sále.

     A ta nejradostnější zpráva na závěr - disk není regionálně kódován, takže ho bezproblémově přehrajete na libovolném přehravači, který zvládá obrazovou normu NTSC...



 
seznam recenzí
 

































 Optimalizováno pro IE 5.5 (800 x 600)Copyright © 2002 - 2024, Code by Haireus & Content by ZonaEngine: (pre)Bloudil