Podoba životního filmu Francise Forda Coppoly, v českých kinech promítaného pod názvem Apokalypsa, se díky režisérovi několikrát měnila. Po premiéře na festivalu v Cannes dostal film při uvedení do kin pozměněný závěr, další úpravy se později dotkly podoby a umístění titulkové sentence a navíc existují další zkrácené verze určené pro televizi a video (a to ponechávám stranou hrátky s obrazovým formátem, vyplývající z původního určení pro sedmdesátimilimetrové kopie, který byl pro uvedení v běžných kinech různě zužován či rozšiřován).
Definitivní podobu svému filmu dal Coppola až dvacet let po premiéře, kdy přivezl do Cannes verzi označenou Apocalypse Now Redux. Definitivní proto, že podle jeho vyjádření přesně odpovídá podobě, kterou měl film mít v době realizace a jakou tehdy nebylo možné uvést do kin kvůli přílišné délce (202 minut). Po projekci v Cannes se film v obnovené premiéře krátce vydal do vybraných amerických kinosálů, ale od počátku bylo evidentní, že všechny rekonstrukční práce na filmu byly směřovány především k DVD.
Premiérové americké vydání (zde recenzované) se v USA objevilo v listopadu 2001 prostřednictvím Paramountu, což dávalo naději na jednotnou evropskou edici u stejné firmy a tedy i na případnou českou mutaci (Paramount má v ČR velmi slušně fungující zastoupení). Bohužel, Coppolova firma Zoetrope, která na film vlastní copyright, se na starém kontinentě vydala cestou nikoliv unifikované celoevropské edice, ale rozprodeje práv jednotlivým lokálním distributorům (v Německu BMG, ve Francii Pathé, v Británii Paramount...). Od jara 2002 se tak v Evropě objevuje hned několik verzí DVD, jedno i dvoudiskových, s odlišným bonusovým materiálem a různou zvukovou i titulkovou výbavou (a že na žádné mutaci nejsou titulky české, není snad třeba dodávat).
V definitivní verzi je film prodloužen o 49 minut, a to jen a jen k jeho prospěchu. Nevyplnily se obavy (nejen mé), že Coppola film kompletně přestříhá či výrazně pozmění sousled scén - původní verze je ponechána beze změny, jen jsou do ní vkomponovány kratší i delší ucelené dějové pasáže, které dokreslují a rozkošaťují původní příběhovou kostru (v bookletu v seznamu tracků jsou všechny změny proti původní verzi vyznačeny, takže problém s jejich identifikací nemá ani ten, kde nezná film "nazpaměť").
První rozšíření se týká epizody setkání s Kilgorem (Robert Duvall) před a po útoku helikoptér - v tomto případě se jedná o několik krátkých vsuvek a o souvislejší pasáž popisující urychlený odjezd lodi od umanutého "surfaře" Kilgora včetně krádeže surfového prkna. Následně je mírně rozšířeno i kuchařovo setkání s tygrem a přesunuta epizoda jízdy na vodních lyžích za člunem, přidána je i pasáž, kdy si Willard čte v Kurtzově osobním spisu. Vesměs se ale jedná o epizody v rozsahu pár desítek vteřin.
První nová ucelená pasáž, v tomto případě dlouhá 10 minut, nese název Medevac a následuje po odjezdu z nepodařené večerní show. Člun zastaví u polní nemocnice, kde narazí na "zaparkovaný" vrtulník, který přepravuje zajíčky z Playboye, překvapivě svolné ke sblížení (byť se šokujícím závěrečným překvapením).
Po odjezdu, nočním setkání u mostu Do Lung a Cleanově smrti je vložená nejdelší, 25 minut dlouhá epizoda zastávky na plantáži, patřící rozvětvené francouzské rodině, která zde žije už několik generací (The French Plantation). Po Cleanově pohřbu následuje rozsáhlá scéna společné večeře (kameramansky řešená v "kmotrovském" duchu) vrcholící generační hádkou (na "politologické" téma) a následná nádherně nasnímaná milostná scéna Willarda s jednou z obyvatelek domu (hraje ji Aurore Clementová, kterou si možná pamatujete z Wendersova filmu Paříž, Texas).
Po ranním odjezdu (v mlze, následuje "šípová" přestřelka s domorodci) je až do konce film totožný s původní kinoverzí, jen mezi okamžik, kdy Willardovi v klecí Kurtz pohodí na klín kuchařovu odříznutou hlavu a ranní odnos Willarda do Kurtzova domu, je vložena pětiminutová scéna, kdy Kurtz Willardovi předčítá úryvky z článků v amerických novinách týkající se vietnamské války. Unikátnost scény (kromě brilantní Storarovy kameramanské práce s protisvětlem v jejím úvodu) je v tom, že se odehrává za denního světla, takže nabízí (ve filmu jedinou) možnost vidět Kurtze v "celé jeho kráse".
Po technické stránce je film na DVD přepsán brilantně, obzvlášť když si uvědomíme, že od natáčení uplynulo už 25 let. Film je nabízen v anamorfním widescreenu 1,99:1 a ve zvukovém mixu do DD 5.1, vzhledem k totální absenci bonusů bych si ale vsadil na to, že v budoucnu se za oceánem objeví i sběratelské vydání se zvukovým mixem do DTS. (otištěno v dubnu 2002)
