Nejprve trocha historie. Film Andrej Tarkovskij dokončil v srpnu roku 1966 pod původním názvem Andrejovy pašije (rus. Strasti pa Andreju, angl. The Passion According To Andrei) a v délce 197 minut. Po první projekci v Moskvě byl film zakázán. Na jaře 1968 byl film uveden na MFF v Cannes. V SSSR měl premiéru až v roce 1971, poté, co po pětiletém nátlaku Tarkovskij souhlasil se střihovými úpravami a zkrátil film o 19 minut na 178 minut. V této zkrácené podobě byl film uveden v evropských i amerických kinech, takto ho známe i z uvedení v kinech českých a v České televizi (v této sestřižené podobě také film vychází v lednu 2002 na DVD v GB). V SSSR se později promítal i v dalších dvou zkrácených verzích, kdy střihy byly provedeny bez souhlasu Tarkovského (165 minut, 145 minut). Původní 197 minut dlouhá verze byla v SSSR znovu promítnuta až v roce 1988 po Tarkovského smrti v rámci režisérovy retrospektivy na moskevském filmovém festivalu. Veškerá evropská a americká vydání filmu na VHS či uvedení v televizích a kinech se týkají kratších verzí filmu, nejčastěji verze dlouhé 178 minut. Toto americké DVD je tak jedinou možností, jak vidět film v původní nesestřižené podobě.
Zmatky v minutážích jsou dány i převodem z evropské PAL normy na americkou normu NTSC. Norma PAL pracuje s 25 okénky za vteřinu, norma NTSC s 24 - proto jsou americké verze filmů na VHS a DVD o 1/25 delší než evropské. Konkrétně - kompletní podoba Andreje Rubleva v Tarkovského sestřihu je 197 minut, projekce téže verze z DVD v criterionském vydání trvá 205 minut. Stejně tak Tarkovským sestříhaná verze má v Evropě výše uváděných 178 minut, na amerických VHS byla totožná verze dlouhá 186 minut.
Kvalita přepisu filmu odpovídá době vzniku (DVD vyšlo už v roce 1998) a především velice špatnému stavu 25 let staré originální filmové kopie. Film je přepsán v původním widescreenu 2,35:1, bohužel neanamorfně. Odstraněny byly nejhrubší ruchy, kvalita obrazu je podle dnešních měřítek podprůměrná, přesto film vypadá mnohem lépe, než jak jsme ho znali z kin (o televizi raději nemluvě). Vysloveně špatná je ale zvuková stopa, na které zub času zapracoval nejvíc - zvuk filmu je velice utlumený, zvýšení hlasitosti navíc brání silná zašumělost.
Provést srovnání odlišností této verze od 178 minutového zkráceného sestřihu by bylo téma na mnohastránkový esej. Paradoxem totiž je, že Tarkovský nejen zkracoval, ale i doplňoval - např. v úvodní sekvenci "letu balónu" do kratší verze přidal panoramatický záběr na pravoslavný chrám... Na mnoha místech jsou posuny v hudbě, posuny dialogu v synchronizaci s obrazem, jedna či dvě věty navíc... Vystřiženy jsou především drsnější scény z pasáží tatarského napadení Vladimiru (hořící kráva, kůň padající ze schodů, znásilňování, ubití psa), ale třeba i úplně úvodní scéna pronásledování "letce" mužiky. Další větší střihy jsou v "adamitské" pasáži. Obecně lze říci, že frekvence úprav s postupem filmu slábne, nejvíc změn je v první polovině snímku, zatímco např. finálová epizoda (Zvon) je v obou verzích téměř totožná.
Každopádně díky Criterionu máme jedinečnou možnost vidět skvělý Tarkovského film v jeho autentické podobě, navíc díky regionálně nezakódovanému obsahu si ho může pořídit i majitel libovolného přehrávače a užít si ho do sytosti.
