Recenzi filmu Strašáci (u nás známého z filmové literatury též pod názvem Bezzubí hlídači) nemohu začít jinak než sentimentální vzpomínkou na Georgije Kapralova. Dříve narození už tuší, že řeč bude o knize Hry s ďáblem a svítání v pravý čas, kterou tento kovaný marxistický filmový kritik vydal v Moskvě v roce 1975, aby ji o šest let později českým čtenářům nabídlo nakladatelství Panorama.

     Pro mou generaci "filmových postiženců" se tahle knížka stala "písmem svatým" - ne pro ty ideové marxistické rozbory, jakým v ní Kapralov podrobil ty nejzkaženější výplody "filmové buržoazní kultury", ale prostě proto, že v knize podrobně popsal dějovou zápletku celé řady klíčových děl světové kinematografie přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Ti mladší to dnes těžko pochopí, ale filmy jako Vysvobození, Divoká banda, Zabriskie Point, Mechanický pomeranč či Velká žranice nejen že u nás nešlo vidět (satelity a video ještě neexistovaly), ale nešlo si o nich nikde ani nic přečíst. A Kapralov sice na tyto filmy kydal hnůj ("Dnes můžeme pozorovat na plátnech buržoazních kin jak do filmů téměř všech žánrů a stylů proniká obludná eskalace násilí, ukazovaného v jeho nejkrvavějších, vyhrocených a často i patologických a sadistických projevech. Tato eskalace má ideologické a sociálně politické příčiny a stala se zdrojem špinavého filmového byznysu," píše o filmech Strašáci a Vysvobození, str. 168), ale současně podrobně vylíčil jejich děj včetně doslovných citací kompletních scén.

     Vznikl tak zvláštní paradox - Kapralov napsal knihu, aby ony filmy ideologicky rozcupoval a odhalil, jak jsou špatné - a v nás, pečlivých čtenářích, vyvolal nezřízenou touhu všechny ty filmy vidět, protože nám bylo jasné, že když na ně tenhle hyperbolševik dští oheň a síru, musí ve skutečnosti jít o opravdické skvosty (což jsme si ověřili o pár let později, kdy bolševici šli do řiti a my ty filmy fakt viděli). Kolem těch Kapralovem nejhaněnějších titulů jsme pak vytvořili skutečný kult - vidět Strašáky, Vysvobození či Mechanický pomeranč bylo pro mne snad ještě důležitější než zbavit se panictví...

     Jaké pak bylo mé štěstí, když mi v polovině osmdesátých let přišel pohled od přátel z Hradce Králové, že se mám v konkrétní datum večer stoprocentně dostavit na návštěvu. Přátelé chytali polskou televizi a protože ta byla už od dob Solidarity zkažená, semtam v noci odehrála film, ze kterého by se proslulý filmový "kritik" z Rudého práva Jan Kliment (omlouvám ten výraz, ale nemohu jinak) posral... Ač v textu vzkazu film nebyl (záměrně) jmenován, šestým smyslem jsem vytušil, že jde o Strašáky (vážně šestým smyslem - podobné nadšení a pobídku k okamžitému nasednutí do vlaku by ve mně tenkrát vyvolalo i dalších padesát jiných filmů). A tak jsem tehdy Straw Dogs viděl poprvé. A protože podobné zážitky si člověk v paměti nese celý život, nedivte se, že o 15 let později mým vůbec prvním diskem z regionu 1 (po pořízení "multiregionálního čipu") byl právě Peckinpahův opus magnum.

     Dnes už samozřejmě nejde o film českému divákovi neznámý. Uvedla ho Česká televize, bohužel však v ořezu do 4:3 a navíc v dabingu, což je tradiční cesta, jak libovolný film zlikvidovat. Film byl uveden pod názvem Strašáci, což pro změnu spolehlivě smazává jeho původní význam - anglický název Straw Dogs ("slamění psi", ale též "bezzubí hlídači") vychází z citátu čínského filosofa Lao-c´: "Nebe ani země neznají lásku k člověku a chovají se ke všem bytostem jako k travám a zvířatům," přičemž poslední dva znaky lze v čínštině číst i jako "ke slaměným psům". O této bez-morální loutkovitosti světa ostatně jsou všechny nejlepší Peckinpahovy filmy, v nichž bývá vrozená krutost vlastní všem postavám příběhu a je jen otázkou času, kdy se naplno projeví.

     Strašáci jsou ale v Peckinpahově filmografii opravdu jedineční - v žádném jiném filmu se mu nesešel tak skvělý scénář (introvertní americký matematik David se přestěhuje s manželkou na samotu na anglickém venkově, žertíky ze strany místních mladíků díky Davidově "měkotě" postupně přerostou až ve znásilnění jeho manželky a vše nakonec vyústí v krvavou řež, kdy David metodicky "vyrovná účty" prostřednictvím tak sofistikovaných propriet jako je brokovnice, rozžhavený olej a past na medvědy) s tak nepřehlédnutelnou režijní bravurou (zpomalené záběry vypjatých dějových okamžiků opravdu nevymyslel Tarantino ani John Woo!), nemluvě o typově skvělé herecké volbě (Dustin Hoffman).

     Na závěr vás ale samozřejmě neušetřím ani přímo orgiastického Kapralovova výkladu filmu: "Někteří západní kritici spatřují ve filmu Peckinpahovu narážku na takzvanou mlčenlivou většinu USA, režisérovo varování všem, kdo se opováží ohrozit tuto ´oporu demokracie a humanismu´: podívejte se, je tichá a mlčenlivá, ale doutná v ní pekelný oheň. Bylo otevřeně poukazováno i na to, že film nepokrytě ospravedlňuje zvěrstva, jichž se dopouštěly americké intervenční síly ve Vietnamu."

     Technicky je na disku vidět, že patří mezi "pionýry" na americkém trhu s DVD (je vydán v digitálním dávnověku před čtyřmi lety...) - nemá menu, neobsahuje žádné bonusy, obal obsahuje minimum údajů. I přesto je ale obraz filmu velice slušný a ani zvuková stereo stopa nijak neurazí.