V českých obchodech si dnes můžete vybrat hned ze dvou warnerských vydání Vymítače ďábla (1973) Williama Friedkina. Už tři roky se zde prodává klasická verze filmu, odpovídající podobě, ve které byl film v roce 1973 premiérován v Americe (tento disk mimochodem distributor zařadil mezi zlevněné tituly, takže se dá koupit za vskutku lidových 500 Kč). Těsně před Vánoci 2001 se pak na DVD objevila i rozšířená verze filmu, odpovídající novému sestřihu, který měl v témže roce celosvětovou obnovenou premiéru v kinech.
Kolem filmu se obecně tradují dva zásadní omyly. Ten první (šířený těmi, kteří film nikdy neviděli a vycházejí pouze z jeho názvu) přiřazuje Friedkinův opus k thrillerům s duchařskými prvky z kategorie filmových "béček", ten druhý zamlžuje vztah režiséra k oběma verzím a chybně vydává novou verzi za tzv. director´s cut. Nyní alespoň stručně k oběma omylům.
Stavět do jedné řady Friedkinův mistrovský film s jeho připitomělými pokračováními ("dvojka" v režii J. Boormana, "trojka" W. Blattyho) či epigony ("Omen" atd.) je nedopatření asi takového kalibru, jako kdybyste napsali (vyhnáno ad absurdum), že Tarkovského "Solaris" patří do kategorie sci-fi filmů společně s japonským filmem "Gappa" a americkým "Dnem nezávislosti". Friedkin totiž netočil thriller a to poslední, oč mu šlo, byla senzacechtivost - pouze pochopil nad četbou knižní předlohy, že mu příběh "posedlé" Regan otevírá možnost vykroužit působivou metaforu mnohoznačnosti moderního světa a neuchopitelnosti Zla jako takového. I samotný "vymítačský" motiv je mimochodem ve filmu až druhotný a pokud by měl mít snímek nějakého "hlavního hrdinu", pak jím bezesporu je kněz Damien Karras a jeho trauma ze ztráty víry a z neschopnosti postarat se o vlastní matku... Celý film je vůbec (v původní verzi z roku 1973) dráždivě mnohoznačný a vzpírající se jednoznačným výkladům, připomeňme třeba jen zdánlivě nedůležitou postavu majordoma Karla (např. v epizodě jeho střetu s opilým režisérem Burkem) či objevení se sošky vykopané v Iráku pod schody vedle Burkova mrtvého těla, které napovídá, že otec Merrin je utajeným aktérem příběhu již dávno před "vymítáním"...
Co se pak týče vztahu obou verzí snímku, pak označení director´s cut rozhodně nepatří nové prodloužené verzi z roku 2001. Ta svou větší akčností a doslovností (přidané opakované prostřihy ďábelských tváří, svou konkrétností až téměř na hranici parodie dovedené zjevování se "démona" v domě, "krabí chůze" Regan po schodech atd.) odpovídá nikoliv představám režiséra, nýbrž autora knižní předlohy Blattyho a producentů, kteří si ji nakonec na Friedkinovi vydupali (a je symptomatické, že k úpravám Friedkin svolil až poté, co si jako první vydání na DVD prosadil svůj původní sestřih z roku 1973). Po shlédnutí "producentské" verze naprosto chápu, proč ji Friedkin odmítal, a současně i to, proč se jí producenti tolik dožadovali - film se v ní přizpůsobil vkusu masového diváka, což mělo svůj pochopitelný finanční efekt v tržbách z kin.
Výše uvedeným charakteristikám obou verzí odpovídá i jejich technické provedení na DVD. Původní Friedkinova verze ponechala hrubší obraz s evidentním "zrnem", vlastním dobové filmové kopii a zvukový mix do DD 5.1 se soustředil pouze na co nejčistší podání dialogů a použité Pendereckého hudby. Verze "2001" oproti tomu obraz zbavila dobové patiny a zvukový mix do 5.1 EX byl v efektových kanálech doplněn prostorovými efekty charakteristickými pro současné mixy akčních snímků (viz příjezd vlaku metra či sekvence s kopáči v Iráku).
Zní-li tedy reklamní slogan na novou "producentskou" verzi "The Version You´ve Never Seen", tedy "Verze, kterou jste ještě neviděli", doporučil bych ji těm přemýšlivějším filmovým fandům číst jako "Verze, kterou jsme snad ani nikdy vidět nechtěli".
