sPaRk: A to mě klidně z té nekonzistentnosti podezírejte. Především se v případě Kočáru bavíme o emoci ze sledování, subjektivním pocitu - a to se dá jen těžko měřit. Přiznám se, že jsem sám prošel jistým vývojem (byť od počátku tvrdím, že skvělý film, není-li vyloženě založený na vizuálnu, člověka musí chytit i v divX verzi digitalizované z šesté VHS kopie nahrané na Avaxu). U restaurovaných černobílých snímků jsem si hodně dlouho zvykal na občas extrémně vytažené zrno (naproti tomu jeho zahlazení zase ubíralo na vjemu ostrosti), subjektivně mi vadí, že vydavatelé občas jako by neznali bílou barvu - mám raději prostě větší kontrast, než nekonečné odstíny šedi (u barevných snímků je zase pro mě nepochopitelná móda chladného namodralého tónování). No a mezititulky a titulky, jež se ani nehnou, na ty jsem si prostě nezvykl nikdy. Vždy ale půjde o hodnocení neempirické. Veskrze subjektivní. Jak píšete - pouhý sentiment. A kde jsou hranice také netuším. Má umělecké dílo něco podobného?
K té poznámce o prolínačkách snad jen tolik - myslím, že odhalují absurditu konceptu \"ať ten film vypadá jako při prvním promítání\". Dokáži jej akceptovat u jakési obdoby faksimilie pro odborníky (byť by jistě bylo vhodnější pořídit z ní nový analogový pás), ale ne u placek prodávaných mezi dělný lid (z něhož velká část mým sentimentem rozhodně netrpí). Jsou z dnešního úhlu pohledu pouhou manýrou - nemají význam ani tvůrčího záměru, ani technologii tvorby filmu a ani pro jeho současnou projekci - a navrch ten film stejně jako \"poprvé v kině\" nevypadá, protože prostě promítaný v kině z pásu není.
Ale zpět ke Kočáru do Vídně z ČT - pro mě byl ten nový rozměr prožitku (chcete-li sentiment) skutečně překvapivý. V žádném případě však nehodlám (nehodláme) tvrdit, že by mělo jít o nějaký univerzální přístup do budoucna, a že kdybychom náhodou měli nějaké příliš zachovalé podklady, tak že jim máme ty jizvy vyrobit sami. Spíše jsem doufal, že si zde popovídáme o těch subjektivních prožitcích. A třeba i o tom, kde je dokonalost již zcizující. Kdybych to věděl, nemusím se ptát.
Nevím, zda je teď (minimálně můj) postoj zřejmější. Ano, momentální rozpoložení příjemce v tom nejspíš roli hraje. Ale je to špatně, bavíme-li se o rovině estetické?
Každopádně to, co ČT vytáhla, je v roce 2020 neuvěřitelné. Leda že by neexistoval kvalitnější podklad. Leda že by šlo o autorský záměr.
No, jsem prostě v situaci Krytona, když trénoval ambivalenci. Nejspíš také právě vypadám jako pes, co žvýká karamelu.